Schlierkamp

Americké historické drama popisující anglickou legendu o králi zbojníků Robinu Hoodovi. Příběh se odehrává v roce 1194, kdy se anglický šlechtic Robin z Locksley (K. Costner) vrací se svým arabským přítelem Azeedem (M. Freeman) zpět do vlasti. Za nepřítomnosti krále Richarda podporujícího nesmyslnou křížovou výpravu mající za úkol vyhnat ze svatého města Jeruzaléma nekřesťanské obyvatele, byl vládou nad ostrovem pověřen šerif z Nottinghamu (A. Rickman), který se rozhodl zvýšit daně, odstranit všechny své nepřátele a usednout na královský trůn natrvalo. Když Robin zjistí, že jeho rodinné sídlo je vypáleno, jeho otec mrtev a jaké jsou poměry v zemi, stává se psancem a uchyluje se do Sherwoodského lesa, kde se setkává s dalšími lidmi, kteří nejsou spokojeni s Nottinghamovou vládou. Robin se stává vůdce tohoto společenství, které je vojensky vycvičeno a začíná přepadávat bohaté a rozdávat potřebným. V okamžiku, kdy se šerif z Nottinghamu rozhodne splodit syna s Robinovou milou Marianou (nevýrazná a nepříliš půvabná M. E. Mastrantonio), která má královskou krev, vymyslí Robinova družina taktiku, jak tento sňatek překazit a konečně zlomit šerifovu moc. Snímek poměrně věrohodně ilustruje neveselou dobu konce 12. století se špínou, chudobou a církevní mocí, která k tomuto období patřila. Bojové scény, které se objevují v závěru, zejména boj Robinovi družiny proti pohanským kmenům ze severu v Sherewoodu a závěrečný souboj v Nottinghamově sídle, byly dostatečně zajímavé a poutavé. V postavě Robinova druha Azeeda byla nastíněna tehdejší arabská kulturní vyspělost a znalosti v lékařské vědě. Snímek K. Reynoldse poměrně věrně a zajímavým způsobem popisuje více než 800 let starý příběh o legendárním zbojníkovi, který se nesmířil s nespravedlivou a krutou vládou dočasného, ale ambiciózního vladaře a zaslouží si zcela jistě vysoké hodnocení.

Český čtyřdílný televizní seriál z krimi série Detektivové od Nejsvětější trojice navazující na Případ pro exorcistu. Kriminalisté pod vedením majora Výrové (K. Melíšková) se zabývají vyšetřováním vraždy docenta Chalupy v universitní budově zřejmě související s neprůhlednými finančními transakcemi universitního kvestora Jonáše (M. Huba). Brzy se ukázalo, že stopa začíná už v 90. letech na olomoucké radnici, odkud se politik známý svými nečistými praktikami dostal až na ministerstvo vnitra a kterému má v blízké budoucnosti kvestor Jonáš dělat náměstka. Vyšetřování na nejvyšších místech je pochopitelně nežádoucí a kriminalistická skupina, která je díky inspekci a neuvěřitelně křivému jednání kapitána Barana, jenž byl do týmu komisařky Výrové dosazen seshora, na pokraji rozpadu. Do vyšetřování zasáhnou kromě K. Melíškové také její pravá ruka kapitán Mráz (S. Majer), M. Krobot, u něhož vyplavala napovrch jeho estébácká minulost, a T. Voříšková a T. Dastlík, jež dostali mnohem více prostoru než v předchozí sérii. Kapitán Baran v podání vynikajícího D. Novotného, jenž proslul svým buranským vzezřením, neuctivostí ke svým nadřízeným a neslýchaně drzým a nekolegiálním jednáním, neobyčejně tuto sérii obohatil. Totožnost a motiv pachatele se ukázal v závěrečné akční scéně v Jonášově domě, kde majitel bezpečnostní agentury Mitner v podání režiséra V. Tauše projevil svůj skutečný charakter a své šílené plány. V zajímavé roli ženatého vysokoškolského profesora Termera, prožívající svůj milostný románek s T. Voříškovou a jenž se v krizové chvíli ukázal jako agresivní psychopat, se objevil M. Pechlát. Modré stíny od V. Tauše rozhodně hodnotím jako velmi povedené dílo, jak po herecké tak po příběhové stránce, které patří k nejlepším českým krimiseriálům poslední doby.

