Klajnik

Pro Peckinpaha jsem se nadchnul hned, jak jsem viděl Divokou Bandu, což je - jak se mi zatím zdá - také jeho nejlepší film. Než jsem se podíval na tento, viděl jsem 6 jeho filmů, z nichž se mi tři nelíbily (Strašáci, Útěk, Přineste mi hlavu Alfreda Garcii) a tři ano (Divoká Banda, Pat Garrett a Billy Kid, Balada o Cable Hogueovi). Shodou okolností jsou ty tři filmy, které se mi líbily, westerny, takže jsem chtěl vidět ještě tento jeho starší kousek, který se zde dostal do červených čísel. Nebyla to ale žádná sláva. Ač jsem si v žánru westernu našel jedny z nejlepších filmů, tak tomuto netřeba věnovat pozornost. Přestože má Jízda Vysočinou jen 90 minut, tak se to docela táhne. První hodina by měla rozvíjet postavy, ale interakce mezi nimi nejsou pozoruhodné. Některé postavy se chovají poněkud vyumělkovaně, aby děj došel do bodu nějaké přestřelky, které zde nedocilují ani špetky těch kvalit, které má Divoká Banda. Každopádně je závěrečné přestřelky docíleno skrze postavu ženy, bez níž bych si film užil více. Jeden z důvodů, proč mám rád westerny, je ten, že tam ženy a romance nehrají příliš velkou roli - Po stovkách uchcaných a vyumělkovaných romancí je to osvěžující... Zde však žena hraje klíčovou roli. To ona si na mužském triu vynutí, aby jí vzali cestou na místo, kam mají namířeno. Oni tam mají byznys, ona tam má nějakého týpka, kterej jí namotal. Ukáže se však, že je to hajzl a ona chce z jeho zajetí (manželství) uniknout. Znovu jí tak mají na krku, čímž proti sobě poštvou jejího muže a jeho kumpány. Prostě hloupá a neschopná postava, která potřebuje zachraňovat, což lepší postavu bude stát život. Filmem jsem se pronudil. Nevidím důvod, proč takovému filmu věnovat pozornost. Proto odpad.

Vady filmu tkví hlavně ve vyprávění a scénáři, což budu to demonstrovat na rozpisu příběhu: Jeremiah Johnson je western o horalovi (nikoli pistolníkovi), kterej loví, cestuje a potkává jiné horaly, kteří mu vždy předají pár rad. Jeden takový ho vezme mezi kmen Indiánů, od nichž vyfasuje ženu, protože náčelníkovi daroval koně a ten podle zvyklosti musel nabídnou větší dar. JJ jedy odjíždí s rodinkou a na jednom pěkném místě vystaví dům. Do této doby je to víceméně feel good western nesoucí se na poetice života v přírodě. Pak ale za protagonistou přijede kavalerie s tím, že se potřebují dostat k uvízlé karavaně a Johnson by je tam mohl dovést. Opustí tedy svou rodinu a vede vojáky přes průsmyk. Musí však projít pohřebištěm Vran (indiánský kmen). Cestou zpět na stejném místě znejistí (na wikipedii píší že znejistí proto, že si všiml modrých cetek své ženy, ač se v těch cetkách po celou dobu filmu reálně neobjevuje). Nedává smysl, aby Vrány, které na potkání nezabíjí (soudě podle činů jejich vůdce, který na začátku filmu protagonistu jen pozoroval), jeli do domu JJ, zabily mu rodinu, protože přešel přes pohřebiště, a cetky jeho ženy stihly odvést zase nahoru a nechat je na pohřebišti, aby si jich protagonista všiml. Zde začíná být film matoucí, ale dejme tedy tomu, že prostě znejistil, protože viděl kostry a věděl, že nechal rodinu samotnou. Když se však vrátí, najde ženy i kluka zabité a skalpované. Proč? Nevím. Protagonista je uloží do postele a dům zapálí. Pak najde skupinu indiánů a pozabíjí je. Divák neví, jestli to jsou ti Indiání, kteří mu zabili ženu, ale asi máme brát, že to tak je. Jednoho z nich však nechá na živu. Film pokračuje sledem scének z různých prostředí, v nichž na protagonistu útočí ňácí Indiáni. Divák různé indiány vizuálně nerozezná. Později se dozví, že takové jsou způsoby Vran. Posílají nejlepší válečníky svého kmene na svého nepřítele. Celej tenhle konflikt mi přišel kostrbatý a nejasný - špatně vyprávený. Na wikipedii jsem se dočetl, že přeživší Indián uvrtal JJ do sváru s kmenem, což film vůbec nezachycuje, ač by to filmu prospělo. Ocenil bych, kdyby náčelník posílal na Johnsona své nejlepší válečníky a následné souboje byly působivější. Johnson ale každého přepere a film končí scénou, kde náčelník Vran ukáže Johnsonovi gesto a JJ ho opětuje. Film nijak neetabloval, co to gesto znamená, ale dojde nám, že je to nejspíš gesto míru. Nyní je zřejmé, že film je od druhé půlky poměrně zmatený. Vše nemá být explicitně řečeno, ale tvůrci by měli v ději a obrazu zanechávat něco, čeho se divák může chytat, aby později ve scéně netápal, proč se děje to, co se zrovna děje a mohl si tak film více užívat. Též jsem nabyl dojmu, že tento typ života za ty obtíže a strasti nestojí, ale nezdá se mi, že by to film reflektoval. Naopak se mi zdá, že z té poetiky dobrodružného života v přírodě nevystoupí a opěvováním postavy, která vlastně nic nedokázala (rodina neochránil a před Indiány utekl v osamění do Kanady). Hlavně, že má ty svoje hory, debil. Protagonistovi se do duše film nijak nenoří a vykreslování té poetiky taky není dost silné, aby to diváka strhlo a nepropadl skepsi jako já. Hodnocení 84% je velmi přestřelené. Tenhle western můžete vynechat.

