Klajnik

Ze třicátých let jsem toho viděl málo (Frankensteina, King Konga...) a nabyl pocitu, že to ještě tehdy za moc nestálo. Teď nakoukávám westerny a Stagecoach nelze vynechat., páč jít nadešel zlatý věk westernu jako žánru. Ačkoliv je to starý film, tak některé záběry jsou obrazově překvapivě působivé. Ford uměl umístit kameru, zarámovat obraz a fakt, že rád natáčel na reálných lokacích, filmu hodně pomáhá. Obsahově mě to ale příliš nezaujalo navzdory tomu, že každá postava má svou příběhovou archu. Jako komedie mravů to není příliš silné a osobně mi snažení postav bylo docela volné.

Dnes by to takřka každej natočil lépe, ale holt začátky jsou začátky. Na něčem ty základy kinematografie prostě postavené jsou. Tento film nebyl první v jednotlivostech, ale ve spojení těch jednotlivostí do jednoho celku. Nehodnotím však podle doby vzniku - to bych asi musel dát 5/5. Hodnotím podle toho, co z podívané mám bez ohledu na dobu vzniku. Tento krátkomentrážní film mě nijak neobohatil a žádný požitek mi rovněž nepřinesl. Rád bych jen viděl ty babičky a tetičky z roku 1903, které se bály, že jsou v ohrožení, když na konci filmu nastane ta scéna, v níž bandita střílí směrem do kamery.

Clint Eastwood měl pocit, že western je v osmdesátkách neprávem mrtvý, a tak natočil film, který tento předpoklad jenom potvrdil. Nepřišel totiž s ničím novým. Prakticky natočil remake starého westernu Shane (dnes už prakticky nekoukatelný, western pro báby), kde se rovněž kovboj přidá postaví za utlačované usedlíky, které se snaží vyhnat nějaký zbohatlík. Opět vyhraje a opět se na místě dlouho nezdrží. Sice je to méně načančané, má to lepší tempo a při výstřelu vyprskne krev, ale beztak je to poměrně velká slabota, páč jsem viděl westerny, které jsou surovější a špinavější, mají lepší tempo, výživnější vyobrazení násilí i záživnější děj a postavy. Protagonista: Eastwood zde opět hraje bezejmenného a tajemného pistolníka, ale tentokrát mu to schéma moc nefunguje. Jeho slavní westernoví "hrdinové" totiž nebyli zosobněním ctností a divák mohl přes to jejich ticho a pohledy dumat nad tím, o co že jim to vlastně jde. Zde je to zřejmé a žádný obrat nenastane. Snad sem jen vnáší jistý prvek mystična, který už byl svázán s Clintovým protagonistou v jeho prvním režírovaném westernu High Plains Drifter z roku 1973, takže i to jsme viděli jinde a líp (navíc protagonista v HPD byl zajímavý aspoň tím, jakým hovadem byl). Zdejší protagonista není zajímavý a prvek mystična zde nedává takový smysl - působí samoúčelně, navzdory tomu, že se s ním zde Clint pokoušel pracovat ještě méně okázale. V praxi to ale vypadá třeba tak, že se Clint nesmyslně ztrácí nepřátelům z očí nehledě na to, že s kloboukem má dva metry a každý jeho krok cinká. Nevadí mi žánrovka, pokud je pořádně výživná, funkční a je si vědoma svých předností. Jenže tenhle film výživný není - je zaměnitelný a není pamětihodný. Na zůčtování v některých westernech nelze zapomenout, ale tohle naprosto není ten případ. Neviděl jsem ještě všechny westerny, v nichž Eastwood hrál, ale tohle je ten nejslabší z těch, které rovněž i natočil (doporučuji spíš: Outlaw Josey Wales nebo Unforgiven). Pale Rider nemá kvalitní scénář. Už jsem předznamenal, že to jde znát na příběhu, jenže to postihlo i kvalitu dialogů a vedlejších postav. Konverzace mezi protagonistou a zbohatlíkem fungovala (typické westernové oťukávání se), ale jiné dialogy mezi postavami byly občas křečovité a patetické (viz. otravná pátnáctiletá dcera).

