gudaulin

Pomalu plynoucí poetický snímek, kde důležitou roli hrají záběry exotické krajiny a sama příroda. Intimní herectví zúčastněných bez velké okázalosti ukazuje příběh židovské rodiny, která se sice útěkem zachránila před genocidou, ale musí se potýkat s cizí kulturou, osamělostí, chudobou a nakonec vyrovnat i s dlouhodobým odloučením. Komorní, silná záležitost. Celkový dojem 80 %.

Muži v černém měli nápad a švih. Dvojka se snaží jet v podobném stylu, ale to, co v ní funguje, je pouhým vykrádáním či kopírováním jedničky. "Vtípků" je sice přehršel, ale řada z nich vůbec nefunguje a jiné jsou příliš laciné. Film nedrží pohromadě a v paměti zůstane jen několik podařených scén. Celkový dojem 40 %.

Klasický western zažíval zlatou éru ve 40. a 50. letech minulého století a tento film lze považovat za jeden z jeho vrcholů. Vyskytují se v něm všechny nezbytné žánrové rekvizity a prvky, od svých žánrových předchůdců se liší technickými vylepšeními - zvukem, barvou a formátem, dále silným hereckým obsazením a precizností zpracování. Lahůdka pro ctitele žánru. Námět není původní, je to remake Sedmi samurajů od Akiry Kurosawy. Klasický western mi jako forma přijde příliš zastaralý - s reálnou historií osidlování amerického kontinentu ostatně neměl nikdy moc společného a dále mi trochu vadí typizované postavy obvyklého westernového schématu. Ale proč se na chvilku neobdivovat všem těm naivním westernovým prvkům, jako je bleskurychlé tasení koltů, rychlopalná střelba bez nabíjení či netenčící se zásoba odpravených lotrů údajně čtyřicetičlenné bandy, pokud je podaná v tak řemeslně vybroušené formě. V paměti zůstane i kvalitní hudba. Celkový dojem: 75%.

Tohle dílko nese všechny znaky filmového kýče. Načančaný obal s hloupoučkým obsahem předvádí velké city, tragické situace, černobílé kontrasty charakterů, myšlení hlavních hrdinů je naivní a konec přináší rádoby mravní katarzi. Toto je v pořadí čtvrtá verze Nebezpečných známostí převedená na filmové plátno a bezkonkurečně nejhorší. Zobrazený filmový svět se zatraceně málo podobá realitě a v řadě momentů působí přímo směšně. Snímek se snaží nalákat na krásné tváře, mondénní svět prostředí americké high society, krásné šaty a rychlá auta. Vhodné pro ty, kdo si odskočí od Beverly Hills 90210 a zatouží po zhamburgerizované klasice. Celkový dojem: 25% za ten elegantní obal a Reese Witherspoon.

Veskrze průměrný thriller, který je konzumovatelný především díky Clivovi Owenovi v hlavní roli, slušnému tempu a několika zdařilým momentům. Seriálová hvězda Jennifer Aniston je překvapivě nevýrazná a zaměnitelná. Film se dá pojmout jako scénáristické cvičení plné dějových zvratů, které se dají rozdělit do dvou skupin. Ty první jsou pro fanouška žánru snadno předvídatelné a klišovité, ty druhé nečekané, ale o to nedůvěryhodnější a nepravděpodobnější. Divákovi zvyklému používat mozek začnou potom vrtat hlavou otázky typu: "Jak je možné, že...?", případně "Jak věděl, že..?" Celkový dojem: 50%.

Komorně laděný psychologický snímek, jaký se často nevidí. Precizní práce režie, velmi dobrá kamera, skvělé zkratkovité dialogy a navíc fantastický výkon Billyho Boba Thorntona v hlavní roli. Psychický přerod hrdinů a změna jejich hodnotového žebříčku je zobrazována nenápadně, jakoby mimoděk prostřednictvím detailů. Atmosféra filmu je mimořádně silná a závěrečná tichá scéna na zápraží domu je doslova nabita emocemi. I ti přízemněji naladění filmoví fandové si přijdou na své díky naturalisticky pojaté souloži Hanka s Leticií. Pokud mi k dokonalosti přece jen něco scházelo, tak to byl výkon Berryové, která v porovnání s Thorntonem lehce přehrávala, a tam, kde měla ukázat velké emoce, bohužel přehrávala o poznání víc. Nejsilnější byla v momentech, kdy si vystačila s pouhým pohledem. Také Hankova proměna byla poněkud rychlá a přímočará. V životě sice neplatí, že starého psa novým kouskům nenaučíš, chce to ale čas a dá to opravdu hodně práce. Přes výše uvedené výhrady poctivých 90% a 5 hvězdiček k tomu.

