Klajnik

Vizuálně i obsahově slabé. Jedná se o televizní produkci látky, která se svým snadno rozlišitelným dobrem a zlem jede v zajetých kolejích klasického westernu. Celé to má ale 3h stopáž, takže nelze říci, že se to vyplatí. Já se na to podíval, protože jsem četl, že Prolomenou Stezku lze považovat za takové dost volné pokračování Krajiny Střelců z roku 2003, kde Duvall hraje víceméně stejnou postavu, ale místo Costnera zde máme Churche, což zkrátka je nižší herecká liga. Krajina Střelců sice rovněž po obsahové stránce kvalitativně strádá, ale obsahuje aspoň jednu z nejkvalitnějších přestřelek, kterou jsem kdy ve westernu viděl. Zde akce není nikterak pamětihodná. Celé je to postaveno jen na Duvallově charismatu a atraktivitě žánrových propriet. To je ale málo.

Krajina Střelců není zásadním ani příběhově nejsilnějším westernem, ale v rámci žánru patří k těm, jež jsem si užil více, protože je funkční a neobsahuje výrazně otravné či rušivé prvky - snad až na tu romanci. Westerny mám rád právě kvůli tomu, jaké jsou chlapské, jak se zaměřují na přátelství mezi muži a opomíjí ohrané, samoúčelné a nezajímavé romance mezi ženou a mužem, které bývají všude, protože takto jdou filmy více vstříc ženám, jejichž prachy nesmrdí. Krajina Střelců jednu takovou blbou romanci má. Annette Bening je skvělá herečka, ale romance, která se mezi ní a Costnerem rozvine, mě příliš nezaujala a v úplném závěru mě dokonce lehce otrávila. Nejblíže má tento western asi k Nesmiřitelným, ač ti jsou tematicky soustředěnější a vypointovanější (a také tam romance nemá prostor). Oba filmy však mají dva postarší protagonisty, podobnou režii, podobné light-motivy a podobné tempo. Krajina Střelců má však ve svém závěru jednu z nejlepších přestřelek, kterou jsem ve westernu kdy viděl. Ta začne až po 100 minutách stopáže a trvá asi 20 minut. Díky ní dávám také o hvězdičku víc... Ta akce mi byla jakousi odměnou za to, že jsem u filmu vydržel těch prvních 100 minut, v nichž se nic moc zajímavého ani emocionálně silného nerozvinulo. Kdyby Krajina Střelců měla sofistikovaněji vystavěnou zápletku, byla tematicky bohatší a výraznější, měla prokreslenější postavy (hlavně záporáka) i jejich vztahovost a důsledněji se zaměřila na jejich příběhové oblouky, tak by se na tento western vzpomínalo určitě více. Film je to totiž poměrně dlouhý a lepší scénárista by na tom prostoru dokázal rozehrát působivější děj. AKCE: Je tu celá řada pravidel, které je radno dodržet, pokud tvůrce chce zpracovat akci co možná nejkvalitněji. Režisér by měl mít na mysli uvěřitelnost (konzistence, destrukce, explicitní násilí, smysluplnost, snaha vyhnout se dojmu z plot armoru) a choreografii (pohyb postav v prostoru, dění a jeho natočení). Jestliže je akcí přestřelka, tak zásah do těla (i do neživého objektu) musí být "cítit" a z rány musí prýštit krev. I proto třeba mám tak rád Divokou Bandu a nemám rád Sedm Statečných, kde akce postrádá impact, jelikož bychí destrukce, z těl neteče červená a postavy při zásahu podají k zemi v teatrálních/umělých pózách. Krajina Střelců se sice vyloženě nevyžívá v explicitním násilí (žádné ustřelené končetiny, střeva a kusy masa), ale když kulka zasáhne tělo, tak to s ním vyloženě hodí. Peckinpah jednou na place začal střílet ze zbraně do zdi, aby demonstroval, jak to má vypadat a jak to chce. Také jednou pronesl: "When Jack Palance shot Elisha Cook Jr. in Shane, things started to change." Podle mě Shane sice není dobrej film, jelikož je utahaný, načančaný a otravný, ale je pravda, že režisér chtěl divákům demonstrovat sílu výstřelu, takže k hercům přivázal neviditelná lanka a synchroně s výstřelem za ně nechal trhnout vzad, což vytváří poměrně silný dojem. Divák pak nemá pocit, že by to celé bylo jenom jako. Je to zkrátka uvěřitelnější a uvěřitelnost je ve vážných dramatech klíčovým aspektem umožňujícím se divákovi v díle rozplynout (imerze).

Přestárlý John Wayne se tímto filmem snažil přesvědčit mladé kluky, aby ve Vietnamu dobrovolně umírali.

Jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem viděl. Newman (a scénář) dokonale prodává protagonistu Luka, což postupem stopáže činí protagonistovu situovanost divácky velmi tíživou. Divák zbožňuje, jaký Luke je, jenže Luke samotný právě trpí kvůli tomu, jaký je. Prvních 30 minut, kde se vše teprve ustanovuje a Luke se příliš neprojevuje, mě příliš nebavilo, ale zhruba od toho zvláštního rozhovoru s jeho umírající matkou jsem byl s postavou jaksi sžitý. Film se nesnaží vysvětlit, proč je Luke takovej, jakej je - prostě tomu tak je, což by mi jako odůvodnění mohlo v jiném filmu vadit. V jiném filmu bych si mohl říkat: "Proč se takhle chová, když si to jenom odsere?" Newmanovo herecké charisma a Pearcovo přirozeností oplývající dialogy však toto vágní odůvodnění činí natolik uvěřitelným faktem, že to divák respektuje, že tomu věří a dokonce to žere. Někteří diváci jsou méně chápaví a ptají se: "Proč si ti vězni Luka tak oblíbili? Vždyť jenom snědl hromadu vajec." Je však očividné, že díky Lukovi byl život ve vězení pro všechny snesitelnější. Dalo by se říci, že jim v jistém smyslu pomohl vězení opustit. Současně však diváka bolí, co Luke za svou přirozenost sklízí - buzeraci, která nemá ospravedlnění.  Byl jsem zasažen, když ředitel věznice udeřil Luka holí, načež pronesl tu slavnou řeč, kterou znám tak důvěrně z úvodu skladby Civil War: "What we've got here is failure to communicate. Some men you just can't reach. So you get what we had here last week, which is the way he wants it. Well, he gets it. And I don't like it any more than you men." - Některé filmy prostě umí zprostředkovat ten tíživý pocit z nespravedlnosti i uspokojení, když se nad ni podaří (byť jen částečně) vyzrát. O tom, jak nádherně natočený je to film, nebudu ani mluvit. ___Cool hand Luke se dělí o první místo nejlepšího vězeňského dramatu s Shawshank Redemption. Podobné filmy: Zlo mezi námi, Přelet nad Kukaččím Hnízdem a Motýlek.

Je to fajn minisérie, ale na můj vkus stále poměrně slabé. V pubertě bych to ocenil více, protože jsem měl slabé ponětí o tom, jak totalita vypadá, což by mi seriál Volha mohl dobře nastínit. Učitelé by se toho mohli chytnou a využít náměty k výuce, jež Česká televize k seriálu poskytla. Nyní už to pro mě ale příliš obohacující nebylo a dramaticky mě to rovněž příliš nezaujalo. Snad nejzajímavějším aspektem filmu je jeho protagonista, Standa Pekárek: Tato postava je velmi zajímavé, protože v sobě kombinuje jistou švejkovské manýry, ale zároveň zůstává velmi opovrženíhodnou. Švejk přeci stavěl celou tu systémovou absurditu na odiv, jenže Standa Pekárek s tím systémem kolaboruje a ještě je tak blbej, že si ani pořádně neuvědomuje, na čem se podílí. Všechno nese s takovou švejkovskou rozverností, která nám může být i sympatická. Standa si totiž z ničeho nedělá velkou hlavu, je pozitivně naladěn, nosí s sebou zásobu blbých fórů, nad nikoho se nepovyšuje a je prostě v pohodě. Líbilo se mi, jak Kamil Fila vytáhl pro srovnání Frajera Luka, kterého rovněž velmi definuje jeho pohodářství, nadhled a klid. Pekárek na první pohled působí jako fajn týpek. Ve skutečnosti ale obyčejnej kretén. Buran nízkých morálních standardů, krátkozraký naiva a pokrytec. Jakožto člověka sebestředného ho zajímá hlavně jeho vlastní komfort. Vždyť on toho od života ani moc nechce. Stačí mu jezdit s volhou pro televizi, jenže je pro to ochotný klidně i práskat a ničit lidem životy. On sám si to ale pořádně ani neuvědomuje - takovej je to debil a takových byla naše země jistě plná. U jiných zas hrála roli závist a zášť - Takto pojatá postava by však byla méně divácky interesantní. Závěrem ještě musím reagovat na kritiku vulgárnosti celého projektu: Víte, pokud chceme pojímat něco negativního, pokleslého nebo opovrženíhodného, tak musíme být pravdivý a pokud si někdo myslí, že se tehdejší socialistická bída nesla ruku v ruce se slušností, tak to má velmi zkreslené a nebo jen blbě kecá. Standa Pekárek sice v každé větě utrousí to svoje "voe", ale myslím, že to odpovídá slovníku takového vocasa. Já bych vlastně ocenil, kdyby byl seriál ještě vulgárnější a špinavější. Ta retro stylizace má nejspíš činit  projekt snesitelnějším pro mainstreamové diváky, ale já to neoceňuji. Líbilo by se mi, kdyby mě seriál ještě víc vtáhl do toho hnusu a lidské zkaženosti. Některé vedlejší herecké výkony ale nebyly zrovna nejpřesvědčivější a příběhově to taky není úplně nejsilnější. Tím se ale jen znovu dostávám k tomu, že to dosti stojí na svém protagonistovi.