Český třídílný kriminální seriál z minisérie Detektivové od Nejsvětější trojice napsaný podle předlohy M. Sýkory zabývající se vyšetřováním vraždy spojené se satanistickými obřady. Na oltáři v kostele ve Štěpánovicích byla nalezena mrtvá žena poznamenaná satanskými znaky, a protože se jednalo o milenku tamějšího kněze Karase (J. Budař), patří duchovní mezi první podezřelé. Vychází najevo, že ona zavražděná byla také dříve milenkou promiskuitního vysokoškolského profesora na olomoucké fakultě Jiřího Pánka (M. Taclík) a okruh podezřelých začíná směřovat k tomuto muži ženatého s bohatou, avšak povrchní a jednoduchou manželkou Soňou (K. Winterová). Vyšetřování se ujala majorka Výrová (K. Melíšková) se svým týmem, který tvořil M. Krobot, S. Majer, K. Voříšková a T. Dastlík. Posední dva jmenovaní byli pouze do počtu, neboť jejich role byly pouze okrajové a zejména výkon T. Voříškové mě zklamal a působil zbytečně. Kriminalisté měli velké problémy při vedení výslechů, neboť v prvních dvou dílech se zejména xenofob M. Krobot choval vůči vyslýchaným krajně nevhodně a amatérsky s cílem je ponížit a zesměšnit, a naopak v závěrečném dílu se pro změnu finální trojice podezřelých projevila jako skupina primitivních tupců. Z hereckých výkonů mě zaujala K. Melíšková, jež poslední díl strávila na nemocničním lůžku, dále tradičně S. Majer, jenž občas musel podle scénáře odříkávat nepříliš chytré věty a jehož soukromá dějová linie s pubertální dcerou byla též naprosto zbytečná. V seriálu se také představil M. Hádek jako bratr M. Taclíka, vyhlášený štěpánovický buran a opilec T. Jeřábek, místní podnikatel pochybného ražení T. Měcháček či policejní ředitel J. Štrébl. V závěru druhého dílu se odehrála přestřelka na zahradě Budařových rodičů, kterou policie těžce nezvládla a počínala si též poměrně amatérsky stejně jako útočník, vyšinutý magor Fořt (J. Kyšperský), vyhozený díky odbornému posouzení jeho vymyšlené diplomové práce právě knězem Karasem, chorobně toužící se mu pomstít. Přestože závěrečné vyústění nabízí několik otazníků, rozhodně bych se však neodvážil tento snímek J. Hřebejka hodnotit tak fatálně kriticky jako mnoho zdejších odborníků, neboť se domnívám, že se dá bez většího přemáhání zařadit do průměru současné seriálové televizní tvorby.

Americký akční film s A. Schwarzeneggerem v roli válečného veterána Johna Matrixe, který se snaží vysvobodit svou dceru Jenny (A. Milano) od teroristů, kteří ji unesli a jimiž je vydírán. Únosci, mezi nimiž se nachází bývalý Matrixův podřízený se sadistickými sklony Bennett (kníratý V. Wells neustále si hrající s nožem), požadují od starostlivého otce za propuštění jeho dcery spáchání atentátu na prezidenta v nějaké fiktivní zemi. Arnold se rozhodne nepřistoupit na nabídku únosců a s využitím svých mimořádných bojových schopností osvobodit dceru za každou cenu. Arnold musel zneškodnit Bennettovi donašeče, kteří měli dohlédnout na správné splnění atentátu, přičemž nejzajímavější byla honička s malým drzounem Sullym (D. P. Kelly) a souboj v hotelovém pokoji s nepřívětivě vyhlížejícím černochem Cookem (B. Duke). V tomto nelehkém časové omezeném úkolu mu překvapivě ochotně pomáhá letuška Cindy (Rae Dawn Chong), která ho dopraví obojživelným letadlem na ostrov, kde únosci drží jeho dceru. V tomto okamžiku rozjíždí po zuby ozbrojený Matrix strhující a šílenou akci, kdy se sám pustí proti nesčetnému množství protivníků. V úsměvných záběrech nepřátele kosí kulometem po desítkách a v závěru si efektně poradí s hlavním záporákem Bennettem. Název snímku upozorňuje na skutečnost, že rozzlobený Arnold vydá za mnohočlenné komando a nikdo není schopen ho zastavit. Vynikající a kultovní akční snímek Marka L. Lestera bez hluchého místa je zpestřen obvyklými suchými vtipnými hláškami hlavního hrdiny a celkově se ho řadím mezi nejpovedenější Arnoldovy snímky.

