Eleanor05

Víte, jak poznáte, že film nefunguje? Nezajímá vás, jak dopadne, nezáleží vám na žádné z postav a nudí vás. Temná věž nefunguje vůbec. Vypadá jako generická, tuctová a ještě k tomu dost podprůměrná pubertální fantasy s jednoduchoučkým příběhem a černobílými postavami. Naštěstí jsem nečetla knihu, protože předpokládám, že bych u tohoto filmu zuřila. Jen po zběžném "přelétnutí" Wikipedie očima je znát, že filmová adaptace má pomalu s knižní sérií Stephena Kinga společný jen název a jména postav. Krátká stopáž je absurdní stejně, jako "finále", které vykrádá hned několik (daleko zdařilejších) filmů zároveň. Možná to mělo působit epicky, no každý druhý televizní seriál v dnešní době je velkolepější, se spletitější a originálnější zápletkou a zajímavějšími herci. A nezachránil to ani stárnoucí Matthew McConaughey se směšně nabarvenými vlasy, který si ale stejně krade každý záběr pro sebe, ačkoli hraje ve všech filmech v podstatě stejně, protože má tak tisíckrát větší charisma, než Idris Elba a samozřejmě i zbytek osazenstva filmu. Jen kvůli němu se na to vůbec dalo dodívat a jen kvůli němu, nedávám odpad.

Vzhledem ke kvalitě soudobých pohádek (a nejen těch televizních), je Nejlepší přítel rozhodně lepším průměrem. Dobrý scénář, jak už je od paní Konášové zvykem, hezká výprava, docela pěkné interiéry zámků a Jiří Langmajer s Ondrou Sokolem nakonec tuhle pohádku vytáhli nad obvyklé bahno vánočních děl. Zřejmě bych zvolila jinou představitelku slečny komtesy, služky Marianny i představitele čerta Matěje, hodil by se totiž někdo talentovanější a charismatičtější, a rozhodně bych z děje úplně vystříhala tu pitomou trapnou tabatěrku s hlasem Pavla Lišky, ale zbytek by mohl klidně zůstat tak, jak byl. Nejlepší přítel měl pointu, měl vtip, neměl Bohdalku s Mádlem a většinou si držel úroveň bez trapností. A to dnes rozhodně není nic obvyklého.

Pět hvězdiček nedávám skoro nikdy, ani seriálům, ani filmům. Ale pokud byla kdy v The Crown úžasná epizoda, je to tahle. Peter Morgan nejen, že umí perfektně vystihnout vztah dvou sester (Elizabeth - Margaret), ale očividně dokáže perfektně vystihnout i vztahy rodičů a dětí. Když se skvělý scénář snoubí se skvělou filmařinou (v jednom pochmurně velkolepém momentu ještě podtrženou geniálním Requiem od Mozarta), pak musí zákonitě vzniknout skvělý díl. Pochmurný, depresivní, epický, hluboký a pravdivý. Podle mě, nejlepší díl The Crown dosud.

OBSAHUJE SPOILERY! Původně, ještě nebyla ani polovina stopáže, jsem rozmýšlela, že napíšu asi tohle: "Když se vám do baráku nastěhuje banda cizích lidí a vy po nich musíte uklízet, zatímco ze svého okolí postupně dělají sqad, je to opravdu horor." Postupem času se čím dál praštěnější, nudnější a otravnější snímek měnil na jakousi částečnou a povrchní alegorii úsvitu Křesťanství a zrození Ježíše Krista. Z baráku se stávaly ruiny kvůli zfanatizovanému davu, dostalo se i na policajty, střílení lidí a divím se, že nezasáhla helikoptéra... Málokdy se vidí film tak strašně divácky nepříjemný a nudný zároveň, který nemá žádnou pointu, protože se ke své biblické inspiraci někdy přibližuje, obkresluje ji a jindy zase úplně vzdaluje tak, jak se to Aronofskymu hodí, aby vůbec dokázal děj dovést dokonce. (V jeho pojetí tvoří Bůh svět stále dokola za pomocí srdcí stále nových a nových panen Marií). Jóhann Jóhannsson navíc říká "hudba" jedné staré písničce v titulcích, s níž ani nemá co do činění. Soundtrack tedy neexistuje stejně, jako neexistuje smysl tohoto filmu. Když filmové alegorie Křesťanství, tak radši Malicka. Jeho filmy taky většinou nikam nevedou, ale líp se na ně dívá.