Zase mi stalo, že král napětí ho ve mně vůbec vzbudit nedokázal. Nefungovalo to pro mě ani jako thriller ani jako mysteriózní film. Napínavé to nebylo snad proto, že mě ani nezačala zajímat ona záhada: Proč Thornhilla považují za Kaplana a proč ho chtějí zabít? - Ona je divákovi vlastně vysvětlena už ve 40 minutě (viz. první dva řádky popisku v profilu filmu) a zbytek by měla táhnout vyumělkovaná romance mezi ženou, která protagonistu nejdříve oklamala a poslala na smrt. Tou má být slavná scéna s náletem letadla, která má sice krásný záběr utíkajícího Granta před přibližujícím se dvouplošňákem, ale vlastně mě vůbec nestrhla, protože jsem se po celou dobu snažil rozšifrovat, proč se vlastně děje to, co se děje: Proč tvůrci nesynchronizovali přelet letadla s odpalem rozbušek, aby střelba po protagonistovi vypadala uvěřitelně? Ve filmu letadlo proletí a až pak se spustí rozbušky kolem postavy, které mají simulovat dopad střel. Z nějakého důvodu jsem si myslel, že letadlo má přidělaný kulomet a letec z něj střílí jako stíhací pilot. Ono se však jedná o práškovací letadlo a po Grantovi tak asi střílí z nějaké ruční zbraně někdo, kdo sedí za pilotem. To by pak dávalo smysl, ale přijde mi to jako stupidní způsob, jak někoho zabít. Hitchcock tvrdil, že diváci mu tu nelogičnost odpustí díky spektáklu. Nevím no... Já si spektákl neužil, páč jsem furt přemýšlel nad nedostatky. Jak už jsem předznamenal, tak jsem se dále ptal, proč ho chtějí zabít takhle komplikovaně? Proč letadlo - kord když je poblíž kukuřičné pole? Z toho ho sice vyženou díky prášku, který na něj spustí z letadla, ale pak stejně naletí do cisterny a protagonista tak vyvázne. Přitom by stačilo skrýt pár atentátníků do toho pole a v momentě, co se objeví, ho zastřelit. Protagonista je sice neprávem obviněný muž, ale to je mi málo k důvodu, proč jinak charakterově nezajímavému protagonistovi fandit. Mnozí možná kouzlu Caryho Granta propadli, ale já ne a postava sama nevzbuzuje příliš zájmu ani pobavení. Během těch 136 minut se jen zřídka zachová nějak jinak, než hloupě (proč šahal na tu kudlu, kterou byl zabit ministr?) nebo klasicky gentlemansky. Hraje totiž víceméně normálního slušného chlápka, který (na rozdíl třeba od McQueena v Útěku) zachová fasádu a nezfackuje ženskou, jež ho poslala na smrt - takové nezábavné a nezajímavé postavy mi nejsou dostatečnými tahouny. To jest dalším důvodem, proč jsem jeho počínáním nebyl zaujat a film mě jednoduše nestrhl. Uznávám však atraktivitu některých záběru a dokonce se mi líbily domalované kulisy architektury a města, které občas vizuálně ozvláštňovaly prostředí, v němž se film odehrává. ___Závěrem: Ač jich není mnoho, tak jsem viděl i starší filmy, které však zkouškou časem obstály (Velká země, Zpívání v dešti, Svědek obžaloby, Dvanáct rozhněvaných mužů...). Tahle klasika však neobstála.

