papaguy

Zajímavé je, kolik zábavy si člověk - jako dětský divák - dokázal užít s mlčenlivým hlavním hrdinou s kouzelnou buřinkou na hlavě. To nezapomenutelné gesto by panu Tau mohli dnešní rapeři závidět :-)

Některé poměrně dramatické momenty byly podány s velmi příjemným humorem, nadsázkou a výborným herectvím. V podstatě skvěle našlápnuto na filmový zážitek roku... Ale... Něco mi na tom nesedí. Spíš asi podprahově. Možná se jen spiklo moje It proti Egu a Superego to hodlá vytěsnit do podvědomí... Mám za to, že se tu, kromě milostného trojúhelníku, tak trochu rozehrává také hra s očekáváním diváka. To mé nebylo zcela naplněno. A poměrně dost protichůdné divácké hodnocení zde na ČSFD mi mou doměnku částečně potvrzuje ____ Chtěli jste se snad něco dozvědět o té "nebezpečné metodě"? Ačkoliv občas je poodkryto něco z toho, čím se to dr. Jung a prof. Freud zabývali, o "nebezpečné metodě", kromě několika základních tezích, na kterých metoda stojí, se toho v podstatě mnoho nedozvíme. Celá "psychoanalýza" Sabiny se v rámci filmové zkratky odehraje během dvou sezení a jedné procházky lesem. Na místo toho se Cronenberg soustřeďuje na vztahy. Ovšem odvíjí se tu spíš komorní drama milostného vztahu Junga s jeho bývalou pacientkou a do toho se občas mihne Freud nebo Jungova zákonná manželka. _____ I přes ne příliš dlouhou stopáž je to celé nějak roztahané. Tedy ne že, by se člověk u filmu nudil - jen mám pocit, že by se příběh filmu dal převyprávět třemi větami. A přitom se dotýká mnoha zajímavých témat, která by si možná zasložily "hlubší analýzu". Společenský i vědecký kontext zůstává pouze naznačen. Přitom "dramatičnost" situace byla hodně ovlivněna dobovovou morálkou a aktuálním vědeckým názorem. Jenže skandálnost toho, co se děje, k divákovi emocionálně moc neprosákne. Herci hrají - až na několik málo excentričtějších scén - uhlazeně a distingovaně. Akademickou mluvou vzdělanců hovoří na témata, jako je šukání a týrání v dětství... Ale je hezké, když někdo znovu nastoluje otázky, jako třeba k čemu je dobrá a čemu škodí monogamie a pod.:-) ______ Myslím si, že Nebezpečná metoda je v mnohém ohledu nadprůměrný film. Více si je však užije poučený divák. Takže před shlédnutím doporučuji alespoň něco nastudovat.

Art porno ze 70. let, které si uchovává část svého kouzla dodnes. Jak už to u experimentů s formou a žánrových průniků bývá, je poněkud problematické film zařadit či hodnotit. Pohybuje se na pomezí pornožánru a jakéhosi dramatu s kvazipříběhem, který je trošku zvláštní. Z výtvarného hlediska je to trochu nevyvážené a "přeplácané". Občas to připomíná studentské výtvarné cvičení, občas člověku klesne uznale čelist. Některé nápady působí svěže a vtipně i dnes. Některé bizarní scény bych si ale klidně odpustil. Titulky si k shánět není potřeba, moc se toho tam nenamluví.:-)

Některé scény z tohoto parádního kousku se v mých vzpomínkách nesmazatelně zapsaly. Třeba ta, jak Brigman stáhne z prstu svatební prsten a hodí ho do záchodu. Pak si to ale rozmyslí, zaloví v rukou v těch s***** a opět si prsten navlékne... I jak se na podmořské základně postupně mění vztah vůči jeho ex. Stará naštvání se pomalu rozpouštějí a pod tlakem situace začíná vyplouvat skutečný charakter postav. Ten ufonek na závěr byl také moc pěkný. Jenom mě trošku zklamalo to plastové cosi, co na konci filmu vyplavalo na hladinu a mělo to představovat kosmickou loď. V kontrastu se světelným designem, který ve tmě a pod hladinou fungoval skvěle, to působilo trošku umakartově a odfláknutě. Každopádně tento film je důkaz, že sci-fi a psychologické vztahové drama jde dohromady. Ještě se podívám na ten director's cut.

