Mouchal

Setsakramentsky barevnej animák! Coco nás vezme na výlet do Mexika spolu s rodinkou tamních předních šveců a šve... švecek (inu, vymyslel jsem už i horší a méně libozvučná slova)? Ale co je přednější, nechá nás nahlédnout do říše mrtvých, která na velké svátky paradoxně ožívá a celé plejáda kostlivců jde na výpravu za svými žijícími rodinnými soukmenovci, aby si spolu mohli užít nějakou tu rodinnou chvilkovou idylku než svátky skončí, a mrtvolky se vrátí zpět do svého světa (který se nijak zásadně neliší od toho našeho "živého"...). A přesně to je hlavní motiv celého filmu Coco. Rodina. Film kromě své výrazné rozsáhlé palety barev nabízí i dobré písničky, poměrně zajímavou krimi zápletku a pár vtipných scén (bohužel opravdu jen pár). I přes fakt, že jde vesměs o animovaný muzikál, dost mě bavil a příběh poměrně rychle odcejpá a ke konci i dojme. Nicméně ani to nic nezmění na tom, že nedávný Zootropolis či V hlavě jsem si užil poměrně více. 80%

Po skvělé třetí sérii přišel (ne)očekávaný kvalitativní sešup. Naštěstí i zde se dají nalézt opravdu kvalitní kousky (Black Museum je jednou z nejlepších epizod celého seriálu, romantický příběh v Hang the DJ se mi velmi líbil i přesto, že to nebylo typické "černé zrcadlo"), bohužel jsou tu i ty o něco slabší kousky (Arkangel, Crocodile) a pak je tu něco, co asi bylo zamýšleno jako vizuální experiment, nebo jsem to nějak vůbec nepochopil (přenudný Metalhead). Přijde mi, že ve většině epizod této série hlavní myšlenka "Černého zrcadla" mírně vykolejila a člověk ani kolikrát nemá ten "správně špatný" pocit z příběhů, které nám tu tvůrci servírují. Upřímně je pro mě osobně čtvrtá série mírným zklamáním, ale poslední epizoda mi dala naději, že kvalitativní vrchol Black Mirror ještě nemusí být úplně za námi. 80%

Prozatím nejvydařenější série z celého projektu Black Mirror. Každá epizoda má něco do sebe a ikdyž Men Against Fire, má pomalejší začátek, závěrečná pointa dost vyděsí a napraví reputaci. Stejně tak Hated in the Nation má trochu přefouklou stopáž (pouhé malé vady na kráse), ale to nic nemění na tom, že tato šestice epizod je skutečně vynikajícím zážitkem jak pro oči, tak i pro naše zvídavé mozkové závity a každý si zde najde nějakého svého favorita. Pro mě osobně je to epizoda o kyberšikaně Shut Up and Dance, kterou na stupni vítězů doplňuje hororový příběh o až moc dokonalém virtuálním herním požitku v epizodě Playtest a v neposlední řadě pro mě osobně asi nejvíc odpudivá vize budoucnosti ala social sites popularity contest v odporně růžové epizodě Nosedive. Ať na to koukám jak chci, třetí série nenabídla jediné hluché místo, výborně zapadla ke svým starším předchůdcům a obávám se, že je v mnohém i překonala. 90%

Pro mě osobně dosud nejvydařenější epizoda a nejen kvůli skvělému Jonu Hammovi, ale díky výborným kratším povídkám, které dohromady poskládali opravdu dobrou příběhovou mozaiku, která Vás donutí soucítit se zdejšími postavy. Každá malá epizodka by se mohla zpracovat do jedné běžné epizody, ale je vidět, že tvůrcům nápady nedochází a tak nám tu představí rovnou tří různé příběhy, které pojí závěrečná pointa. I přes delší stopáž tento speciál uteče stejně rychle jako křesťanský fanatik ze sex shopu. To jsem sice nikdy neviděl, ale pochybuji, že by se loudal. 90%

O něco málo slabší než první série, ale ta plejáda originálních nápadu je v tomto seriálu snad na míle daleko vzdálená od konkurence. I přesto, že druhý díl byl trochu nezáživnější (až na ten konec, který byl naprosto výborný), a třetí díl byl trošku víc politický, než bych třeba já osobně chtěl. nemohu říct že by mě nebavily a to je velké plus. Ve srovnání s jedničkou o trochu horší, ale stále vysoce kvalitní série, která Vás i tak donutí přehodnotit své dosavadní životní názory.

Černé zrcadlo nám umožňuje nahlédnout do vize technologicky vyspělejší alternativní reality a donutí vás k zamyšlení jak o příběhu jednotlivých epizod (nijak na sebe vzájemně nenavazují), tak i o vás samotných. Většina populace už si osvojila technologie a bez spousty těchto moderních vymožeností už si mnoho z nás život nedokáže představit. Možná k tomu svádí naše rozmazlená líná mysl, ale bývávaly i doby bez mobilních telefonů či sociálních sítí (ne že bych to kdovíjak pamatoval). A tak tato britská mini-série přišla s pomyslnou dvojsečnou sekerou, kdy dva kroky vpřed v oblasti výzkumu nových technologii "pro blaho lidstva", udělá samo lidstvo dva kroky dozadu. To vše obaleno v černém humoru, který netlačí na pilu. Já osobně si po každé epizodě vyhradím pár minut na zamyšlení, protože o tom všem tento seriál je. Až mě osobně udivuje originalita jednotlivých epizod, protože prakticky každá by se dala s dobrým dohledem zpracovat v zajímavý malý film. A teď mne omluvte, musím si jít zajezdit na kole, zatímco si budu přehrávat vzpomínky na včerejší odpoledne, kdy premiér mr*al prase. 90%