Tento dokument by měl vidět skoro každý (snad až na to, co případ beztak podrobně sledují, páč ti se asi toliko nového nedozví). Film se primárně zaobírá případem - vyšetřováním toho, kdo za tím nejspíš stojí a s kámošem jsme si říkali, že důkazy proti Kočnerovi jsou zdrcující. To, že někdo někoho nechal zabít by však nemuselo být tak závažné, kdyby se to nedotýkalo mnohem širšího problému, kterým je selhání právního státu. Dokument zdařile nastiňuje, jak k onomu selhání může dojít a jak v praxi vypadá - tedy tak, že se pár zlořádů (všichni takoví zde přítomní jsou vyloženě směšní - ač jsou elitou, tak vypadají, jako by jim ze saka čouhala sláma) dostane na vysoké pozice, vzájemně si jdou na ruku a profitují k podvádění všech ostatních, kteří jsou často tak tupí/omezení/zblblí/nesoudní, že jim to svými volebními hlasy ještě umožňují. Z dlouhodobého hlediska to povede k výraznému zhoršení kvality života občanů Slovenska. U nás v Česku na podobném rozkladu pracoval Zeman s Babišem, ale řekl bych, že Češi mají silněji zakořeněnou občanskou společnost.

Ročně vychází mnoho multimediálních obsahů, ale jen zlomek není radno vynechat pro kvality jeho stylu i obsahu. Film je to interpretačně vděčný, protože pracuje s konceptem nespolehlivého vypravěče a vždy není zcela jasné, proč, jak nebo jestli vůbec se děje to, co se zrovna děje. Cílem však není stírat dějovou souslednost a mást diváka (protože film je to stále velmi pečlivě prokomponovaný, solidně vystavěný a obecně svébytný), nýbrž tematizovat strach a dědičná traumata ryze filmovými prostředky skrze řadu scének, jež přesahují rámec reality, avšak vypovídají mnoho o subjektivně-emocionální poloze protagonisty. Strach má dnes spíše podobu obav a úzkostí, jež Ari Aster demonstruje na příběhu muže, který se z nějakého důvodu bojí. Jeho obavy ho paralyzují, tudíž tento film má velmi pasivního protagonistu: To může řadě filmům škodit, ale zde tomu tak není, páč děj pousouvají absurdní a hrozivé situace, do nichž se Beau vždy dostane sledem událostí, které nemá pod kontrolou. Tím film velmi připomíná Felliniho Město Žen, ale divácky funguje ještě o něco lépe díky vybroušenějšímu, živelnějšímu, zacílenějšímu a tematicky sevřenějšímu scénáři. Tvůrci to vše dokázali zpracovat (vyobrazit, rozfázovat) tak zdařile, že mě z imerze nevytrhávaly žádné nesoulady či pochybnosti nad věrohodností viděného. Neříkal jsem si nikdy: "Proč protagonista neudělá to či ono, aby se ze svízelné situace dostal?" Ta jeho nemohoucnost je totiž dokonale opodstatněná a já mu někdy po druhé hodině začal nějaké vykoupení přát, čímž se z něj stal protagonista, s nímž jsem se vlastně sžil, což se často nestává. Uvidíme, jak Phoenix z této polohy "mouchy sežerte si mě" přepne do Napoleona. Zde mi však jeho herecký projev připomíná jeho předešlou roli, Arthura Flecka, před tím, než přepl v Jokera, který onoho vystrašeného chudáka zbavil všech obav. Čeho a proč že se to ten Beau vlastně bojí, je zde předmětem vyprávění. Oproti svým předchozím dvěma filmům-hororům (Hereditary, Midsommar) zde tvůrce děsí spíše protagonistu příběhu než diváka, který se naopak často směje tehdy, když je protagonista nejvíc zneklidněn, avšak nutno dodat, že i přes to mi film dokázal citově zprostředkovat to, čím si protagonista prochází (nutno ale dodat, že jsem v kině pozřel nějaké lysohlávky, které umožňují lépe se vnitřně sladit s tím, čemu se uživatel vystaví). Ačkoliv se tam dějí samé hegeny (úkost vyvolávající události), tak mi však bylo poměrně příjemné, protože jsem si užíval, jak si se mnou film pohrává a jak si já mohu pohrávat s ním - dešifrovat jeho významy (voda samotná hraje ve filmu velký význam). I kdybych u toho filmu ale nepřemýšlel, tak bych jím byl baven, jelikož jednotlivé scénky jsou táhnou samy o sobě - i proto film nezačne během svých 3h ani na chvilku nudit. Navíc, i kdyby divák dokonale nechápal celek, tak se vždy dokáže něčeho chytnou v jednotlivých částech. Současně si ale myslím, že to není ani zdaleka tak neuchopitelné jako třeba 2001, Svatá hora nebo Tetsuo. Já však patřím do generace Z, která je rovněž známá jako internetová generace, a jak víme - internet všechno zrychlil a zpřístupnil, takže jsem osobně zvyklý na rychlé tempo a bizáry. Lidé, kteří potřebují volnější tempo a rozčiluje je, když se plně nechytají, zde nemusí být tak spokojení jako já, kterého baví nad dílem prodlévat a poodkrývat jeho zákoutí. Dílu by však měl věnovat pozornost každý, kdo někdy přemýšlel nad tím, do jaké míry měla výchova jeho rodičů dopad na to, jaký je.