Samotná nosná myšlenka - zbavení člověka emocí výměnou za život ve stabilitě bez válek, avšak totalitní šedivé společnosti bez možnosti si pustit cd, nebo pověsit na zeď obraz, mi připadá trochu nelogická a příliš pohádková. Ale lidi se nechávají namotat na větší ptákoviny a nechají do sebe píchat kde co - dřív, než média řeknou slintavé kuře... Takže budiž. _______ Každopádně vlastní ztvárnění této praktiky ve filmu vyvolává otázky. Víra v systém a jeho domnělého Otce je cit. Stejně jako horlivá oddanost a služba systému, kterou se klerikové vyznačovali. Takže mi není jasné, kde by klerikové vzali takovou potřebu, agresivitu a razanci, kterou při chránění totalitního systému a zavedeného pořádku předváděli (což byly přesně ty vlastnosti, které se systém, údajně kvůli zabránění dalšího světového konfliktu, pokoušel umělou drogou v lidech vymýtit). Zřejmě tedy nezbývá, než tuto nelogičnost v zájmu akce a hladkého spádu vyprávění děje akceptovat... _______ Dost mi v akčních sekvencích vadili nepřirozeně zrychlené pohyby u soubojů a kopírování z Matrixu (to mi přišlo naprosto samoúčelné a zbytečné). Snížení superdovedností agentů na polovic by na vystavění akčních scén bohatě stačilo a filmu prospělo větší realističností. _______ První dvě třetiny filmu jsou nadprůměrné a dal bych za ně bez váhání 4 hvězdy. Ovšem finále bohužel stahuje film do béčkovosti, byť dobře natočené. _______ Celkový můj dojem z filmu je mírný nadprůměr a pocit že se to dalo udělat lépe...

Působivá kamera byla pro mě skutečný balzám po několika českých dokumentech, které jsem měl možnost shlédnout, ve kterých kameramani, bůhví proč, asi je to nějaká manýra „české školy“, zaujatě sledují nějaký „poutavý detail“. Např. beďar na bradě nebo upocené čelo vyprávějícího, nebo obraz těká po nepořádku v jeho bytě. ______ Těžkými časy nás provede poutavé a nepatetické vyprávění stařečků. Válečná období v minulém století – století válek (alespoň o evropském kontinentu to platí) pohledem lidí, kteří žili na venkově. V místech, která jsou dnes po válkách a vlnách odchodů starousedlíků za obživou do měst opuštěná. Člověk si tak alespoň připomene, jak dobře si to žije a že domov vůbec nemusí být tak samozřejmá věc, jak se jeví. _____ Jediné, co těmto lidem opravdu závidím, je ten jejich chleba. Takový v místní samošce člověk nesežene...:-)

Tak kvůli takovému filmu se Blazeová svlékla?:-) Trend svlékání se na podporu čehokoliv jde napříč gendrovými, sociálními i kulturními stereotypy... Film vhodný pro fanoušky Vojty Dyka či Lenky Vlasákové či na oddychově strávené sobotní odpoledne u televize. Z mého pohledu má žel řadu much, který nespočívají ani v herectví, nebo nedostatku zábavy, ale v samotném hodnotovém základě, na kterém film stojí, a který je divákovi sugerován, jako návod ke štěstí. Za vrchol a vzor ženské emancipace je zde divákovi předkládán vyšinutý vzorec promiskuitního chování matky, vyznačující se extravagantností, nezakotveností a otevřenou manipulací samečků ke svým vlastním cílům. (Např. ke slávě – sepsání životopisu. „Nechci se stát součástí její sbírky...“, říká žurnalista, kterého matka angažovala. Žurnalistovi by mohla dělat babičku, nicméně se ho pokouší svést, aby lépe spolupracoval. Či pohodlný život – „nikdy jsem neplatila v restauraci“ – ...matka odchází bez placení od stolu, aby „vyškolila“ svou poněkud zastydlejší dceru – chce, aby se pokusila sbalit muže, který za ně útratu zaplatí.) Humor je vystavěn především na hláškování („neber mi světlo“, říká mrtvá matka v rakvi své vlastní dceři, v symbolickém závěrečném rozloučení). Za zdařilé považuji vykreslení scén, které dávají do kontrastu, jak hlavní hrdinka coby psycholožka odborně radí svým klientům ve vztazích, přitom ve svém životě trpí různými fóbiemi a negativními postoji. A pak také "chlapácké" rozhovory Macháček--Dyk. Náročnějšímu divákovi doporučuji vyhnout se Ženám v pokušení obloukem. Hrozí bolení hlavy a potvrzení impotence... českého filmu, komediálního žánru zejména.:-)

