papaguy

60. nejoblíbenější film a přitom tak nízké hodnocení? Pozoruhodné!:-) _____ Měl jsem možnost sledovat s rodinnými příslušnicemi, takže jsem získal zasvěcený komentář, co se na tom vlastně ženám líbí. - A že je škoda, že muži už takoví nejsou... Nikdy takoví nebyli, poznamenal jsem... _____ Prý se tomu říká emoční porno pro ženy. Ale vlastně - proč ne?...:-) U skutečného porna můžete také mužům vykládat, že takhle by se jim to v reálu nejspíše nelíbilo...:-) -- Zkus vzít tu svou na romantickou procházku hustým tmavým lesem. Za chvíli začne pištět, kudy ji to táhneš, že se jí udělalo oko na punčochách a že jí koušou komáři. Na mokrou louku by si ráno lehal asi pouze zájemce o mokrou košili a pořádnou rýmu. Ale zase je to hezká čítanka, po čem prahne srdce (téměř) každé... Takže muži by si to měli nastudovat a občas (procítěně) říct něco jako "tvoje vůně je pro mě jako heroin" a mokrou louku a nejvyšší smrk v USA (na kterém by většina dam chytlo paniku) nahradit svíčkami a pohodlím místní restaurace:-) ____ Jinak kýč od prvního framu. (Na hodinách estetiky by se na tom dalo krásně demonstrovat jak vypadá ukázkový filmový kýč.) Co se herectví týče - 24-letí herci ztvárňují 17ti-leté teenagery. A to tak, že mluví rychle, drmolí, trousí fóry, přehrávají. Co se týče romantiky (když vynecháme mokrou louku a pečlivě volené, do studena barevně saturované přírodní scenérie a Edwardovo hopsání ze stromu na strom) - Edward krabatí čelo, mluví nalomeným hlasem a dělá netýkavku. Ale ve skutečnosti by se na Bellu nejraději hned vrhl, jak je do ní blázen. Ale musí své emoce hrozně ovládat, jinak by mohl Bellu zabít. Takže k Belle jen občas jako plamen vyšlehne pouhý zlomek toho, co se v Edwardovi skutečně děje. Bella z toho šílí, chce umřít. Edward jí několikrát zachrání život nějakým nadlidským činem, chodí se na ní dívat, když spí. Jako jediné nemůže číst myšlenky, zatím co ostatním ano... áaaaaach.:-) ____ U mě se divácké zážitky pohybovaly někde mezi výbuchy smíchu nad neskutečnou připitomělostí a napjatým sledováním s otevřenou pusou. Co dodat... Twilight je takový ten film, ke kterému kdyby Stephenie Meyer nenapsala knižní předlohu, Hollywood by si ji musel vymyslet. Film cílí na jasně vymezenou cílovou skupinu. Pokud do ní nezapadáte, nejspíš vás to mine. Je to klasický kasaštyk-brak. Tvůrci ale dobře ví, co dělají a nejspíš si to i docela užili. A jen mudrlanti se nad tím zbytečně rozčilují a filozofují o filmovém umění. Přitom by si mohli z kontrastu vzniklého důslednou brakovostí a občasnou nepřehlédnutelnou záměrnou nadsázkou užít spoustu legrace. ____ Zajímavý komentář: Udivena

Japonské anime, která mi trochu připomíná českou pohádku od Čapka jak pejsek a kočička vařili dort. Pejsek a kočička do něj dali všechno, co jim chutnalo. Takový eintopf. Pak přiběhl boxer a ještě zatepla jim to snědl. A pak se z toho poblinkal. - Smíchejte šálek sci-fy, šálek fantasy, trochu okultismu, špetku detektivky, lžíci SM a bizard softporno, přidejte japonský smysl pro podivnost, perverzi a zádumčivý sentiment, okořeňte akcí a námětem jak vystřiženým z Nabokovy Lolity a máte SPEED GRAPHER. Ale z nějakého vyššího hlediska by se to také dalo chápat jako kritika společnosti zkažené chamtivostí a penězi. ___ Díky geneticky zmutovaným euphorianům to autoři mohli rozjet opravdu pořádně a k dosud známým uchylkám přidat několik dalších, vskutku originálních a zvrácených. A každého uchyla - pardon euphoriana pěkně na taktéž zmutovaného hlavního hrdinu postupně posílat a konfrontovat s jeho zvlášní schopností. Myšlenka s genetickými manipulacemi přenášenými virem (který tělo bleskově přepracuje, což mě na sf s takto pužitým námětem vždycky štve), není nové. Neokoukaný (tedy alespoň pro mě) je kult a komerční kolotoč, který se kolem toho roztočí. Bohyně jako předmět uctívání, fetiš, sektářství (do kterého spadnou elity celého národa), i pouťová atrakce... To se myslím autorům docela povedlo. Zajímavá je také myšlenka přeměny podle skrytých přání. Tedy obsahu podvědomí? Jak to asi může dopadnout? Brrr.:-) Sympatické jsou známé hlasy dubbérů z G.I.T.S. a vcelku vydařená hudba a znělka. Kikina Bob, který Saigovi několikrát zachrání prdel (obrazně řečeno), mi připomíná jednoho nejmenovaného blízkovýchodního kontroverzního prezidenta. Možná to je zamýšlená politická satira. Anebo nezamýšlená, v každém případě mě ta podobnost pobavila:-) ___ Hodnocení: Rozhodně koukatelné a po japonsku prapodivné anime (a to jinak seriály příliš nemusím). Uvažoval jsem mezi 3 a 4 hvezdičkami. Když ovšem srovnám se špičkami, dávám 3*