Luc Besson zde recykluje námět nám známý už z Nikity. Obsahově to ale není ani zdaleka tak chytré, jak by být mělo, abych to mohl považovat za dobrý film. Jedná pokleslejší film, béčko, které však hraje více na dramatičnost než zábavu, což je základní chyba. Pokud se snažíme o silné drama, musíme aspirovat na kvalitnější scénář. Chceme-li pouze bavit, neměli bychom nudit plytkým dramatem. Herečka v hlavní roli je sice krásná modelka, ale herecky mě moc nebavila. Nejpřesvědčivější byla - což je zvláštní - právě v akci. Anna má totiž velmi kvalitní choreografii akčních scén, čímž ji můžeme řadit k filmům jako akčňákům typu John Wick, Kate nebo Vyproštění. Sasha Luss v nich je velmi sebejistá. Navíc občas schytá ránu, že přeletí přes stůl. Nutno dodat, že akční sekvence jsou nadprůměrné, ale žádná nedosahuje té úrovně, jaké dosahuje sekvence na schodišti v Atomic Blonde, což je film Anně podobný a rovněž také film, který bych spolu s vážněji pojatou Rudou Volavku a výše zmíněnou Nikitou, doporučil spíše.

Nikita je možná nejzásadnější film Luca Bessona. Neříkám, že je nejlepší, ale určitě je nejzásadnější pro jeho další tvorbu (která od devadesátek nestojí za nic). Ostatně i o 4 roku novější Leon je jakýmsi tematickým rozvedením jedné postavy, kterou Jean Reno sehrál už zde. Akčnější a béčkovější Anna rovněž vypráví o tajné agentce. Někteří poukazují na to, že film poměrně zkoumá psychologii hlavní hrdinky, díky čemuž Nikita není tak blbý/plytký film. Je sice pravda, že Nikita není toliko akčním filmem (ač ta trocha akce, je zde velmi dobrá) a protagonistka se v průběhu filmu mění, ale mně osobně přijde, že by ta psychologie nebyla dostatečně prokreslená a poutavá, abych ji stavěl jako hlavní kvalitu filmu. Tou je, řekl bych, styl, jež si získá divákovu pozornost hned v úvodu, kde partička feťáků vtrhne do lékárny. Stylu hodně napomáhá hudebnní podkres. Je to vlastně poctivá francouzská kriminálka, která je několikrát příjemně ozvláštněná jistou ujetostí a stylizací. Problém je, že je příliš málo ujeté a stylizované na to, aby mě to bavilo po celou dobu (jako třeba Kill Bill). Prvních 50 minut šlape výborně, ale pak Nikitě skončí výcvik a ona začne randit s nějakým prodavačem. Právě tyto vztahové sekvence mě vůbec nebavily. Nejsou moc záživné a to, co si z nich mám vzít (tedy to, že je těžké skloubit romantický vztah s takovouto profesí), mi bylo jasné hned na samém začátku a další rozvíjení tohoto jevu mi nepřišlo dostatečně rozvíjející a film v tyto momenty jaksi přešlapuje na místě. Film se vlastně začne ubírat k tomu, že Nikita by chtěla spíše žít normální život, než být ve vleku této práce. To však jde proti tomu, co chci já jakožto divák. Je zvláštní, že se scénář ubere tímto směrem, ačkoliv Nikita mi divácky nejaktraktivnější jako svéhlavá punková feťačka. Anna Parillaud tuto polohu herecky ztvárňovala dokonale. Doufal jsem, že výcvik její zdrsnělou náturu neodstraní, nýbrž trochu kultivuje i obohatí ji o feminní půvab, s nímž bude schopna nakládat ve prospěch své profese, pro niž je jako stavěna - představuji si ji jako pevný materiál (nátura), který bude dobře sloužit svému záměru (práce), jakmile bude trochu otesán/vybroušen/zkultivován (výcvik). Nedokážu teď řící, kam by se měl film ubírat, abych byl děním od 50 minuty stopáže více zaujat, ale určitě by se našlo něco lepšího než: "Chci žít normální život. Je těžké tajit svou práci před svým mužem. Nechci zabíjet pro vládu, protože násilí je děsivé." Přijde mi, že Nikita by tohle neměla mít v povaze vzhledem k tomu, jak ji na začátku filmu poznáváme. Neměla by se tedy ke konci filmu panicky krčet u země a křičet, když Viktor čistič rozpouští mrtvoly v kyselině. Ve své práci je vlastně občas dost neprofesionální, což kazí ten dojem, že by vlastně Nikita měla být velmi schopná. Film se však snaží poněkud neobratně líčit, že pro to tak stavěná není a že chce z toho pryč, což nebylo dost přesvědčivě vyobrazeno i šlo to proti směru, kterým bych rád, aby se film ubíral raději. Přijde mi to takové tematicky/obsahově rozporné a nedaří se mi to teď nějak sloučit. Třeba to někdy rewatchnu a celé mi to do sebe zapadne lépe. Momentálně nejsem schopen jistě říci...