Jeden z prvních japonských animovaných filmů, který jsem viděl a shlédl ho s otevřenou pusou. Cesta do fantazie mě naprosto uchvátila svou nápaditostí, zpracováním a exotickou jinakostí. Přechod do magické reality, kde se to hemží duchy a fungují kouzla; řídí to tam tuze zlá čarodějnice, ovládaná nemluvnětem; hejno papírových skládaček origami, které dokáže zabíjet; saze, které mají nožičky a sami přikládají uhlí do kamen... A ti podivní návštěvníci čarodějčiných lázní... Zajímavý nápad je vršen jeden na druhý – příjemné skloubení akce a rozjímavosti... Hlavní hrdinka Chihiro se chová „po japonsku“ úslužně a pokorně přijímá svůj nelehký a nebezpečný úkol – záchranu svých rodičů, zároveň ale prokazuje mimořádnou duchapřítomnost, odvahu a vytrvalost. Chihiro si v závěru vzpomene, že svého staronového zvláštního kamaráda zná i z obyčejného života a na svůj výjimečný původ... dětské srdce nemůže zůstat neuspokojeno.:-) Dabing u CZ verze není udělaný zle, ale původní znění je lepší a více podtrhuje emotivní vyjadřování postav.

Poněkud nadhodnocovaný film. Snímek má zajímavý námět, poutavý vizuál (někdy až kýčový), dobrou atmosféru a dobré herecké výkony. Trpí však hloupě zpracovaným scénářem. Občas se díváme na solidní akční film, občas na patetické melodrama. - Boj superhrdiny v masce proti totalitnímu systému a jeho reprezentantům; krásná dívka, kterou miluje, jež je pro něj nedosažitelná...). Klasická hollywodská psychologie hrdiny, vedoucího svůj samotářský odboj je v případě „V“ rozšířena o záměr vyvolat revoluci a "probudit" obyvatelestvo (škoda, že to „probuzení“ lidí je ve finále ztvárněno tolik schematicky). Příchod krásné ženy, "V" ovlivní natolik, že je ochoten se vzdát svého boje. Avšak nakonec dívka přijme jeho hodnoty a v jeho misi ho podpoří. _____ Film dovedně pracuje s prvky, které se vryjí do paměti - červené logo "V" a maska, kterou dnes tak vděčně využívá hnutí "Anonymous". (Nemohu říci, jestli se Anonymous inspirovali filmem, nebo komiksem, který vznikl dříve - v 80. letech. Komiksovou předlohu filmu jsem bohužel nečetl). Za ne příliš vydařený považuji přestylizovaný hyper-nerealistický závěrečný souboj a napochodování mas lidí před parlament, kteří se přišli podívat, jestli big firework bude, nebo nebude... Každopádně ta zamaskovanost působí trochu jinak (sympatičtěji) při souboji jednotlivce se systémem a jinak působí zamaskovaný dav... Za jednu z největších slabin scénáře považuji vykreslení motivací jednotlivých postav. Poetické proslovy a citace mě nenadchly, ale ani extra nevadily. Chápu je jako parafrázi a souvislost s divadelním světem. "V" žil v masce. Celý svůj život hrál roli, do které se stylizoval pod tlakem událostí (do fanatických magorů, kteří jsou blázni do umění a vážné hudby, bývají však častěji stylizováni záporáci.) _____ Totalita zde není vykreslena (jak je uvedeno i v jiných komentářích) ve své komplexnosti. Nicméně některé její aspekty jsou naznačeny velmi dobře (manipulace a dezinformování, vyvolávání tlaku na veřejnost prostřednictvním násilí, hrozby postupné a velmi bolestivé fyzické likvidace, psychologií zastrašování a ponižování, odpírání svobod, profit z totality úzkou skupinkou privilegovaných...). Myslím si, že člověk, který v totalitním státě nikdy nežil, z toho musí být per plex. Člověk, který to zažil na vlastní kůži, se asi jen pobaveně či znechuceně pousměje a přidá hvězdu za snahu. _____ Závěr: Film umí vtáhnout do děje a dobře se na něj kouká, výsledný dojem se ale veze především na značce, efektním, hodně stylizovaném vizuálu a mistrném herectví Natalie Portman. P.S.: Rozhodně doporučuji shlédnout v původním znění. Český blabling se ani nenamáhal napodobit mužský hlas zkreslený nasazenou maskou.

Příliš spekulativní a překombinovaný děj. Úplný závěr byla už jen příslovečná poslední karta, po které se celý domek zhroutil. Škoda. Pokud by na místo "strhujícího" krimi šlo o něco komornějšího, mohlo to vyznít paradoxně silněji. Nabízí se úvaha, jestli by takový zoufalý čin skutečně zvrátil trend, když se vlastně jednalo o podvod. Hlavní hrdinové, když se podívám na jejich osud celkově, vyvolávají spíš soucit, než obdiv (ačkoliv autorský záměr byl zřejmě opačný). I přes výhrady, je Život Davida Galea nadpůměrný film, který stojí za shlédnutí.