JamesSi

Tux and Fanny je animovaný surreálný slice of life o dvou kamarádech (fialové ženě a růžovému muži). A vše se to tváří jako podivná ruská videohra z 80. let. Jsou zde jen malé příběhy, ale kontinuita mezi nimi je. Bavilo mě pokaždé, když Birney se pokusil své dva animované bloby znázornit v jiném stylu - ať už stop motion, animované vodovky nebo 3D.  Tux a Fanny monotóně v ruštině chrlí existencionální dialogy, starají se o svou kočku Sašu a nebo nechávají vyrůst žalud v lebce jelena. Pokud se to dá srovnat s jinou tvorbou, dá se to srovnat s animacemi Jacka Staubera, moderním creepypastovým contentem jako Don't Hug Me I'm Scared, Wolf House nebo Adult Swimákovským Off The Air. Ačkoliv tam jsou nějaké temné podtexty a nápady, převážně jde o feel-good story, jen z poněkud podivného alternativního světa. Stále to tedy působí spíše jako 5 minutový webseriál nalepený za sebe a doufám, že třeba druhý díl nám dá poněkud plynulejší příběh. Je vidět, že Birney se na tomhle téměř jednočlenném projektu vyřádil. Jinak Birney spolupracoval na svém filmu Strawberry Mansion s hudebníkem Danem Deaconem, který je pro diváky adult swimu klasikou.

Zpočátku to byla jen nuda, ale zlomilo mě to, když posedlá holka vypíchala oči matce Reagan. To už byl trash. Nebyl jsem fanoušek prvního Exorcisty, ale Green naprosto nedokáže ani základně napodobit napětí, simple morální myšlenky a lidskou bezmoc originálu. Nakonec nejhorší na tom je, že dostaneme podobný příběh originálu, akorát hůř odvyprávěný a s tím, že se o postavách dozvíme mnohem míň. Ve výsledku naprostá ztráta času.

"Volali z Kalifornie. Prý to už někdo udělal. Nějakej Pizney!" Kultovní italská parodie na Disneyho Fantasii. Egoistický filmový režisér připravuje svoje ultimátní dílo spojující hudbu a animaci. Jeho nohsled, hrubiánský traktorista, přiváží do koncertní haly skupinu starých žen, aby předstírali, že hrají na hudební nástroje. Animátor je vytažen ze sklepa a pod hrozbou mučení je donucen živě animovat pod hudbu. Pod rukami tvůrčích otroků vzniká tak hluboce sexualizované, cynické, černohumorné, povídkové dílo. Příběhy, které mohou působit jako klišé novinového karikaturisty se pod podkladem klasické hudby a struktury Fantasie stávají obří satirou na "hluboké" Disneyho dílo a celkové chování se k tvůrcům za "rozpohybovanými obrázky".

Walt Disney se v roce 1940 pokusil naprosto redefinovat audiovizuální dílo, kdy natočil experimentální koncertní film s různými druhy animace. Vše za doprovodu klasické hudby. Naprostý unikát, neboť dneska by si žádné dostatečně velké holywoodské studio netrouflo na něco tak... divného a nevyhovujícího žádné divácké kategorii? Animace je hodně plynulá, skoro mi přijde, že je vše naanimované 24 snímků za sekundu na místo klasických 12ti. Na tu dobu skvělá animace s olejomalbou a dalšími netradičními technikami. Má to dost zvláštní momenty - jako když dirigent dělá rozhovor doslova s zvukovou linkou, nebo když nám film šokujícně poví nový fakt, že existovali dinosauři podle vědců. Film je nejlepší, když je naprosto abstraktní a surreálný, když se objevil Myšák Mickey, tancující zviřátka a spol byl jsem docela překvapenej, co tam dělaj. Je naprosto zajímavé přemýšlet na to, že tohle mohli v kině vidět lidi, kteří si vzpomínali dětství za divokého západu. To je fakt bizár. Doslova film, kde se Walt Disney stal pionýrem slepých uliček. 

Velká historická epika, která ukazuje běžnost vykořisťování a genocidy původních obyvatelů Ameriky na přelomu 19. a 20. století. Natolik běžnou pro některé účastníky, že se stále považovali za běžnou rodinku. DeNiro má plán využít svého synovce, méně inteligentního Leonarda DiCapria, aby si vzal za ženu Indiánku z kmene Osačů a postupně vyvraždil celou její rodinu, aby mu připadlo bohatství z ropy, které kmen získal. Většinu tohoto filmu sledujeme "normalitu" provedení DiCapriova plánu, aby jsme ke konci přešli do soudního dramatu, kdy případ začne řešit FBI. Jedná z nejzápornějších DiCapriovských rolí po Vlků z Wall Street a otrokářovi z Djanga. Film má občas stylizované sekvence, např.: "záhadných" úmrtí na začátku nebo divadelní představení se samotným režisérem na konci. Je vidět velký rozpočet produkce, neboť scénografie a davové scény vypadají neuvěřitelně. Velmi temné období z Amerických dějin, které ale stále zanechává svoje stopy a křivdy až do současnosti. Jestli bych něco na filmu teda změnil, tak bych asi dal více prostoru manželce DiCapriovy postavy (Lily Gladstone), ale jinak jde o mistrovské dílo.

Nemůžu číselně ohodnotit, bylo by to nefér jelikož jde o můj film. Původně šlo o pohled z různých úhlů na Branišovský les opředený mýty, nakonec z filmu vznikl neméně zajímavý portrét vyšetřovatelky paranormálních jevů Andrii Trinity. Její minulosti na rodinném statku (který naprosto nemá s duchy nic společného, jen byl ve filmu Miluška a její zvířátka), lesních rituálů a historek, které o lese vypráví. Je jednou z mála lidí, který má jak knihy o nadpřirozenu a černé magii, tak Dobu Ledovou 2: Obleva. Je tam trocha mála metafory s letícím svobodným kánětem, kterého vypouští ornitologové (but it's not that deep). Věnuji tenhle komentář Pájovi a Andrie. Film naleznete zde.

To si režisér myslí, že radioaktivita vypadá jako žluté světlo? IS HE STUPID? Vsadím se, že je to jeden z těch kreténů, co si ironicky napíšou špatnej komentář pod vlastní film. Jedna hvězda jen ze soucitu.

Jakožto terapie pro zúčastněné je to totální fail, jakožto voyerský bizár s dumpnutím hromady traumat na diváka to má své momenty. Doufám, že to osoby v dokumentu moc nepoznamenalo k horšímu.

Netflix asi nepochopil o čem byl původní seriál a že ty, co pořádali tu Hry na oliheň nebyly úplně kladáci. A navíc je to prostě strašná nuda a všichni se chovají neuvěřitelně falešně jako ve většině sračkoidních reality show. Nemluvě o podivném střihu se spoustou kontinuálních chyb, což je u reality show zvláštní.

Téměř sto let po Cimrmanově "Hamletovi bez Hamleta" tu máme Scotta Pigrima bez Scotta Pilgrima. Opět originální a povedené animace od nejkreativnějších animátorů v Japonsku - Science Sarú (Night is short so walk on girl, Tatami Galaxy, Devilman Crybaby) a producenta Edgara Wrighta (pardon Wronga). Autor komixu Bryan Lee O'Malley, podle toho co o původním filmu vím, se snaží svoje dílo uvést do jiného kontextu (nejde o přímou adaptaci) a docela se mu to daří. "Jiskry opravdu jsou skutečné"