Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Dobrodružný

Recenze (500)

plakát

Neutečeš (2014) 

Horor varující před sexem s cizinci způsobem, že za vámi pak bude pochodovat plejáda všech možných a nemožných zombie, starou babčou počínaje a strašidelným poloobrem konče. Občas se nám zombie pochlubí třeba tím, že nám z nepochopitelných důvodů jen tak vylezou na dům nebo nám dopřejí pohled na jejich nádobíčko (nutno říct, že přírodně schované). Zdejší parta holobrádků tedy vymýšlí způsob, jak se kletby zbavit a vůbec se hlavní hrdinka netrápí tím, aby se občas podívala za záda, jestli se náhodou nepřibližuje její poslední sexuální partner. Ale proč se bát, když jí po dlouhém pronásledování konečně dostihne a jen jí rozcuchá vlasy a pocuchá jejího věrného přítele Paula? Pro někoho je to horor právě kvůli zombie pronásledovatelům, pro mě bylo spíše hororovým prvkem sledování situace, kdy Paul je držen v tak hlubokým friendzonu, že i takovou "sviňáckou" kletbu vidí pro sebe jako příležitost, jak se dostat blíže hlavní hrdince a vyspat se s ní. Herecky je to zahráno tak, jak se patří na béčkový puberťácký horor a hudba? Pffff. Hudba se téměř vyrovnala úrovni laciného péčka či nelaciného dokumentu o velrybím trusu (ne že bych na něco z toho koukal). Ikdyž občas nějaká skladba dokázala navnadit mé stresové spouštěče, většina jen zněla do prázdna a po několikátém zopakování toho stejného hudebního motivu se člověk už musel jen smát. Průměrný hororový snímek s dobrou myšlenkou (a špatným koncem), který si mladý kluk v kinosále užije (bez dvojsmyslu) s holkou vedle sebe, ale už ne tolik se třemi kámoši. 60%

plakát

Pošli to dál (2000) 

Takřka obyčejný film o neobyčejně dobrém (bohužel až moc idealistickým) nápadu, jak změnit svět. Učitel občanské výchovy, který se vyžívá ve složité mluvě a v množství "načančaných" výrazů a slovních obratů, Kevin Spacey zadá na začátku roku sedmé třídě domácí úkol. Úkol zamyslet se nad způsobem, jak změnit svět a pokusit se o to. Někdo si může říkat, že žádný takový domácí úkol by žádný učitel nezadal, ale z mé zkušenosti vím, že takovýmito úkoly jsou školy plné a já je nesnášel. Zdejší sedmáci si s úkolem ale poradili opravdu schopně (lépe než já na střední) a jeden nad ostatníma vyčníval jako basketbalista NBA nad baletkami. Ten žák (s tváří Haleyho Osmenta) se snažil změnit svět k lepšímu pomocí víry v lidské slovo a dobro (já vím, utopie, že?). Herecky i přes pár hvězd film nenabízí žádné orgie, možná s výjimkou právě Haleyho, který své starší a slavnější kolegy strčí hravě do kapsy. Škoda, že nakonec vyrostl a upadl v zapomnění, protože talentovaný klučina to rozhodně byl. Přesto, že způsob, jakým je film natočen, nenabízí mnoho důvodů k obdivu, na mě film působí dobře hlavně především mé libosti naivních filmů, které se snaží o nějaké pozitivní poselství. Možná by film byl lepší, kdyby se režie ujal někdo povolanější, ale to jsou jen domněnky. Závěr možná až moc klišoidní a sentimentální, ale mě tento snímek prostě bavil. 80%

plakát

Uprchlík (1993) 