Kdo viděl tu kultovní odpornost The Room od záhadného upířího Tommyho, měl by po jeho shlédnutí ihned zapnout The Disaster Artist. Nahlédnutí pod pokličku vzniku původního filmu nám pomůže některé věci pochopit, nad některými věcmi nás donutí se zamyslet a některé věci pro nás zůstanou navždy záhadou. Ale v čem se asi shodneme všichni je to, že Tommy je jeden z nejpodivnějších (až se zdráhám to říci) lidí, kteří kdy měli co do činění s (znovu to zdráhání...) filmovým průmyslem. Co ale musím říci je fakt, že hluboce smekám svůj imaginární klóbrc před výkonem Jamese Franca, který "mladého" Tommyho opravdu přivedl znovu k životu. K tomu všemu veškeré znovu natočené scény jsou do puntíku vyšperkované každým malým detailem, který by i největšímu puntičkáři přivedl masivní erekci. Je znát, že The Room je pro mnoho lidí kultovní dílo a díky tomu se v tomto filmu objeví spousta slavných osobností v menších roličkách, ale to hlavní je, že se objeví i sám geniální filmový vizionář, bez kterého by nás asi nikdy nenapadlo brát si do kinosálů plastové lžičky. 85%

Taky vás někdy napadlo postavit extrémně promakané, destrukcí posedlé, "oktopusové" stroje, zahrabat je na cizí planetě s nadějí, že se zde za nějakých pár tisíc (miliónů?) let vytvoří pomocí evolučních cyklů dokonalý živočich, z kterého je možno vymačkat lahodně červený a zázračně hnojící "džusík"? Jasně, pár z vás asi napadají ještě větší šílenosti, které by vám i dlouholetý obyvatel psychiatrické léčebny mohl závidět. Mimo jiné ani já zrovna nepatřím mezi... Sakra, proč se v tom vůbec vrtám? Válka světů dokáže být velmi napínavá, audiovizuálně skvěle zpracovaná i po těch letech a velmi dobře zahraná v čele s výbornou Dakotou Fanning (dobře, Dakota asi není zrovna úplně v čele, spíš tak nějak u kolenou... Ne takhle u kolenou, vy perverzáci...). Scénář a celkově příběh jsou místa, kde tento film nejvíce ztrácí. U takového filmu ale člověk asi nečeká nějaké myšlenkové hrátky či zvraty. I přesto, že je Válka světů sci-fi, je to americké sci-fi, takže se připravte na to, že je to zároveň i rodinný doják, protože kde by byli amíci bez té špetky všudeomýlajících rodinných citečků, že? 80%

Hodně jsem se bál, že tento film doslova "znesvětí" původní Jumanji, protože originál je jen jeden a je to nestárnoucí klasika, ale nakonec druhý díl příjemně překvapil. Není to sice příběhové veledílo a zážitek z filmu z vás vyšumí poměrně rychle, ale jako příjemná a místy vtipná popcornovka to funguje velmi dobře a o to tvůrcům šlo. Také jak jinak, když do dvou hlavních rolí obsadí Rocka a Kevina Harta, kteří mají do nějakých dramatických herců opravdu pořádně daleko. Nicméně zde hrají přesně to, na čem si postavili kariéry a doplňuje je schopně Jack Black a spanilá Karen Gillan, na kterou se opravdu velmi pěkně koukalo (když pominu ty její flirt scény a toho hubana s Rockem, které nominuji na nejvíc "cringe" scény uplynulého roku). Já osobně bych možná více uvítal, kdyby si tvůrci ještě více pohráli s videoherním potenciálem, který dobře nastínili omezenými životy a charakteristikami pro postavy, ale krom toho jsem nějaké další pomrknutí na věčné pařany nezaznamenal a v konečném důsledku z toho vzniká spíš typická dobrodružná komedie v džungli, než "filmová videohra". I tak je ale film zábavný a původnímu filmu nedělá ostudu. 70%

Velkolepý film především o římském generálovi Maximovi, který byl nucen se díky nepřízni osudu stát gladiátorem, ale stejně tak i o politickém pletichaření, pomstě, odvaze a vlastně o všem, co patří do pořádného velkofilmu tohoto rázu. Gladiátor je reprezentován naprosto bezchybným audiovizuálním zpracováním a velmi dobrými hereckými výkony především úhlavní trojice Crowe, Phoenix a Nielsen. Bohužel mě Maximova tragédie nijak výrazněji emocionálně nezasáhla a nevím, jestli je to kvůli filmu nebo kvůli mě, nicméně mi to nijak zvlášť nezkazilo ty (bezmála) tři hodiny, které utekly asi stejně rychle, jako bych utíkal já, kdybych stanul někdy v aréně v pomyslném gladiátorském souboji proti samotnému neporazitelnému Maximovi. To, že je to z historického hlediska vlastně celé jeden velký blábol (asi jako mé komentáře) mi je úplně ukradený. Koukám na film a ne na dokument a to, že si některé (dokonce i spousty) věci tvůrci vyloží po svém je jen a pouze na nich. A mě tak naservírovali výborně natočený i ozvučený film s (ikdyž trochu slabším) příběhem, který hned jen tak nezapomenu. 85%