Další rádoby nenucená digi-sračka za 150 mega, která chce být za každou cenu cool. Příběh nese skupinka charakterově plochých postavy, které se ve filmu neprojdou žádnou změnou a film jako celek vlastně nenabízí nic  nového, co by diváci "museli" vidět v kině. Proto ten film taky finančně propadl. ___Každopádně: Někteří to přirovnávají ke Strážcům Galaxie, protože to u nich funguje na podobném principu - charismatické a schopnostmi rozlišitelné postavy mající mezi sebou "dobrou" chemii. Jak už jsem ale předznamenal, tak mně tahle partička protagonistů nepřijde sympatická a chemii mezi nimi považuji spíše za trapnou či otravnou než zábavnou. To je samozřejmě odvozeno od toho typu neškodného a situačního humoru, který je tak ohraný ze všech těch marvelovek a jiných amerických komedií (dokladem mých slov nechť je ona typická situace, kdy jeden ňouma nepochopí ironii jiného ňoumi). Ha-ha... Celé se to snaží bavit odlehčenou atmosférou, svižným tempem, pestrostí fikčního světa a odkazy na předlohu, což má asi kompenzovat vysokou vyumělkovanost a zkratkovitost (nejen) scénáře. Pokud jste normie, budete spokojeni, protože normies jsou pozitivně nakloněni tomuto typu filmu. Fanoušek DnD by taky mohl být více zainteresováni, ale já bych ho spíš poslal smočit dick! Na lidi mého typu tyto filmy působí ubíjejícím dojmem. Oceňuji však zpracování některých pasáží, na nichž jde vidět, že si tvůrci dali záležet. Očividně to však nebyl nejdražší film, takže velké trikové sekvence jsou docela hnusné, kostýmy vypadají nepoužívaně a vizáž mnoha postav připomíná spíše nějaké cosplayery, než že by mě to přesvědčovalo o skutečnosti fikčního světa jako se to daří Pánovi Prstenů. To si filmaři ani po 20 letech nevezmou příklad z toho nejlepšího, co daný žánr vygeneroval? Kéž by Chris Pine hrál více ve filmech jako jsou Za každou cenu nebo Král Psanec a nezajebával se v pokleslých nesmyslech typu Wonder Woman nebo Dungeons of Dragons.

Zdá se, že zde velikánovi došel dech nebo elán. Je to velký film, ale postavy (ani jejich úsilí, tedy děj), mi nepřišly tak poutavé. Furt mám asi radši, když se westerny odehrávají ve vzdálenější minulosti, než kterou je mexická revoluce z roku 1910, ale jistě bych si užil i tento zapata western, kdyby byl poutavější.

