Omnibus

Žiju v Plzni. Takže vím, že při stavbě dálničního přivaděče od Klatov již zanikly serpentiny pod věznicí Bory. Tudíž korektní kriminalistická rekonstrukce zločinu (tenkrát neprovedená!) už není ani možná. Kam se hrabe Freddy Krueger! Neboť toto jsou ty pravé běsy a moje nejhorší noční můry: Nepotrestané zlo, nejistota, možnost justičního omylu... a vysoko nade vším ční, do žulového kamene vytesaný nápis: „In dubio pro reo“. Slova, po kterých stékají stružky krve až k našim nohám. SPRAVEDLNOST. Slovo tak majestátní... i laciné a vulgární zároveň. Co dodat k samotnému filmu? Není to dokument, je to jen film, samozřejmě. Coby obyčejná kriminálka je to pro mě jen lepší průměr. Ale ten Konstantin Lavroněnko, ten byl přesnej.

Nelíbilo se mi to moc ani v dětství a ani teď, o generaci později, jsem tomu nějak nepřišel na chuť. Je tedy pravda, že i s knížkou jsem to měl stejně. Příběhy mi přišly takové nějaké... upachtěné. Většinou jsem ani nepochopil pointu a případné mravní ponaučení. A ta myš, ta mě přímo ... pardon, je to pro děti, takže štvala. Ale děsně. Jenže ne tím, že jim něco prováděla, to by bylo v pořádku. Ale tím, jak nakonec všichni... LUP! Bez jakéhokoli vysvětlení se, jako obyčejnej blbej vypínač, prostě přepli do polohy: NEVADILO. Bez jakékoli logiky a bez ohledu na to, že ještě před chvilkou to vypadalo přímo na myšovraždu...        EDIT: Jo, tak už je to ověřený praktickým pokusem. Při sledování se synem jsem se z toho zase osypal, stejně jako kdysi ve svém dětství. Náš malej se naštěstí neosypal, jen ho to děsně nebavilo. Dokonce se to stalo jeho historicky prvním DVDčkem, které chtěl sám iniciativně vyhodit do koše, asi aby získal jistotu, že už mu to nikdy nepustím... Asi i kvůli té neskutečně protivné, ale přitom bohužel hodně vlezlé hudbě.

Ale no tak samozřejmě, že je to prvoplánový doják. "Film vypočítaný na city" a já nevím, co všechno ještě... Ano, ano. A o tom přece filmy jsou! Probudit v nás city. Nebo alespoň nějaké pocity. Což se tomuhle smutnému snímku určitě podařilo.

Jako dítě mě hodně vystrašil díl o dvou Emanuelech. Dodnes si živě pamatuju, jak mi do mého dětského světa naprosto nečekaně vletěl, jako příšerná noční můra, ten druhý Emanuel a jako motýl-buldozer mi rozjezdil všechny bábovičky. Moje představy o čisté a silné lásce, kterou nějaká maková panenka zahoří jednou i ke mě. A už nás nikdy nic než smrt nerozdělí... A pak mi na dveře dětského pokojíčku zaklepal hůlkou ten dvojník a zblbnul mi mojí panenku, syčák! Moje dětská hlavička prostě nepobrala, jak je to možné... Najednou má ta moje káča pitomá oči jen pro toho floutka! A na mě, na svoji velkou lásku, naprosto... dlabe. Byla to prostě taková první pořádná facka od života, jako záloha na všechny ty další, které už na mě natěšeně čekají někde za rohem. A ještě ke všemu se ten ňouma (ten pravý) Emanuel neuměl s nastalou situací chlapsky vypořádat, třísknout dveřma a letět opylovat jinej kvítek ze širé a nekonečné louky života. Jen jsem tenkrát nevěděl, jak to jeho chování nějak trefně a erudovaně popsat. Tak už to vím. Jak se vzácně shodli akisha a prvosenka od vedle : "Emanuel byl opravdu neskutečný tragéd" :-)

Hluboké lesy mám rád, do chaty jsem se těšil. Jenže ty prostřihy do velína jsem nechápal, kazily mi náladu a neuvěřitelně mě vytáčely. Abych to vydržel, musel jsem si hledat malé drobné radosti a libůstky, například „sex s losem“ co vypadal jako vlk. Nebo byl? A dost jsem litoval, že si nemůžu zapálit jointa (neb drogy si nechávám až na důchod, abych se měl proč do něho těšit). Od chvíle, kdy panna a hulič vlezli do výtahu, mě to štvát přestalo a já se začal docela bavit. Do prima chaty „na samotě“ v lese se určitě zase někdy vydám. Abych si to užil nerušeně, tentokrát už od začátku. Nakonec z původního odpadu dávám s čistým svědomím 4 hvězdy. A pokud hororoví fajnšmekři, co mají nakoukáno, dají plný počet hvězd, divit se nebudu.