Schématický film o sportu pro burany, což však Tony Scott ani Cruise nijak nereflektují. Namísto toho film zpodobňují s vibem Top Gunu, který je lepším filmem. Na tohle se sice kouká poměrně lehce, celé to rychle utíká, protože režisér není břídil, ale látka ničím nepřekvapí ani nedojme a tedy je to zbytečný film.

U tohoto filmu nutno vyzdvihnout zvláštní atmosféru tvořenou melancholickým hudebním podkresem Leonarda Cohena a vizuálním podáním předně utvářeným svícením a barevností filmu, která je unikátní svým malebným šerosvitem. Tyto dva aspekty společně tvoří působivost díla, která by ideálně měla podporovat kvality příběhu, nikoli být tahounem. Je pošetilé si myslet, že divák bude 2h dojímán formou, aniž by mu nevadilo, že co se ve filmu odehrává vlastně není příliš poutavé. Děj by však poutavý být mohl, kdyby v něm vystupovaly působivější postavy, které by mezi sebou měly působivější interakce a celé to bylo úderněji vystavěné, nikoli tak rozředěné a rozvleklé. Altman chtěl však více podvracet žánr i s nějakými filmovými konvencemi (viz. sound design), než vyprávět silný příběh, kterým disponuje třeba Big Country. McCabe & Mrs. Miller je tak antiwestern, přičemž ale není žádnou revizionistickou kovbojkou jako Wild Bunch ani žádný epos typu Tanec s Vlky. Jak se to "anti" projevuje? Co se prostředí týká, namísto arizonské pouště nebo plání tu máme zasněžené hornické městečko. Protagonista McCabe není žádný sympatický drsňák s přesnou muškou, není to ani důmyslných chytrák ale ani žádnej vyjebanec, jehož chování by u diváka generovalo smích. Z pochopitelných důvodů nemám jakožto divák také nezajímavé a neefektní protagonisty v oblibě - nutno ale uznat, že podvrací konvenci statečných pistolníků. Já si toho ale nijak zvlášť necením. Tahle podvratnost je zde pouze (relativně) zajímavá - nikoli zábavná jako v lepších revizionistických westernech. Příliš to neoceňuji jako někteří dobový kritici (Pauline Kael: "a beautiful pipe dream of a movie - a fleeting, almost diaphanous vision of what frontier life might have been," a přidává, "The movie is so affecting it leaves one rather dazed."). ___Mám vlastní hodnotící teorii (více v profilu): Tvůrce se sám střílí do nohy, pokud příliš rezignuje na zábavnost/entertainment, jenž diváka poutá k dílu, čímž mu zdařileji zprostředkovává své významy i obsahy.