Tenhle western stojí primárně na humoru a protagonistovi, ale dle mého ani jedno příliš nefunguje. Ačkoliv se to snaží být takové ztřeštěné, tak to není natolik komediálně vykrystalizované, abych se smál (snad jen medvěd byl fajn). Protagonista je náturou takovej paličatej vořech, do něhož mi Newman moc neseděl. Přišlo mi, že přehrává. Namísto toho, aby ta postava nabyla nějaké hloubky, tak jen sledujeme, jak řeší nějaké místní trampoty (hahaha) a v mezičasech je nám opakována jeho móresa, kterou je Beannovo opěvování nějakou herečku, kterou nikdy neviděl - to mi nepřijde příliš komediálně nosné. Filmu škodí nedostatečně prokreslené postavy (záporák-právník) a motivy. Podstatnou dobu stopáže se to snaží být hang out movie, ale pak nelze chtít, aby to k něčemu příběhově vygradovalo - přičemž už z názvu je jasné, že film aspiruje na nějaké tematizování doby. Závěr je scénáristicky příliš vyumělkovaný a zkratkovitý: Roy Beam opustí město, když jeho milá zemře po porodu a po 20 letech se vrátí, kde mu dcera, kterou opustil, jednoduše řekne, že to bylo, jakoby nikdy ani neodešel. Stará parta pak spustí přestřelku, která za moc nestojí. ___Tento western bych asi nejvíce přirovnal k Jeremiah Johnson, který vyšel ve stejném roce a zahrál si v něm Robert Redford, s nímž Newman zahrál v Butch Cassidy a Sundance Kid.

Nakoukávám už nějakou dobu westerny a Missouri Breaks řadím mezi ty lepší. Náladou bych to přirovnal ke Cold Mountain, ač to je podstatně výpravnější, rozvláčnější a okázalejší film. Společnou mají však uvolněnost a přirozenost, jež je znát hlavně v hang out pasážích, kdy spolu postavy jenom tak tráví čas. To jest velmi závislé na kvalitách scénáře a hereckých výkonů. Dialogy v sobě mají lehkost a zrovna tak i postavy. Snad jen škoda, že scénář nemá lépe dramaticky vygradovaný konec a vůbec - hutnější příběh. Chápu, že třeba nelze mít vše, když se chceme dostat stopáž do 2h - ač já bych delší stopáž uvítal, páč by mi nevadilo strávit s postavami delší čas. Film na nich poměrně stojí: Jack Nicholson hraje zloděje dobytka, banditu, ale je zahrán tak, že nám jeho postava připadá sympatičtější a lidštější než jaký je bounty hunter v podání Marlona Branda. Oba hrají skvěle, ale Marlon Jacka přehrává i vlastně hraje okázalejší charakter. Jeden uživatel, co hodnotil Brandův herecký projev v Apokalypse jako "omračující", by se zde mohl znovu uchýlit k nějakému superlativu. Jeho Robert Lee Clayton je jednoduše zajímavá postava, takový rétoricky zdatný psychopat, ale jelikož Brando netlačí na pilu, tak v roli nepůsobí nikterak nuceně ani samoúčelně.

Co se týče horror westernu, Brimstone považuji za podstatně lepší film - shodou okolností tam rovněž hraje Guy Pearce. Ravenous jsou však také zajímavý počin. Líbí se mi, jak ho uvozuje mýtus o weendigovi. Velkou roli hraje ve filmu fenomén kanibalismu. Ten je zde však často tematizován s takovým až erotickým zanícením (lízání krvavých prstů), což ve mě lehce vzbuzovalo trapnost. Je zde také silná mysteriózní linka a divák si v jeden moment bude opravdu říkat: "Jak se to celý vyvrbí?" Nakonec to ale není tak chytré, jak by chtělo být.