Streeper

Kolem tohoto filmu byl takový hype, že mě to navnadilo a nakonec hodnotím čistým průměrem. Ještě jsem donutila přítele, aby se na to se mnou podíval, protože jsem fakt posera a nechtěla jsem se na to podívat sama. A upřímně? Byl to čajíček. Zvládla bych se na to kouknout klidně sama, lekla jsem se tam akorát jednou. Jinak to spíš hraje hlavně na gradaci atmosféry, než na lekačky. Co mě ale nejvíc mrzí je to, že jsme se nedozvěděli motiv nebo důvod, proč ten vrah dělal, to co dělal. Nebylo to tam vůbec vysvětlené, takže jsem hodně nespokojený divák s nezodpovězenými otázky.

Musím říct, že jsem od toho měla asi až moc velká očekávání a nakonec jsem dost zklamaná. Námět mi lehce připomínal Stepforské paničky, přeci jenom je to dost podobné. Chlap chce dokonalý život a tak si přetvoří svou manželku na dokonalou paničku, ta ale si začíná uvědomovat věci kolem sebe a vzpouří se. Herecky je to dobře zahrané, překvapil mě Harry Styles, v dramatických scénách byl skvělý. Jenže film je šíleně dlouhý a natahovaný, až zbytečně moc. Takže jsem se převážně první polovinu filmu děsně nudila. Druhá půlka už je o poznání lepší, protože se tam konečně něco začíná dít, ale první polovinu bych dost osekala, až moc utahané a pomalé tempo.

Začátek mi přišel strašný, hlavně, když tak byla June. Já si nemohla pomoct, ale šíleně mi její postava lezla na nervy a měla jsem chuť jí dát facku, ať se probere. Naštěstí se to v průběhu seriálu zlepšilo a už se na to dalo koukat. Za mě nejlepší díly No Man's Land a Motherland. Ale jsem ráda, že už to další sérií skončí, už to natahujou až moc.

Asi nejvíce jsem zklamaná z konce, protože jsme tam měli spoustu nevyřešených otázek, nicméně závěr s jistou osobou vlastně potvrdil to, co postava Tucciho říkala od začátku, že vrah je každý, jen záleží na situaci, která to probudí. Mrzí mě, že jsme se nedozvěděli, proč zabil svou ženu, ale jeho postava byla skvěle napsaná a zahraná. Tennant samozřejmě boží a nejvíc mě s prominutím fakt srala postava Dolly Wells, to byla taková pipka, že jsem si chvílemi říkala, že si všechno možná i zaslouží. Velmi nesympatická postava.

Začátek je trochu pomalejší, ale od čtvrtého dílu je to dráha emocí, u které jsem nepřestávala brečet. DÍl od dílu to bylo jen horší, co se emocí a slz týká a bylo těžké se udržet. Herecky je to skvěle zahrané, Eugenio Mastrandrea velmi mile překvapil, sympatický herec, který si mě okamžitě získal. Ráda jsem slyšela i milovanou italštinu. Doufám, že knižní předloha vyjde i tady, ráda bych si jí přečetla.

Docela si to drží tu kvalitu první série a více se rozbíjí Luciferům příběh. Na konci samozřejmě cliffhanger jsem zvědavá, kdo to byl a proč a taky jsem zvědavá, jak to dopadne s detektivkou, co z ní nakonec bude.

Trochu mě zklamalo, že z toho Ryan Murphy udělal vyloženě něco podle sebe, takže opravdovému příběhu je to na hony vzdálené. Přitom jsem se těšila na další skvělé zpracování jako Dahmer, příběh podle skutečné události a on z toho udělá vymyšlený horor, který se pravdě skoro ani nepřiblíží. Takže tohle mě vážně zklamalo a bylo hodně těžké se od toho odpoutat. Myslím, že druhá série je chyba, měli to ukončit hned po téhle.

Za celý film jsem se ani jednou nezasmála a to má být žánr komedie? Jediné, co mě na tom bavilo byl Brad Pitt, jenže jeho postava je hned na začátku odklizená a pak už se koukám jen na dvojici Bullock a Tatum, kterým to dohromady prostě nejde. Dalším dejme tomu světlým bodem byl Radcliffe, ale za mě obrovské zklamání. Nefunguje to ani jako akční žánr ani jako komedie.

Nápad to mělo, ale bylo to strašně špatně zpracované. Většinu filmu mě to nudilo, pořád jsem koukala na to kolik je hodin a kdy to konečně skončí. Bylo tam ale pár chvil, které byli vcelku napínavé nebo zajímavé, ale jako celek je to podprůměr.

Od té doby, co jsem viděla trailer, tak jsem se na to těšila. Měla jsem velká očekávání, která se mi nakonec i splnila. Knižní předlohu jsem nečetla, takže nemůžu s ničím srovnávat, nicméně Remarquea jako spisovatele mám ráda a vím, že rád zabíjí všechny své postavy, takže mi trochu bylo jasné, jak to skončí. Musím říct, že jsem dlouho u filmu neměla takové pocity úzkosti a husí kůži jako u tohoto. Často jsem měla i slzy v očích a pár scén mě opravdu zasáhlo. Přišlo mi to hodně autentické a tím, že jsem jako divák vlastně s hlavním hrdinou Paulem absolvovala celou cestu až do konce, tak jsem si k němu našla cestu a hodně jsem s ním soucítila. Film mě neskutečně moc zasáhl, nicméně měl pár zdlouhavějších scén, které si myslím, že by se dali trochu zkrátit. Hodně silný a povedený film, ale znovu už se na něj nepodívám.