Určitě bych doporučil všem, kterým se líbila Eggersova Čarodějnice, ač tento film se mi víc líbil jako sociální kritika (mířená na slovenské burany v jejich opožděnosti, omezenosti, aroganci, tmářství, rasismu, frustraci, neopodstatněném strachu, násilnosti, mravní bídě, alkoholismu a pověrčivosti) než jako folklórní horor, ač ta konceptuální syntéza s prvkem čarodějnictví, je skvělá. Dokonale zpracované to však není. Sociální kritika naťukne řadu témat, ale nejde dost do hloubky. Postavy ani vztahy mezi nimi nejsou dost prokreslené a rozpracované. Film často podléhá zkratkovitosti tam, kde by neměl, což znemožňuje lépe se na něj naladit či mu více věřit to, co se v něm odehrává. Vesničtí burani (obzvlášť pak muži, což ale nijak nezazlívám) jsou vykresleni čistě nelichotivě. V závěru jsou protagonistky skoro zastřeleny či upáleny, protože si jeden soused-násilník myslí, že jsou to čarodějky, které mu unesly děti, které pravděpodobně odběhly do lesa, aby nemusely být furt s fotrem, který je bije. Toto rychlé uchylování se k dost extrémnímu násilí by fungovalo lépe, kdyby protagonistky měly vzdorovitější/škodolibější povahu a v průběhu filmu se tak snažily sousedům vrátit jejich hrubost. (V souvislosti s protagonistkami film dociluje spíše empatie, která je generována tím stavem, že všichni kolem nim jsou prakticky nesnesitelní dobytci, ale pokud by protagonistky aktivně vzdorovali, tak by to k nim mohlo vztáhnou i divácké sympatie.) Tím, jak by se sousedské vztahy vyostřovaly, by resentiment buranů vystoupal až k okraji poháru, načež by násilí (omlouvané i umocňované pověrčivými výmysly) v závěru bylo divácky uvěřitelnější. Jako art to také není dost silné, ač nějaká snaha o umělečtější pojetí tam rozhodně je. Pro mě to byl dobrý film na to jedno první shlédnutí, ale opakovaně se k němu vracet asi nemá smysl.

Z rezignovaných hereckých projevů lze vycítit, že všichni ví, v jaké sračce že to vlastně hrají. Ta rezignace je výsledkem uvědomění si toho, že nežijí v pravdě. Stydí se za tyto role, stydí se při projekcích i nuceného potlesku publika. Cítí se jako ti největší pokrytci, když v promo materiálech musí lidi přesvědčovat o tom, jak jsou nadšení z toho, že se na tomto dílu podílejí, ačkoliv to dělají jen pro ty miliony dolarů a nikoli z nějakého pravdivého přesvědčení. Jsou prodejní a dobře to ví. Trápí je to, ale stejně to dělají. Proto ta rezignace.

Subžánr revizionistického westernu čítá jedny z nejlepších filmů, které jsem viděl a ty po právu pohřbily klasický western, jehož je Shane příkladem. Film je to idealisticky načančaný, že mě vůbec nepřesvědčuje. Shane je třeba hezky čisťounký a má takový dokonalý účes. Dobro a zlo je zde snadno rozlišitelné, což bývá ve valné většině případů velmi nezajímavé - až nudné. Znudění napomáhá i fakt, že je příběh jednak schématický/předvídatelný a druhak působí dost roztahaně. Předloha dějově fungovala lépe, protože měla lepší tempo a pracovala lépe s gradací (rovněž předvídatelného) dějem i postavami. Ty zde mohou být vyloženě otravné. Jmenovitě ten malej kluk farmáře, skrze jehož zaujetí je vyprávěna kniha, je ve filmu poměrně na facku. Otravný prvek jinak nudnému filmu taky nepomáhá. Explicitní násilí v podobě krve zde rovněž není, což snižuje kvalitativní potenciál každé přestřelky (stačí porovnat rozdíl mezi Sedmi Statečnými a Divokou Bandou), ač filmu nutno uznat alespoň to, že když už se tu v těch dvou případech vystřelí, tak zasažený nepředvádí nějaké umělé křečovité pózy, nýbrž je s ním trhnuto s pomocí neviditelných drátů a dále už se nehne. Působí to lépe - více graficky. Packinpah taky řekl, že když Jack Palance zastřelil Elisha Cooka Jr. v Shaneovi, věci se začaly měnit." Nějaký historický význam Shanovi třeba uznat je, ale film bohužel nebyl zpracován tak, aby odolal času. Ač dávám odpad, tak všechno špatně není. To, co špatně je, však utváří dost negativní dojem na to, abych Shana odsoudil jako zbytečný film. Minimálně dnes už divákovi nemá co nabídnout. Připadá mi jako western pro báby.