Rocky88

Perfektní sci-fi - napínavá, originální, s výbornou Goldsmithovou hudbou a krásným pohledem na relativitu času.

Dlouho se polemizivalo, zda Temnou věž rozdělit do několika filmů či udělat rovnou celý seriál. Nakonec to skončilo u jednoho 90minutového filmu. Co z toho plyne? Film je strašně zkratkovitý, nemá kolem sebe žádný příběh, světy, postavy, motivaci. Takže je to jen průměrná akční jednohubka, která nenadchne, ale ani neurazí (nečtenáře knihy, čtenáře nasere).

Film postrádá snad úplně všechno. Napětí, gradaci, nepředvídatelnost i logiku. Motiv vraha? Nejasný. Proč ho Fassbender neodhalil v půlce filmu? Nevím. K čemu tam byly postavy Kilmera a Simmonse? Nevím. Četl scénárista někdy nějakou kriminálku, natož pak knihu Jo Nesba? Ne. Hvězdu dávám za Norsko a Fassbendera, který se aspoň snažil.

Zajímavá sci-fi jednohubka, která místo aby postupně gradovala, tak bohužel postupně degraduje. Nejsilnější je tedy začátek, zhruba po hodině film začíná uvadat, finále je pak celé divné a nicneříkající. Výborná atmosféra však prošpikovala celý film, takže i tu sestupnou kvalitu jde snést. Přispěli k tomu i herci. Jasné 3 hvězdy.

Odtažitě zfilmovaný příběh o vyvrhlici společnosti, které zachutná prs na spoušti. Odtažitě ve smyslu, že mě film nedonutil s postavami ani soucítit, ani je nenávidět. Pouze jsem jen koukal a čekal, kdy postava skvěle hrající Charlize udělá chybu a zanechá po sobě stopu.

Koho uhranuly Villeneuvovy předchozí filmy (patřím mezi ně), toho Blade Runner 2049 spolkne. Villeneuve je v současně době jedním z nejlepších tvůrců, co se týče navozování atmosféry se nebojím označit ho za nejlepšího. Už od prvního záběru z plátna (určitě to bude platit i u televize, ale vybavte se kvalitní obrazovkou a peckovou zvukovou soustavou) dýchne omračující atmosféra, která se ač do konce filmu nerozpustí. K vytváření atmosféry vedle režisérova umu zdatně pomáhají ještě další věci - jednak hudba. Nevím, kolik měl Jóhannsson rozpracováno, než projekt opustil a otěže převzal další mág Hans Zimmer s kolegou, ale jeho rukopis zde znát je. Kdo viděl Arrival, Jóhannssona pozná hned. Každopádně Zimmer s Walllfischem si se situací poradili na výbornou a já mám ve sbírce další soundtrack, který můžu poslouchat do zblbnutí. Druhým pomocníkem je kamera. Roger Deakins uchvacuje každým záběrem a je hodně poznat, že celý tým má prvního Blade Runnera vysloveně v lásce. Třetím výrazným pomocníkem je samozřejmě výprava. Představený svět je tak uvěřitelný, jak jen může být. Villeneuve měl štěstí i na herce. Všem samozřejmě vévodí Ford, který je dokonalý. Hned po něm nejvíce zaujmou všechny tři hlavní ženské role - de Armas, Hoeks a Wright, která se mohla na plátně zdržet i déle. Pozadu pak nezustávají ani Gosling s Letem, dokonce i Dave Bautista vskutku zaujme. Všechno a všichni výše zmiňovaní v kombinaci s pomalým tempem vyprávění přispěli k tomu, že jsem se filmem nechal unést a absolutně jsem neměl tušení, jaké bude závěrečné odhalení. Přitom je vcelku jednoduše odhalitelné (při zpětném pohledu). Sem míří má jediná výtka, a to je příběh. Ne že by nenadhazoval spoustu otázek a nezaměstnal mozek, ale je dost okleštěný a vzhledem k dokonalosti všeho ostatního je konec takový nijaký. Podobný pocit jsem měl už u Prisoners. Celý film tahal za nervy a člověk čekal konec ve stylu Se7en, ale nic takového se nekonalo. Stejné je to tady. Kdyby konec alespoň dal nahlédnout blížící se revoluci či nějakému zásadnímu posunu v příběhu, bez rozmyslu bych vypálil plný počet bodů. Tady to jede bohužel pouze v osobní rovině a na okolí se tak nějak zapomnělo. Takže nakonec dávám za čtyři hvězdy - film namlsá na nějaké kulervoucí ukončení, ale pak zklame. Každopádně se tím nenechte odradit, film je jinak vynikající. Doporučuji i tři krátkometrážní prology (youtube), které dějově předcházejí 2049. Přiblíží vám pozadí některých důležitých událostí.

V naději, že uvidím nápaditou konverzačku, jsem se na film podíval i s mou drahou polovičkou. Ta do pár minut usnula, já to s těží dotáhl až k tomu hlavnímu - schůzce Elvise s Tricky Dickem. Tohle 20minutové setkání bylo velice zábavné (hlavně Spaceyho grimasy), bohužel i tak nebyl potenciál úplně vyčerpán. Hlavním tahákem jsou oba hlavní aktéři, zbytek je nebetyčná nuda a kravina.

Baby Drivera bych nazval netradičním hudebním filmem a mladistvější verzí Refnova Drive. Sesynchronizovat hudbu, která se odvíjí od nálady hlavního aktéra, i s takovými prkotinami jako zavíráním dveří nebo kmitáním stěračů je velice originální a skvělým oživením. Střih zvuku a Steven Price si hodně hlasitě řekli o nominaci na zlaté sošky. Wrightovi nesmím upřít obstojné ukočírování filmu, jenž je spletencem několika žánrů. Na druhou stranu, rozjezd je docela pomalý. Avšak po překlopení do své druhé půlky díky gradaci šlape jak atomové hodinky. Scénář také není nijak objevný, nebýt coolovosti a nápaditostí, bylo by to za tři hvězdy.

Velice dobrá žánrovka, od které nemůžete ze scénáristického pohledu čekat zázraky. Má to však kvalitní atmosféru s hudbou a adekvátní stopáž, takže svůj účel plní bez výrazějších nedostatků. Konec, i když se nad ním lze lehce ušklíbnout, rozvířil vody, což určitě bylo jeho cílem. Každopádně poslední dvě minuty filmu bych vystříhnul, u mě by tím film stoupnul ještě o jednu hvězdu výše.

Místy dlouhé, místy moc roztrhané, ale přesto velice zajímavé zpracování příběhu, jehož hlavní postava je sice vykreslována převážně jako kladný hrdina, nicméně když se člověk zamyslí a pokusí se na problematiku pohlédnout z druhé strany, zas takový klaďas to nebyl. Nicméně s tímto příběhem jsem před sledováním seznámen nebyl, doplnil jsem si tedy nějaké znalosti a mohl si udělat obrázek svůj. Paradoxně hlavní nebylo vyústění McConaugheyova příběhu, ale příběhu jeho syna. Nad absurditou člověk musí zakroutit hlavou. Stopáž je bohužel trochu přepálená, střihač měl dostat více svobody...