Ikdyž je film starší než já, tak má rozhodně pořád co nabídnout. Sledovat Harrisona Forda konečně i v jiné roli než je neohrožený archeolog/hledač pokladů či vesmírný filuta s kámošem Žvejkem, je rozhodně příjemná změna. A že mu i jiné role svědčí. Doktora Richarda Kimbleho zahrál velmi věrohodně a hlavně díky jeho "looku" sympatického (už bohužel) postaršího pána, mu fandíme od začátku do konce. Když selže státní správa a poblíž není žádný komiksový superhrdina (což se divím, když se film odehrává v Americe), který by vykolejený vlak spravedlnosti vrátil na svou správnou trať, vezme svůj osud do rukou právě zdejší doktor a je to pro něj otázka života a smrti. Pouští se tedy s policií na pověstnou hru "kočky s myší" a vždy, když člověk čeká (a obává se), že už není úniku, Richard nám všem navěsí bulíky na nos a najde cestu. Bohužel (bohudík) má proti sobě drsného férového agenta Tommy Lee Jonese, který ve filmu rozhodně není jen pro to, aby si odříkal svou skvělou filmovou hlášku - "I don´t care", ale je to výtečný protivník a zajímavá persona. Závěrečné scény, kdy pravdy vyjdou najevo a Richard se vlastně ukáže jako hrdina, který za mříže dostal nejednoho člena kriminálního podsvětí, dost vybízejí k tomu, že Richard vlastně superhrdina je (ikdyž ne ten komiksový). Po ztrátě ženy a situacích, kdy všechno a všichni stály proti němu, neztratil hlavu a dokázal se se vším vypořádat v mezích zákona a v pěstních soubojích i přes své zranění dal dvakrát po sobě ničemům na budku. Skvělý film s jednoduchou zápletkou a skvělým hlavním hrdinou. 90%

plakát

Chyť mě, když to dokážeš (2002) 

Spielberg se rozhodl pro zfilmování životního příběhu proslulého podvodníka Franka Abagnaleho, který v Americe řádil v minulém století a i přes názory zdejších Spielbergových fanatiků, že je to mrhání jeho režisérským umem, jsem se já náramně bavil. Tvář Frankovi propůjčil lamač dívčích srdcí Leonardo DiCaprio (s jeho vystupováním a vzhledem musí být oblbování dívek pouhou formalitkou), na druhé straně barikády se nám představí Tom Hanks v roli agenta FBI, který mu je na stopě během celého jeho působení v podvodnických vodách. Frank celý film působí na svůj věk velmi vyzrále, ale ani on se nevyvaruje několika zbytečným zaváháním. Nebo to jen byla jeho mladistvá drzost, kdy například agentovi namluvil, že je agent kontrarozvědky jménem Barry Allen (Flash, jak všichni víme)? I jeho neustále vánoční telefonní popichování lze vyložit oběma způsoby. Každopádně tento rozhodně schopný mladík nám dokonce objasnil tajemství neviditelnosti (obklopení se krásnými mladými slečnami popravdě působí asi jen výhradně na muže, ale pro jeho účel to fungovalo bezvadně) a jeho nespočetné měnění identit (doktora bych si asi zrovna nevybral, když by se mi z krve dělalo šoufl) nás jen utvrdí v tom, že ať děláme co děláme, kdyby přišel Frank a jen předstíral, že to dělá, bude v tom lepší než my. Na konci se dozvíme, že i přes kriminální činnost Frank dnes vydělává legálně opravdu hromadu peněz a pomáhá bankám omezit počet podvodníků, jako byl jednou on sám. K dokonalosti chybí opravdu málo. 85%

plakát

Obchodník se smrtí (2005) 

Lepší úvodní sekvenci, než které se dočkáme zde, byste pro tento typ filmu nikde jinde nenašli. Příběh začíná přesně na místě, které je pro prodejce zbraní a různá krveprolití během mezinárodních válečných konfliktů nejdůležitější - v továrně na zbraně. Před našimi zraky je nám naservírován "život" jedné prachsprosté kulky, která se z líhně výrobní linky dokáže postupem času a (ne)přízní osudu "provrtat" až do hlavy nějakého nebožtíka. A takový život žije i náš Obchodník se smrtí Yuri Orlov. S jediným rozdílem. On se během své obchodní kariéry "provrtal" do hlavy pouze sympatickému a zákony ctícímu agentovi Interpolu Ethanu Hawkovi, který se nenechá odbýt žádnou z jeho přesvědčivých lží či zákonnými zkratkami. Yuri zákonům ale vždy o chloupek unikne (především kvůli jeho vysoce postaveným kontaktům). Ať už jde o rychlou změnu názvu lodi či nechání si rozebrat celé letadlo, věřte tomu, že Yuri to má na háku a v obchodu se pořádně vyzná. Nicholas Klec si konečně střihl roli, kvůli které není lidem k smíchu, Jared Leto hrál velmi "překvapivě" dalšího feťáka (ale skvěle) a Ethana Hawka mám já prostě rád. Zvukově filmu není co vytknout a kamera je zde výtečná. V čem je tedy problém? Problém je ten, že znám až příliš mnoho filmů, které mě bavily víc. Každopádně i tak je to velmi povedený film. 75%

plakát

21 gramů (2003) 