Nevím, jak rozebrat něco, co prakticky není. Jak rozebrat prázdný příběh o tom, jak se několik naprosto plochých postav, o nichž nic nevíme, snaží dostat na druhou stranu kanálu La Manche? Na mě to skoro nepůsobilo jako film. Byly to tři rozstříhané linie jakýchsi válečných příhod téměř anonymních lidí, které se na konci daly dohromady. Co na tom bylo natolik geniálního, jsem tedy asi nepochopila stejně, jako některé nesedící prostřihy na potápějící se lodě, kde Nolan (respektive Van Hoytema) nedokázal divákovi zprostředkovat žádnou ucelenou představu o tom, jak je uspořádán prostor na pláži, co se odehrává za molem a co před molem, zda potápějící se loď z předešlé scény je v další scéně ještě nepoškozena (a tudíž jsou scény přeházeny), nebo je to prostě úplně jiná nepoškozená loď. Toto vše je korunováno nijakým soundtrackem Hanse Zimmera, a kdyby tu nehráli Kenneth Branagh, Cillian Murphy a dejme tomu Mark Rylance a nerežíroval by to Chris Nolan a tedy by do toho většina diváků nepromítala své představy kvůli vysokým očekáváním (Co tím asi myslel? To musí být určitě chytřejší a hlubší, asi to jenom nechápu...), nikdo by se na to nedokázal dívat déle, než půl hodiny. Nolanovy filmy byly vždycky chladné a odosobněné, ale byly také složité, promyšlené a zábavné. Dunkirk je chladný, odosobněný, jednoduchý a nudný. Vlastně tomu dávám dvě hvězdičky za herce a za to, že to nepůsobilo trapně ani směšně, ale víckrát to vidět nepotřebuji.

Chesley Sullenberger je americký hrdina, jeho ko-pilot je americký hrdina, letušky jsou americké hrdinky, pasažéři jsou američtí hrdinové, záchranáři jsou američtí hrdinové a policisté jsou rovněž američtí hrdinové. K tomu mají doma všichni perfektní harmonické americké milující rodiny, kterým neustále telefonují, jak je milují. Pasažéři jsou do jednoho úžasní, hodní, milí a klidní lidé, kteří milují své příbuzné a starají se o ně, a kteří výborně spolupracují v krizových situacích, nikdy nedělají nezbytné problémy a jsou neskonale vděční za každou pomoc. A proti nim stojí ti "zlí byrokraté", kteří nikdy v letadle ani neseděli, natož aby je pilotovali a vyšetřují něco, čemu vůbec nerozumí... Byla bych docela zvědavá, jestli by Sully měl zde na ČSFD tak vysoká hodnocení, kdyby se na něj diváci nedívali už s vědomím, že jej točil Clint Eastwood. Protože ve skutečnosti je to vcelku tuctové, nudné, nijak strhující drama plné hollywoodských klišé, kde jsem skutečně očekávala už jen hromadný uznalý potlesk vyšetřovací komise na závěr, podobně jako v Marťanovi od Ridleyho Scotta. Marťan byl stupidnější a ještě více hollywoodský snímek, a nikdo z obsazení tam nebyl ani z poloviny tak velký herec, jakým je Tom Hanks, ale byl zábavnější.

Velice snadno zapomenutelný seriál, který svými nezajímavými postavami a průměrnými hereckými výkony nikterak nemotivuje diváka k očekávání další epizody. The Fall nemá ani atmosféru, ani příliš originální nápad a ve srovnání s nejlepšími současnými detektivními seriály příliš neobstojí.