Každý z nás tuto situaci důvěrně zná: čím menší očekávání, tím větší je nadšení z jinak průměrného výsledku. A naopak - čím větší očekávání, tím trpčí zklamání, i když objektivní realita stojí někde uprostřed. Od tohoto filmu jsem čekal vážně málo, lépe řečeno "kulové". Po shlédnutí jsem v prvním nadšení nasázel čtyři hvězdičky, pak jsem se zamyslel a jednu opět smazal. Kdepak, Rob Schneider je sice trapný o něco méně než obvykle, nicméně stále přehrává a Sandler si taky několikrát rozpomene na svoje horší herecké já (nejvíc ve scéně, kdy se na lodi rozpláče při vzpomínce na ztracenou lásku). Nicméně přes to všechno je to dosud nejlepší Sandlerova komedie s překvapivě civilními výkony obou hlavních hrdinů a vtipnou zápletkou. Celkový dojem: slušných 65%.

Na tento film jsem byl zvědavý už kvůli výrazně negativnímu ohlasu, který ho provázel. Po jeho shlédnutí musím konstatovat, že není ani zdaleka tak špatný. Tím ovšem netvrdím, že je to film dobrý. Nicméně příznivec žánru a ještě stále obstojných půvabů Stoneové si může připsat druhou hvězdičku. Potíž je v tom, že hlavním tahákem v tomto snímku měla být právě uvadající hvězda Stoneová. Ta narozdíl od jiných modelek, které zabloudily z předváděcího mola před kameru, je schopná podat určitý herecký výkon a tam, kde se může opřít o dobrého režiséra a kvalitní herecké partnery, může dokonce překonat sama sebe, jak o tom přesvědčila v Casinu nebo v Múze. Jinak je to ale zcela průměrná herečka, která vyniká schopností sebeprezentace. Na české poměry je možné ji přirovnat ke Kateřině Brožové a v tomto srovnání by vyšla vítězně nejspíš Brožová, která koneckonců hraje divadlo (divadelní prkna bych milé Sharon opravdu nevěřil). Protože ve dvojce se sešel tuctový režisér s tuctovými herci a průměrným scénářem, je výsledkem tuctový průmyslový výrobek vhodný do vysílání kterékoli komerční televizní stanice kdykoli po půlnoci pro chronické nespavce. Celkový dojem: 20%.

Film o hledání lásky a vymezování jejich hranic. Méně pracovitý a spolehlivý Wilbur trpící navíc depresemi a neurózami všeho druhu je mnohem úspěšnější v získávání lidských sympatií a přízně žen než jeho starší bratr. Podobný motiv milostného soupeření dvou bratrů se v českém filmu objevil například ve snímku Dům pro dva, kde (poněkud přesvědčivěji) ztvárnili hlavní role Jiří Schmitzer a Ondřej Vetchý. Oproti předchozí Italštině pro začátečníky hodnotím tento snímek Scherfigové poněkud kritičtěji. Hlavním důvodem je nepříliš věrohodné vykreslení postav a jejich vztahů. Co tak fascinuje všechny ženy na Wilburovi, kterého neustále tahají pořezaného z vany nebo odřezávají z lustru je tak trochu záhadou. Každý asi zná sympatické sígry, kteří jsou pro běžný rodinný život zcela nepoužitelní a přesto ženy neobyčejně přitahují. Jenže jejich provokativnost a životní vitalitu Wilbur postrádá. Přesto je znát režisérský rukopis a film je dobrou volbou pro ty, co mají rádi psychologickou jemnokresbu. Celkový dojem: 65%.

Slušná francouzská komedie, která ani po letech neztratila na svěžesti. Vedle klasického tématu sukničkářství si vzala na mušku dekadentní život vyšší společnosti a je jakousi neitelektuální, lidovou obdobou Buňuelova Nenápadného půvabu buržoazie. Film se může pochlubit účastí řady známých hereckých tváří své doby. Vedle výborného Michela Galabru se v roli kněze objevuje jeho souputník ze Sedmé roty Jean Lefebvre. Zajímavý je herecký part Claude Gensac, která parodovala manželky z bohatých měšťanských rodin, jakých si ve své kariéře zahrála bezpočet. Celkový dojem: 75%.