Československý romantický televizní film podle předlohy Sheridana le Fanu odehrávající se ve Francii po pádu Napoleona v roce 1815. Mladý zámožný Angličan Richard Beckett (J. Hanzlík) přijíždí do Francie zažít dobrodružství, které ve své vlasti nemohl nalézt. Náhodně se potkává s krásnou hraběnkou J. Brejchovou nešťastně provdanou za mnohem staršího muže V. Šmerala a rázem se do ní zamiluje. Na doporučení svého přítele markýze J. Adamíry se se svým sluhou Johnem (F. Husák) ubytuje v hostinci U létavého draka opředeného tajemstvím nacházejícím se přímo naproti hraběnčina zámku, podaří se mu s ní sblížit a na tajné půlnoční schůzce v zámecké kapli jí vyjevit svou lásku a oddanost, kterou jeho vyvolená opětuje. Mladý Angličan roztoužen na nejvyšší míru spolu se svojí láskou naplánují útěk. V příběhu se objevuje kapitán Gayard (P. Haničinec), známý svými drsnými způsoby a nezřízeným pitím a tajemný muž s nejasnými úmysly v podání neznámého K. Šebesty. Skvěle napsaný snímek E. Sadkové se kromě výborných hereckých výkonů, které u vyjmenovaných umělců považuji za samozřejmost, vyznačuje pomalejším rozjezdem, avšak strhující závěr tohoto díla naprosto předčí očekávání, neboť se charaktery a záměry jednotlivých postav projeví v plné nahotě. Ukáže se, že se mladý nezkušený Angličan, omámený touhou a zmanipulovaný ženskými zbraněmi, stal obětí překvapivého a kolosálního spiknutí, které bylo téměř dokonale naplánováno. Konec tohoto zapomenutého snímku s hororovými prvky skutečně přináší velmi zajímavý a nečekaný filmový zážitek a plným právem si toto dílo zaslouží nadprůměrné hodnocení.

Americký akční thriller popisující odvrácenou tvář boje tajných služeb proti obchodu s drogami. Agentka FBI Kate Macy (E. Blunt) byla přizvána do tajné operace odehrávající se v mexickém městě Ciudad Juarez na hranicích s USA pod velením Joshe Brolina. Úkol elitní vládní skupiny je tak tajný, že samotná Kate, její černošský parťák ani divák nedokázali téměř do konce filmu pochopit jeho účel. V této speciální jednotce, jež se snažila ochromit skryté distribuční kanály mexických drogových kartelů, se objevil také tajemný muž Alejandro (B. del Toro), jehož postava měla představovat onoho Sicaria neboli nájemného vraha. Pokud jsem poslání snímku dobře pochopil, Alejandrovi střelecké schopnosti byly Američany využity ke zlomení moci mexických drogových bossů a to z toho důvodu, aby mezi mexickými a kolumbijskými drogovými kartely nastala rovnováha potřebná pro zpřehlednění situace. Zkušený zabiják Alejandro postupně zlikviduje mocné bratry Díazovi (toho posledního nekompromisně u rodinné večeře) veden nikoli snahou pomoci Američanům, nýbrž touhou utlumit svůj vztek za zavraždění své rodiny právě těmito mafiány. Začátek snímku sliboval dramatickou a brutální podívanou, bohužel se tak nestalo, neboť ve filmu D. Villeneuva se začalo objevovat stále více nudných a neakčních scén. Ze snímku bylo těžko patrné, kdo pro koho pracuje a jaký svými činy sleduje zájem, zejména napadení nevýrazné Kate rozněžnělým mužem, s nímž se seznámila na tancovačce, sloužícím zřejmě ve službách drogových bossů, bylo podivné. Kate konečně na konci snímku pochopila, že její účast na operaci byla pouze zástěrkou pro možnost působení zahraniční tajné služby CIA na území Spojených států. Její postava byla ve skutečnosti zneužita, neboť byla násilím donucena, aby potvrdila, že celá akce proběhla pod vedením FBI, ačkoli ve skutečnosti bylo pouze prostřednictvím del Torovi touze po pomstě dosaženo cílů CIA. Snímek ukazuje způsob, jak se dají obejít zákony pro uskutečnění operace, pro něž CIA neměla pravomoc, bohužel divácky jsem tento film neshledal jako příliš atraktivní.