Chcete vědět, jak to zanedlouho bude vypadat v Polsku? Tak tohle je sice možná trochu přehnané, ale v lecčems velmi výstižné. Rozpuštění kongresu, stanné právo, otrocké vykořisťování mnoha obyvatel ve prospěch pár vyvolených "nahoře". Vymývání mozků za pomocí tělesných trestů, všudypřítomný strach, nejistota před kýmkoli, obava z každého bez rozmyslu vyřčeného slova, nebo z nedostatečně uctivého pohledu... Tvůrci Příběhu služebnice nám ukázali zrod diktatury se vším všudy a k tomu v krásném barevném provedení (všem vévodící rudá v kontrastu s bílou v různých prostředích) a s výbornou Elisabeth Moss v hlavní roli. Dokud seriál líčí podrobnosti, podle nichž systém Gileádu funguje, je to strašně zábavná podívaná. Od rutinní tiché každodennosti života Služebnice plné strachu, podezírání, či vzpomínek na místní "výcvik" nemůžete odtrhnout oči. Prakticky totéž platí i o vztahu June s velitelem a jeho manželkou. Problém ovšem nastává, když přijdou na řadu zbytečné vzpomínky hlavní hrdinky na její vlastní vztah v minulosti, když sledujete nudnou linii s řidičem, nebo dokonce příšernou část s Juniným manželem (ta postava fakt může někoho bavit?). Pokud by všechny díly Příběhu služebnice vypadaly alespoň jako první čtyři, dala bych sérii čtyři hvězdičky. Ale kvalita kolem poloviny série je pak hodně nevyrovnaná, a v některých momentech i velmi nudná. Jako celek je ale Příběh služebnice určitě jeden z nejoriginálnějších seriálů současnosti, k tomu je kvalitně natočený a výborně zahraný. Já jen doufám, že další série bude méně o Juniných milostných pletkách a více o diktátorském systému Gileádu.

Když se jako zraněný voják ocitnete sám v domě plném žen a dívek, může to být úžasná pohoda, ale nesmíte je naštvat. A to platí nejen pro vojáky z občanské války a slečny a dámy v dívčí škole, ale tak nějak obecně. :) Nejlepší film od Sofie Coppolové, který jsem zatím viděla, ale předesílám, že jsem Ztraceno v překladu nemohla skoro vydržet nudou a Marie Antoinettu považuju za docela zábavnou ahistorickou patlaninu. Tohle je důstojné, historicky věrohodné drama, má to dobré herce, pointu a navíc i přívětivou stopáž. PS: Chemii mezi dospívajícími a dospělými protagonistkami a Farrellem by mohla tomuto filmu závidět drtivá většina současných snímků.

OBSAHUJE SPOILERY! Ale jo. Není to sice nahláškovaná jízda, jako dvojka, ani celkem vtipný dobrodružný film, jako jednička a tři čtvrtiny snímku jsou natahovaná nuda. Taky hudba za zbylými čtyřmi díly značně pokulhává díky absenci Hanse Zimmera a Klause Badelta a jediné dobré části soundtracku jsou ty, které složili ti dva. Jack Sparrow už není vtipný ani trochu, Barbossa už není tak "cool" jak býval, kapitán Salazar je tam jenom proto, aby měl příběh nějakého záporáka, jinak skoro nemá vliv na děj. Jenže, co na tom sejde, když se rozezní "He's a Pirate" a vy se začnete bezděčně usmívat, ačkoli jste postavu Jacka Sparrowa nikdy moc nemuseli? Co na tom sejde, když se objeví Will Turner a vy tak zoufale chcete, aby se zas vrátil do děje jako rovnocenná postava? A co na tom sejde, když jste od závěru druhého dílu konečně dostali konec, který je spravedlivý, a u kterého jste šťastní, že se Will a Elizabeth dali zase dohromady? K tomu přičtěte sympatického Henryho Turnera a docela snesitelnou (i když příšerně nadabovanou) Carinu Smyth a dostanete ucházející film, u kterého navíc doufáte v pokračování, v což už jsem po té minulé blbině ani nedoufala. Jasně, nejsou to čisté 3 hvězdičky, ale musíte mi prominout, ta závěrečná nostalgie mě prostě přemohla. :)