troufalka

Socialistický realismus. Při budování se odkrývají vzájemné vztahy - ať už mezi otcem a dcerou nebo rodící se mladé lásky. Nejde o klasický budovatelský film ani o sociální drama, stavba tvoří spíš kulisu než osnou linku. Kamera je pochmurná, spíše realistická než poetická. Příjemný je hudební podkres. Celkové vyznění filmu není špatné, jenom nevím, jestli ho potřebuji vidět znovu.

Podle mě musí být člověk dítě nebo mít malé děti, aby to ocenil. Protože je to někdy tak roztomilé, až je to protivné.

Neurazilo, nenadchlo.

Tak nevím. Na jedné straně je mi líto, že nemohu ocenit to, kvůli čemu byl film natočený. Ale faktem je, že mě zatím žádný bojový film nedostal. Říkala jsem si, že je na čase to změnit a podívat se na nějaký pořádný, třeba ... A ono nic ...

Můžu si za to sama, měla jsem se, přesvědčit, že se dívám na úplně jiný film, než jsem zamýšlela.

Beseda s pamětníky by mi přišla užitečnější než tento hraný nedokument.

Uff, tohle bylo náročné! První dva pokusy jsem vždy po nějaké době vzdala. Přičítám to tomu, že kombinace Sci-Fi / Drama / Mysteriózní / Thriller / Podobenství je na mě prostě poněkud přespříliš. Ztrácela jsem se v ději, hlavní hrdina mi nápadně připomínal Bufo bufo, k tomu hlas připomínající někoho, kdo prodělal operaci hrtanu, všechno podtrhávala jednotvárná hudba navozující nepříjemné pocity ... Přistihla jsem se, že místo sledování filmu myslím na něco jiného. Kousek, který mě nepolapil a nevtahnul do děje. Moje hodnocení neodráží kvalitu filmů, pouze moji odezvu na něj. A to přiznávám bez mučení, že nejsem cílová skupina. Uvidím, jestli další Godardovi filmy budou pro mě stravitelné.

Přiznám se, že poprvé jsem to musela vypnout. Prostě sjem neměla sílu dívat se dál. Je to hodně hutné. Poučné, ale náročné.

Mám čím díl tím větší dojem, že Westlake se mnohem lépe čte.

Američani milují pohádky pro dospělé. Já jsem na komiksech nevyrostla (leda, že se počítají Ryché šípy ...) a pohádky mám raději české. Prostě opět nejsem cílová skupina.