raininface

Jana Brejchová (jeptiška zvaná Slečna) se hned první den natáčení pohádala s režisérem Karlem Kachyňou, protože ji kvůli jednomu zkaženému záběru řekl, že je kráva. Režisér se za to neomluvil, tak od té chvíle spolu celé natáčení komunikovali výhradně přes pomocnou režisérku.

Jana Brejchová (Violetta) o kvalitě filmu velmi pochybovala a byla ráda, že se v tuzemských kinech nikdy nepromítal.

Režisér Jiří Krejčík oslovoval mladé herce Petra Kostku (Vilda) a Jiřího Kodeta (Emil) při natáčení (asi kvůli autenticitě příběhu) „ty vole“ nebo „ty bejku“. To se nelíbilo produkci, proto mu řekli, že se to nehodí. Tak ubral a začal Kostkovi říkat Kostičko. Herec tím byl ale tak zaskočený, že si myslel, že už ho režisér nemá rád.

Při natáčení filmu se herečka Jana Rybářová (Širín) zamilovala do operního pěvce Přemysla Kočího (vezír). Tato nešťastná láska byla hlavním důvodem její pozdější sebevraždy.

Jana Brejchová (Jana) si při natáčení filmu postěžovala režisérovi Jiřímu Weissovi, že se jí kolega Miroslav Doležal (Robert) při společných scénách nevhodně dotýká. Při dalším záběru nechal režisér donést dvoumetrové prkno a umístil ho mezi oběma herci. Doležal pochopil a byl klid.

Role ve filmu měli ztvárnit nejpřednější herci své doby, autor námětu Svatopluk Turek si však ve svých poznámkách stěžoval, že to mnozí odmítli (konkrétně uvedl jména Bedřich Karen, Miloš Nedbal, František Kreuzmann, Jaroslav Vojta, František Smolík a Vlasta Fabiánová).

Film se také natáčel na hradech Orlík, Křivoklát, Zvíkov, Kokořín, Točník a v Českém Švýcarsku.

Meč Daemona Targaryena (Matt Smith) byl pro účely natáčení vyroben speciálně norským zbrojířem, který umí velmi dobře lisovat ocel.

Jonathan Rhys Meyers se do role Elvise natolik ponořil, že po natáčení zkolaboval a musel být hospitalizován.

Karel Effa (Jarda) zpívá ve filmu svou vlastní píseň „Vlčák Pietro“.

Děj filmu byl na tehdejší československou kinematografii až příliš realistický, takže snímek skončil na pár let v trezoru.

Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje.

Za normalizace film v televizi nesměli promítat kvůli jménu dřívějšího televizního ředitele Jiřího Pelikána, který v roce 1969 emigroval.

Rowan Atkinson (Johnny English) si při natáčení filmu natrhl lýtkový sval.

Vzápětí po premiéře filmu se na něj snesla smršť zdrcujícich kritik, které ztrhaly film, režiséra Rudolfa Hrušínského i společnost Lucernafilm, což zřejmě mělo vliv i na to, že film v kinech propadl.

Adina Mandlová (Helena) zpočátku nechtěla přijmout roli vydržované ženy, která spáchá sebevraždu. Šla si stěžovat Miloši Havlovi a ten jí řekl: „Titinko, to jsi přesně ty, jenom trochu zidealizovaná.“

Při hodnocení české filmové tvorby se zástupci filmového oboru, kteří se sešli u ministra obchodu protektorátní vlády Jaroslava Kratochvíla, pod něhož resort filmového průmyslu spadal, shodli, že se jedná o nejhorší snímek roku 1941.

V původním scénáři známá protižidovská scéna nebyla, ale na nátlak z Úřadu říšského protektora tam musela být dopsána. V předloze Jindřicha Šimona Baara se ostatně nachází rovněž.

Režisér Otakar Vávra si později stěžoval, že ho Miloš Havel nevzal na festival do Benátek, aby si převzal Zlatý pohár, který tam film získal. Místo něho měl sebou svého přítele, budoucího režiséra Františka Čápa.

Ve filmu si zahrál i známý britský režisér Lindsay Anderson, který v době natáčení pobýval v Praze. Ztvárnil malou roli policisty na křižovatce.