Americký akční film natočený podle známé videohry, v němž se J. C. Van Damme jako plukovník a velitel armády spojeneckých vojsk Guile pokouší zneškodnit generála Bisona (Portoričan R. Julia, jenž nedlouho po natočení filmu zemřel), diktátora a vůdce povstalecké skupiny držící rukojmí a požadující vysoké výkupné. Děj se odehrává ve fiktivní zemi Shandaloo, jež podle zobrazení v mapě odpovídá jihovýchodní Barmě. Bláznivý generál Bison s neustále vykulenýma očima se zdál být poměrně impozantní nepřítel s megalomanskými sklony, jeho postava byla zřejmě inspirována samotným Hitlerem, čemuž odpovídá nezkrotná a naivní touha ovládnout svět, grafické ztvárnění jeho znaku podobné nacistické orlici či vize nového obřího města nesoucí jeho jméno. Banální snímek plný hloupých klišé s nezajímavými akčními scénami, v nichž se stereotypně opakovaly údery pěstí a kopy s otočkou napodobovaných podle počítačových her, se v závěru zesměšnil zobrazením finálního souboje mezi plukovníkem Van Dammem a generálem Bisonem. Diktátor s vypoulenýma očima oděn v dlouhém červeném plášti dostal překvapivě zázračné létající schopnosti a možnost útočit elektrickými výboji, bohužel mu to nebylo nic platné, neboť Van Damme jeho zuřivé, ale nepříliš efektní nálety zneškodnil obyčejným kopem, který Bisona odmrštil neznámo kam. Ve snímku se objevila trojice reportérů ve složení bývalého zápasníka sumo (sympaťák P. Tuiasosopo), bývalého boxera a mladé ženy bojovnice, kteří se také snažili o zničení Bisonova impéria. Dále se v tomto slabém a nezáživném filmu představila dvojice dobrodruhů, kteří se díky Guilově lsti stali nastrčenými špicly v Bisonově úkrytu. Ze známých osobností se po Van Dammově boku ukázala Australanka K. Minogue, jež se později proslavila jako popová zpěvačka. Pokus vytvořit ze zajatého vojáka vraždící monstrum skončil jak Bisonovým, tak i filmovým fiaskem. Snímek nesoucí jméno jedné z oblíbených videoher, s nimiž jsem se v mládí setkal, skončil pro mě fatálním neúspěchem a zřejmě se jedná o jeden z nejslabších a nejhloupějších akčních filmů, které jsem viděl.

Československá televizní inscenace, v níž se za neobvyklých okolností setkávají dvě osoby z naprosto odlišných společenských vrstev. Starý lékař Josef Kruml trpící nevyléčitelnou chorobou odjíždí na svou chalupu na venkov, kde ho nečekaně překvapí nezvaný host, dvojnásobný trestanec a zloděj Jirka s úmyslem jeho obydlí vyloupit. Po počátečním seznamování s hlavními postavami se mezi lékařem E. Cupákem a skrývaným primitivním zlodějem ohrožujícím majitele domu revolverem v podání P. Zedníčka rozvine pozoruhodně zajímavý rozhovor, který mezi těmito nesourodými osobami přeroste v přátelský vztah. Moudrý lékař, který Zedníčka překvapil lhostejností ke svému životu, se snaží svého hosta přesvědčit, aby se šel přihlásit na policii, neboť odsedět si rok za krádeže je podle něj lepší než být neustále na útěku, udělat čáru za minulostí a případně skončit za mřížemi za mnohem horší zločin. Herectví pana Cupáka bylo vždy výjimečné, a čím byla tato herecká legenda starší, tím víc mi připadalo impozantnější, což tato inscenace pouze potvrdila. Jeho herecký partner s knírem na mě udělal též velmi dobrý dojem, jeho postava kromě svého ustavičného popotahování mimo jiné zaujala svým originálním tetováním v oblasti pupíku. Komorní dílo odehrávající se v jedné místnosti mezi dvěma osobami, které doplnil zajímavý a dojemný dialog v ložnici, kde se oba mužové ukládali ke spánku, naznačovalo tragický závěr, avšak ukončení filmu proběhlo poněkud odlišně od mého očekávání. V nepatrných rolích se ve snímku objevil Ť. Brousek jako Cupákův syn a S. Zindulka coby lékařův soused. Melancholickou atmosféru filmu doplňovala tesklivá Mozartova hudba. Ona dáma, jež přichází vždy v pravý čas a jež je uvedena v názvu snímku, nepředstavuje nikoho jiného než smrt. Nevidím jinou možnost, než udělit tomuto bohužel zapomenutému snímku D. Kleina nadprůměrné hodnocení, zejména díky bezchybné hlavní dvojici a výslednému dojmu z tohoto díla.