Tanec s Vlky přišel na začátku devadesátek, kdy už westerny měly svou největší slávu za sebou. Žánr ušel dlouhou cestu táhnoucí se od počátku kinematografie (viz. Great Train Robbery z roku 1903) a vždy nějak odrážel dobu svého vzniku (třeba mccarthismus v 50. letech), ale po revizionistickém pojetí let 60. a 70. a úpadku klasického westernu dochází v 80. letech k úpadku celého žánru. Nutno vyzdvihnout největší finanční propadák, kterým byl megalomanský projekt (3,5h dlouhý) Heaven's Gate, jenž přivedl studio ke krachu, jelikož na něj navzdory jeho formálním kvalitám nikdo nepřišel - obecenstvo se chce bavit a prožít s postavami nějaké silné příběhy, jenže režisér, Michael Cimino, chtěl svým antiwesternovým přístupem (který podvrací žánrová očekávání) spíš ukázat, jak ta doba tehdy mohla vpravdě vypadat - nebyla plná drsných a tajemných pistolníků s přesnou muškou, nýbrž imigrantů. ___O deset let později přišel Kevin Costner s Tanecem s Vlky a byl to divácký i kritický hit (7/12 proměněných nominací na Oscara). Svou formou taková velká poctivá neo-klasika, ale obsahově nese celou řadu revizionistických prvků. V klasickém westernu totiž tradičně Indiáni zastávali roli surových divochů (viz. Searchers, ale s/o v tomto aspektu musím dát hlavně filmu Bone Tomahawk z roku 2015). Zde je tomu jinak, protože protagonista začne žít s Indiány, což však není nový motiv. Vzpomeňme si na Little Big Man - ačkoliv se jedná o film z roku 1970, tak k látce zaujímá podstatně postmodernější přístup (gunslinger era) než tento film. O kvalitách Tance s Vlky nesvědčí pouze všechna ta ocenění, nýbrž i to, že ani ta nejdelší verze filmu (4h dlouhý Director's Cut) nezačne nudit. Jedná se o nejdelší film, který jsem viděl a současně o něm nemohu říci, že bych se začal nudit. Snad jen některá Oscary bych radši viděl radši u Goodfellas, jimž Tanec s Vlky vše vyfoukl.

Bravados je z počátku poměrně táhlý a nepříliš interesantní western, protože zádumčivý protagonista přijede do městečka, nechce se s ním moc bavit, ale my jen pomalu zjišťujeme, kdo je kdo a jaký je důvod jeho cesty. Přijel se podívat na popravu čtyř mužů, kteří samozřejmě uniknou z vězení, protože "co by to bylo za příběh", kdyby jen zkoukl popravu a pak odjel zase domů. Protagonista není příliš zajímavá postava navzdory tomu, že jsem si tento film pustil kvůli Gregory Peckovi, kterého jsem si oblíbil od momentu, kdy jsem viděl Big Country (rovněž z roku 1958), což je mimochodem western podstatně vyšších kvalit, než tato nepříliš zábavná žánrovka. Od chvíle, kdy protagonista vede výpravu za uprchlíky a jednoho po druhém loví, to začne být o něco zajímavější, ačkoliv se nám skrze dialogy jen potvrdí, že protagonistu motivuje pomsta a že jedna obyvatelka městečka by mohla, až to všechno skončí, zaujmout volné místo po jeho boku. Asi chápete, proč z tohoto dílka nejsem příliš nadšen. V závěru dojde na onen zvrat, který zde mnozí vyzdvihují, jenže ani ten moc nefunguje. Aby zvrat fungoval, nesmí přijít out of nowhere. Musí k němu být build up. Divákovi musí být dávány indície toho, že věc je jinak, ale divák je musí přehlížet a v závěru si říct: "A jo vlastně!". Skvělými příklady jsou (Klub Rváčů nebo Šestý Smysl). Zde je jen řečeno (spoiler): "Tvou ženu ti znásilnil a zabil někdo jiný", ačkoliv tomu jinému nebyl věnován žádný skoro žádný screentime a jediná indície, kterou jsme dostaly ohledně toho, že by byl byl či nebyl schopen takového činu, odpovídá záporně. Protagonista pronese, že jeho soused by neublížil mouše a v závěru se dozvíme, že znásilnil jeho ženu, načež ji ještě zabil. K tomu všeho ho ještě okradl a svedl celou záležitost na čtyři bandity, co zrovna projížděli kolem. Je pěkné, že se tvůrci pokusili celou situaci ještě nějak převrátit, ale nebylo to učiněno zrovna nejlíp. Na konci filmu si protagonista uvědomuje, že není o nic lepší než banditi, které chladnokrevně zabil. Vrátí se do města a jde do kostela požádat o odpuštění. Kněz říká, že i když nemůže tolerovat Douglassovy činy, respektuje ho za to, že se neomlouvá za to, co udělal (což podepisuji). Pak přichází jeho dcerka s ženou, s níž protagonista navázal kontakt v městečku a aspoň jedno předvídatelné klišé se tímto potvrzuje.