Velmi dobrá Polívková jako ošklivka ze života, stojící oběma nohama na zemi, a to i při památném plavání na válendě s voyaerem za zadkem. A dojemně vypomáhající klučinovi s vyřešením kardinální otázky, jestli je teplej. Už jen za tohle bych filmu dal rád absolutorium. Ale i já zůstanu nohama na zemi a zohledním i to množství slabých, kýčovitě skladkobolných scén a postav, kterým bych nejradši, po vzoru Jakuba, taky namazal pinďoura tygří mastí. Květu Fialovou nevyjímaje :-) A ohledně geniálně protivné Kocurové, ze které mi ještě teď, po letech, vstávají hrůzou chlupy (nejen) na zádech: dal bych nevím co za to, kdybych získal odpověď na otázku, jestli tu kravičku fakt jen hraje... Pokud ne, tak proboha, co s ní? Snad jen slovy Maxe: lež! A já dodávám: a hlavně u toho drž hubu! Ale pokud tu slepici na zabití opravdu jen hraje, tak... Českého lva!

Třetí povídka mi přišla trochu přitažená za vlasy. Vlastně spíš za obojek. Tím nemyslím chování toho občůrávacího Romea a jeho paničky Julie, lidé jsou čeládka různá, o tom žádná. Myslím nelogické ohryzávání té mstitelské psí smečky. Normálně by přece olízali gulášek a nanejvýš si tak trochu zapejskovali! Vždyť v celém tom krmení (před tím v garáži) nebyl jediný náznak nějakého výcviku k lidožroutství. Přece furt žrali jen granule, no ne? // U prostředního příběhu jsem sice párkrát musel dát Stop, abych měl čas vyměnit si kýbl, ale nějak extrémně mě to taky nebralo. Asi jsem si u toho neměl číst. A nemlich Mengeleho sebrané spisy. A taky to asi chtělo, místo popcornu, si otevřít SALKO. Nejmíň pětilitrovou pikslu :-) // A jednička? Ach jo. Za tu bych scénáristu ... nejradši taky pozval na večeři! I osušku a pěnu do koupele bych mu připravil. Za to, jak mi to zprasil. A taková krásně šťavnatá, syrová jednohubka to přitom mohla být! Kdyby v závěru k těm dvěma zazobaným, nadrženým estétům přišel na gáblík už jen ten pokérovanej Adam. A hostitele by okusovali jen on a jeho bezďácká Eva. To vážně autor nikdy neslyšel o tom, že někdy méně znamená více?! A odchytit si toho obtloustlýho lidumila (nic moc se jim nestane a ještě si trochu vydělají) až venku, na ulici? To si přece mohla ta banda hlady skučících, odporně levnejch komparsistů, k večeři čapnout kohokoli jinýho! Na odlehlejším místě a bez rizika, tak proč taková konspirace s bezďačkou, co nese svou kůži na trh? A to nemluvím o smíšených pocitech, které jsem zažíval kvůli tomu, jak já sám teď živořím jako bezdomovec a tak často nemám ani já co do huby :-)

Tomáš už nevydržel dorážení Míšy a holt se teda šel "představit" rodičům, když to musí bejt. "Škoda, že není doma i pan otec, vzal bych to jedním vrzem...!" Tak přesně tohle jsem byl kdysi dávno i já. Jak se představit rodičům své dívky, krutě a nemilosrdně (jak už tak život s námi často zametá) "Ahoj, já jsem Pavel. Budeme si tykat!" ... Nezmohli se na odpor :-)

Dobré, ale... Sice plné fajn fujtajbl potvor, ale ...a mohl by už někdo, prosím vás pěkně, konečně zabít tu hysterickou pseudopánbíčkářskou krávu? Nejlépe ji umlátit tím scénářem s kolísající kvalitou a s pár fujtajbl nelogičnostmi... Nakonec ale přišlo strhující depresivní finále, jaké se jen tak nevidí. NECHTÍT vidět! NEPOUŠTĚT si to! A rozhodně NEDOKOUKAT! Je to vážně hnus. Aneb jak z původně "normálního" scifi-hororu udělat v pár minutách kultovní klasiku. Došly mi náboje... Lidi, pro lásku boží, dejte mi někdo jeden i pro mě! Tak to byl Darabont... Smekám a hluboce se klaním. Odvážný chlapík. Hovado jedno.

Poprvé jsem potkal Moji válku v televizi, když jsem ponocoval s nemocným synem. Takže jsem zachytil jen část filmu, nemlich od chvíle, kdy Willem Dafoe vyrábí hostie a s jejich odřezky v puse pragmaticky uklidňuje Romka, že „Ty ještě nejsou posvěcené“. I pokračování filmu mě zaujalo (ale aspoň to dokoukat mi zabránila horečka, která zase probudila našeho malého). Takže, až jsem si po čase film sehnal, jsem očekával, jak se mi dostane pod kůži. Po zhlédnutí jsem bohužel měl naprosto stejný pocit, jaký popsala ve svém komentáři Faye. Vlastně jediná scéna, která mi opravdu zůstane dlouho v paměti, bylo zneužití Márie tím pubertálním vražedným monstrem. Asi předtím nebyl moc dobrej nápad vysmívat se mu kvůli jeho sexu s ovcemi... Ale na nějaké vyšší hodnocení to je dost málo.