Televizní oddechovka vhodná pouze po delším žánrovém půstu. Avšak rozmlsaní fandové sci-fi by se měli mít na pozoru a počítat s pálením žáhy. ___ První, co Vás asi zaujme, je množství filmové plochy, kterou byli filmaři schopni prodat reálným značkám. Marketingově je zjevně možné upotřebit vše - i film, který se vůči korporacím a komerci vyhraňuje. Akční děj odcejpá a do určitého momentu baví. Ale když tam ten "pankáč" už hodinu buší jako blázen do vypnutého laptopu a předstírá kyberútok, působí to na můj vkus rušivě. Koncept investigativního sólohrdiny běhajícího s pistolkou po korporaci a vyřizujícího si účty za zpackaný život i přes značné úsilí tvůrců ze mě soucitnou emoci navymámil. Filmu by prospěl větší odstup. Film se i přes zjevnou B až C-čkovost bere smrtelně vážně. A to je chyba. ___ Jinak ale docela zajímavý nápad - pomocí voperovaného implantátu ovlivňovat mozek, aby se spotřebitel choval požadovaným způsobem. Zde je to ale celé vyhnané poněkud do extrému. Snad pokud by to bylo méně lacině pojaté, mohlo by se z toho rozvinout mnohem zajímavější kyber detektivka - reflektující jednu z temnějších vizí budoucnosti lidstva. Podle toho, jak to vypadá dneska, lidi žádný čip nepotřebují a jedou na první signální i bez něho.

Pamatuji si výbornou atmosféru a dojem mystična, kterou ve mě film jako v dítěti zanechal. Přitom šlo jen o lyžování, a to ještě na jedné lyži a odpíchávání se pomocí klacku.

Jedna z mála soutěží, kde si dospělí hrají jako děti a diváci v křeslech to akceptují a předou jako kočky. Entuziasmus Adamcové působil příjemně - vypadalo to, že má soutěž a lidi kolem ráda... Zjevně jí formát soutěže sedl. Když byla hostitelskou zemí H.B.H. ČR, dost jsem to prožíval a přišlo mi škoda, že naši tvůrci nevyvinuli takovou kreativitu, jako některé jiné země. Alespoň jsem měl ten pocit. Ale možná svou roli sehrál i rozpočet, který byl asi menší, než měly bohatší země. Docela mě mrzelo, když toto roztomilé bláznivé klání skončilo a H.B.H. přestali vysílat.

V porovnání s dnešními soutěžemi absolutní špička. Dramaturgie byla vymyšlená dobře. Ta adrelinová houpačka na lanech nad nádvořím, na které se účastník musel zhoupnout pro klíč... kolikrát jsem si říkal, jestli bych měl odvahu si pro klíč skočit také..:-) Nejvíc mě ale stejně bavil Otec Fura. - I když některá jeho "moudra na dnešní den" ve stylu "Kolik třešní tolik višní" nechápu dodnes :-) Jediný zjevný nedostatek byl nereálně odečítaný čas. Což na uvěřitelnosti dost ubíralo. Přitom to mohli ve střižně zakamuflovat lépe... Tolik vyzdvihované dívčí souboje v blátě mě tehdy ještě nebraly, byl jsem základkový zastydlín, budu si to muset pustit ještě jednou:-) Po jistém x.tém díle prošla dramaturgie výraznější inovací, která podle mého dojmu soutěži moc neprospěla, ale i tak si pořad zachoval velmi dobrou úroveň v průběhu další série.

Jeden z mála filmů, u kterého mám pocit, že mýtus a magie jsou integrální součástí celku, a ne jen rozšíření - efektní přívěšek, bez kterého by se to celé obešlo. Film jsem již viděl před mnoha lety, ale třeba tu scénu, jak rytíř, který na pokraji vyčerpání dosáhne svatého grálu, se snaží v panice z jeho dosahu opět uniknout, si pamatuji dodnes. Příběh, ve kterém odvaha i slabost nabírá monumentálních rozměrů a fatálních důsledků.

Na můj vkus přespříliš infantilní film, který mě svou roztomilostí a poetikou zcela minul (chápu, že skalní fanoušky asi trochu naštvu);-) Jeden bod za skvělou hudbu a druhý za schopnost autorů vytvořit kult ze střípku holčičkovského snění.

Ve filmové tvobě shlédneš duši národa... A toto je jeden z posledních francouzkých filmů, ve kterých mi přišla obsesivní potřeba francouzké "školy" zabývat se obsesí (a vyšinutými jedinci) zajímavá. _____ Kdyby si někteří čeští tvůrci se svou nutkavou touhou nimrat se v osudech a charakterech tragikomických švejkovských postav vzali z francouzké kinematografie příklad a trochu přitlačili na pilu, možná by dosáhly alespoň úrovně Velké žranice. ;-) ____ Ale ruku na pr*, pardon na srdce, občas jsme se při tom humoru hrubšího zrna docela nasmáli.

Ačkoliv Švejka a celou tu záležitost kolem české "švejkologie" moc nemusím, tahle adaptace se mi moc líbila. A panu Haškovi by se myslím líbila také.