Úvod tohoto prvního westernu, který natočil sám Eastwood, je skvělý, protože jeho bezejmenný protagonista se s ničím nesere. Hned v úvodu vychlastá láhev whiskey, zastřelí tři chlapy a znásilní ženskou. Jeho šmejdský přístup však nese jistý půvab, na němž se divák může vést. Pak film ale zvolní a děj mi začal připadat poněkud samoúčelný se slabým emocionálním nábojem. Opravdu nestačí jen ukázat flashback na to, jak byl protagonista zlynčován - to je líný a zkratkovitý přístup, který Clint zopakoval ve svém o tři roky novějším (a o něco kvalitnějším) westernu Outlaw Josey Wales. Divák by buď potřeboval být silněji emocionálně spjatý s hrdinou - tedy i jeho mstou (nikoli si jen užívat, jakej je protagonista drsňák) a nebo postupně nabývat výraznějšího opovržení k obyvatelům městečka (což se dle mého taky příliš nepovedlo). ___Někdo zde psal, že High Plains Drifter připomíná High Noon, kdyby ho točil Peckinpah. Rovněž je tu motiv blížící se hrozby směrem k městečku, jehož zbabělí obyvatelé si nejsou schopni sami poradit. Ten je sloučený s peckinpahovským pesimismem, drsností a násilím, jež je často pácháno i na ženách. High Noon dle mého ale vzbuzuje větší opovržení vůči obyvatelům a Peckinpahovi se více dařilo napojit diváka na protagonisty svých westernů a konkrétně ve Wild Bunch poskytl výživnější akci a vyobrazené násilí. Ten mix zde tedy není úplně zdařilý - jestli si to bere kvality z dvou směrů, neměl by je ve vzájemném sloučení rozředit, nýbrž umocnit... ___Mnozí zde píší něco o překvapivé pointě v závěru, ač mně přišla průhledná od 20 minuty, kdy se protagonistovi zdá sen, v němž obyvatelé městečka přihlíží jeho veřejnému ubičováník smrti. Zvláštní je jen to, že ho nyní nepoznávají. Já pracoval s teorií, že protagonista byl ubičovan a pohřben v neoznačeném hrobě (víme), z něhož se však polomrtvý vydrápal (nevíme) a po čase se vrací, aby s obyvateli zůčtoval. Nepoznávají ho, protože se to prostě scénáři nehodí. Další interpretací jest, že protagonista je reinkarnací muže, který byl zabit a ač my, diváci, ho vidíme jako muže tváře Clinta Eastwooda, obyvatelé městečka vidí jinou tvář a proto si protagonistu nespojují s mužem, jehož nechali zabít. Tuto interpretaci zas pořádně nepodporuje nějaká důmyslnější vystavba, práce se symbolikou, zjevem či snovostí a mystikou, která by utvářela dojem, že se něco takové v tomto fikčním světě může dít. Z chování protagonisty je však jasné, že s obyvateli městečka nemá nijak zvlášť dobré úmysly, že jsou mu volní i že ho tam dlouho chtít nebudou, takže je průhledné k čemu to celé spěje a závěr nenabídl dostatečné emocionální sepnutí ani spektákl, jež by předvídatelnost umožnil prominout. To, jak se protagonista vypořádá s třemi antagonisty, jež ho kdysi zlynčovali, není prostě dostatečně výživné a filmy, které jsou poměrně pokleslé (různé žánrovky), by měly být aspoň divácky výživné. Ačkoliv film neklade zas tak velký důraz na explicitní násilí, jak by mohl, tak se mi líbí, že když někdo schytá kulku, rána a krev jdou vidět - když tomu tak není, přestřelky shazuje dojem nevěrohodnosti (viz. Sedm Statečných, Butch Cassidy a Sundance Kid...) Clintova režie mi však přišla poměrně sebejistá a funkční. Překvapily mě nějaké shoty z první osoby, které nabourávaly jinak známou statičnost. ___Jo a mimochodem - John Wayne, největší hvězda klasického westernu, opět nic nepochopil a kritizoval tento western kvůli jeho revizionistickému pojetí, čímž opět odprezentoval svou zabedněnost. Wayne měl velmi zkreslenou představu o tom, jaká ta doba byla a nelíbilo se mu, když ji někdo narušoval tím, že vyobrazoval věci jinak než černobíle a hrdinsky. Znovu si tu nad ním odplivnu, když dovolíte.