Československé televizní drama zobrazující situaci následující po rozvodovém řízení mezi Alenou a Hynkem Brůžkovými. Dlouholetá nespokojenost mezi manžely vychovávajícími plnoletou dceru Evu a dospívajícího Tomáše vyvrcholila tímto činem. V rolích manželů, kteří nebyli rozhádaní, spíše mezi nimi převládala otupělost a chyběla důvěra a snaha ve svazku pokračovat, se objevil L. Frej a J. Hlaváčová. Oba podali naprosto bezchybné herecké výkony, role L. Freje však byla podle mého názoru psychologicky náročnější a složitější, neboť byl zmítán proměnlivými stavy zoufalosti a jeho postava měla problémy sama se sebou. Manželka byla označována jako původce rozvodu kvůli jejímu dřívějšímu mileneckému vztahu a především současnému partnerovi V. Brabcovi, s nímž a se svým synem, jehož dostala soudně do opatrovnictví, chtěla začít nový život, avšak je potřeba vzít v úvahu její dlouholetou nespokojenost ve svazku s despotickým mužem se sklony alkoholismu. Manželovo pití bylo ve snímku pouze naznačeno, nebylo jasné, jakou měrou se o krach manželství zasloužilo. V jednom okamžiku se zdálo, že se J. Hlaváčová podvolí manželovu naléhání a zůstane s rodinou, avšak příliš brzy se ukázalo, že by to byla z její strany velká chyba. Hynek tento malý závan naděje a následný dopad na dno zoufalosti neunesl a jeho závěrečné prosby usilující o Alenin návrat v novém bytě J. Hlaváčové a sympatického V. Brabce byly marné. V rolích dětí pochopitelně nedobře snášející rozvod rodičů se ukázala E. Režnarová a J. Kalužný, v roli souseda Turinského majícího povědomost o Aleniných tajemstvích se představil F. Filipovský a Hynkovu nepřívětivou tetu ztvárnila M. Marešová. Vynikajícímu dramatu o dvou nešťastných lidech trpících ve společném soužití od režiséra E. Němce podpořených opravdu skvělými výkony hlavních představitelů uděluji s plným vědomím maximální hodnocení.

Československý film z prostředí odborného výzkumného ústavu, v němž je nadprůměrný vědec dr. Jan Svozil otráven neustálým opakováním experimentů bez invence a frustrován absencí koncepce směřování jeho práce. Tento nenápadný snímek je označen jako trezorový, což mě dosti překvapilo, neboť jsem se domníval, že za normalizace by natáčení filmů otevřeně kritizující cokoli v nastaveném systému neprošlo. Vzhledem k tomu, že se zmíněný pracovník v podání J. Třísky odhodlal veřejně vystoupit a kritizovat zavedené pořádky na ústavu, včetně neproduktivity pracoviště, nekoncepční práce s mladými a pokrytecký a alibistický přístup svého nadřízeného, a tím celého systému pracoviště potažmo režimu, bylo jasné, že podobné jednání bylo pro soudruhy zodpovědné za schvalování kinematografických děl nepřípustné. Díky nespokojenosti na pracovišti propukly u dr. Svozila zdravotní problémy, k nimž se přidaly i neshody s jeho manželkou, tyto potíže ho ovšem neodradily od jeho radikálního vystoupení na schůzi pracovníků ústavu, jež pro něho mělo neblahé následky. Díky jeho postojům nekorespondujícím s oficiálním názorem mu bylo doporučeno, aby vědecký ústav opustil. Snímek vznikl v brněnském televizním studiu, a proto zde můžeme v rolích začínajících vědců zahlédnout mladé tváře budoucích známých herců (M. Donutil, Z. Maryška, Z. Herfortová, G. Wilhelmová). Totožnost staršího Svozilova přítele, jenž ho podporoval v jeho činech a jejichž rozhovory se odehrávaly před nově vybudovaným sídlištěm, jsem bohužel nedokázal identifikovat. Velmi mě zaujala moudrost hlavního hrdiny melancholického založení, když pravil, že ten, kdo přemýšlí, je vždycky sám. Režisér V. Štursa se pustil na tenký led natočením snímku, kdy se vědecký odborník cítí na svém pracovišti jako v kleci a touží to změnit. Nejsem si jist, zda film dosáhl kýženého efektu, pro mě osobně to byla zajímavá podívaná, avšak více než tři hvězdy udělit nemohu.