Zůstává to stále příliš na povrchu, ale fungovat by to mohlo. Problém tkví v tom, že je to poměrně utahané a závěr působí příliš vyumělkovaně (spoiler: konkrétně myslím to, jak v onom bludu, do něhož jsme celou dobu uváděni bludu zabije toho herce). Sice to je pěkně nasvícené a snaží se to být poměrně vizuálně efektní, ale myslím si, že autor měl víc přitlačit na pilu a tu její derealizaci audiovizuálně prokreslit lépe, aby to bylo celé obsahově záživnější a více se setřel rozdíl mezi tím, jak situaci vnímá protagonistka a jak ostatní. Inspirací může být Americké Psycho, kde stejné scény a dialogy byly točeny v jiných hereckých podáních a pak sestříhány dohromady, načež scéna působí více nejednoznačně i více vynikne ona pociťovaná paranoia. Snad lepším příkladem je Kurosawův Rašómon nebo Scottův Poslední Souboj, kde tatáž situace vyprávěna/interpretována jednotlivými účastníky různě. Konkrétně v Posledním Souboji je to velmi citlivě zachyceno, ale není nám ten rozdíl předkládán střihovou skladbou v jedné scéně, nýbrž čekáme na druhou interpretaci též situaci, kterou už známe z dřívějšího vyprávění postavy první.  Soudím, že slabá divácká odezva tkví v tom, že se autorovi nepovedlo přesvědčivě zkomponovat onen závěr, který tím pádem působí nevěrohodně/vyumělkovaně a také v tom, že nepřitlačil víc na pilu - nešel dost do hloubky, nešel moc do detailu, nevyhrotil to, což b i pro zábavnostní účely bylo lepší.

Film má formální kvality a je dobře situován do doby i místa, kterým je město, přesněji baru v titulu udaném městě. Doba do toho místa vede imigranty před válkou, a tak se zde může koncentrovat mnoho na úzký prostor. To je dobře scénáristicky rozvrženo, ale konflikt, který se zde rozehraje, už tak šťastný není, jelikož je jím v nejzazším popředí typicky trapná a uvzdychaná romance. ___Protagonista Rick Blain (vlastník podniku) nejdřív vypadá, že hraje cynika na úřady, aby mohl nenápadněji pomáhat lidem při útěku. Později se ale ukáže, že je ublížený, protože ho nechala ženská, do které se zamiloval, aniž by o ní cokoliv věděl a teď, když ona žena uniká se svým mužem - slavným odbojářem, kterého měla za mrtvého (což je důvod, proč si s ním vůbec něco začala), tak se znovu setkávají v Casabance, v Rickově podniku, kde se jim Rick zdráhá pomoci, protože je stále ublížený jako malej kluk a všichni si to mezi sebou budou muset vyříkat. Proč tahle hovna k lidem promlouvají? Nechápu, proč by mě tyhle postavy a jejich vyumělkovaná problematika měla zajímat. Posuďte sami, ale mně ta samoúčelná romance celý film shodila do té míry, že jsem si ho vůbec neužil. Vyloženě jsem se ošíval trapností kdykoliv, kdy jsem měl být dojímán uvzdychanými replikami typu: "Ricku, já tě stále tak miluji...".