Pokud se v pátek rozhodnete jít do hospody a chlástáte až do rána, přičemž ráno, když už i vy víte, že máte dost a další drink by vedl k dočasnému výpadku paměti a zvracení, přijde další váš kamarád, který neváhá a zve vás na další a další drinky. K tomu bych přirovnal první polovinu 21 gramů, protože ve vypravovacím stylu tohoto filmu budete mít zprvu takový guláš jako po ráně kladivem a přejetí velkou mountfieldovskou sekačkou. Příběh se nakonec trochu srovná (ve vaší hlavě - to záleží jak schopný divák jste), ale pokud vám unikne pár střípků této složité filmové skládanky, začněte rovnou znovu. Příběhově je film tak nabitý negativní energií, že by z toho měl depku snad i Dalajláma, ale řemeslně je to zpracováno více než zajímavě. Přirovnal bych film k Mementu (který se mi ve výsledku přeci jen líbil o něco více), kdy je také velká část filmového zážitku na schopnosti diváka. Plno filmů se nenatáčí chronologicky a ve střižně z toho chronologický zážitek udělají, na rozdíl od toho, zde je to přesně opačně. Epilog, pojednávající právě o 21 gramech, který se z našeho těla vytrácí s posledním naším výdechem, je skvělá tečka tohoto velmi zdařilého filmu. Ikdyž v South Parku už tuto záhadu 21 gramů vyřešili. Každému, kdo umře, se povolí svěrače a naposled se vyprázdní. To jestli by to bylo 21 gramů si každý z nás rozhodne už sám, na takovýto výzkum jsem už moc starý (a normální). Herecky je to samozřejmě naprosto bez debat. Benicio hraje jako bůh sám, Sean Penn svým kukučem dokáže hypnotizovat a Naomi (i přes svou prvotní otravnost) velmi překvapila ve vážných scénách. Druhý snímek režiséra (jméno psát nebudu - neumím) nám ukázal, jaký obří potenciál v něm třímá. 85%

plakát

Spáči (1996) 

Spáči nám ze začátku nabízí pohled na partičku čtyř kamarádů, kteří pro nějakou vypečenou klukovinu nejdou daleko. Asi každý z nás má z mládí zkušenosti s podobnými lotrovinami, akorát asi s tím rozdílem, že na konci naších lotrovin neskončil jeden cizí pán "přišpendlenej" ke zdi párkovým vozíkem a my nešli do nápravného zařízení. Do nápravného zařízení, kterému vládne pevnými otěži slizký pedofilní vychovatel/bachař Kevin Bacon (bleh). Scény z tohoto ústavu jsou jedním slovem dechberoucí a asi každého normálního člověka to donutí se nad celou situací trochu zamyslet. Nad situací, kdy i jedna jediná minuta může rozhodnout o celém vašem životě. Nad situací, kdy čtyři mladí kluci ztrácejí svou nevinnost za zdmi nápravného ústavu a o nemožnosti jejich zapomenutí zdejších dlouhotrvajících útrap. Celá dějová linka tohoto hrozného místa končí sportovním utkáním mezi chovanci a vychovateli, který slouží jako pomyslná poslední kapka (utkání skvěle zpracováno). Po propuštění party mladých výrostků se přesouváme do jejich dospělého života a dozvíme se, jak jsou schopni se vypořádat s útrpnou minulostí. Paradoxně právě tato (pomyslně) nejzajímavější část jakoby ztratila tempo a jediné, na co se tu dobu soustřeďujeme je to, jakého toho spratka že hraje Bradík (mimochodem Brad se mi do Spáčů moc nehodil - nikoliv herecky, ale spíše svým playboyovským vzhledem)? Po několika minutách se tempo vrací a s pomocí De Nirova kněze (typicky skvělý) spolu můžou všichni dohromady ještě jednou naposledy zapařit a vcítit se tak do svých mladých let. Film na základě výpovědi jednoho "svědka" všech těchto událostí, které nicméně americká vláda, soudní zpráva a kdovíjaký další šunt popřela. Ale kde je pravda? 85%

plakát

Sedm let v Tibetu (1997) 

K tomuto filmu jsem přistupoval skepticky, protože se nepovažuji za nějakého většího fandu východní kultury. Naštěstí mi ale nijak nevadí a film s náplní právě takovou ihned neodsuzuji. I tak na mě ale působila povedeněji první polovina o putování na Nanga Parbat (tuto cestu si po pár desetiletí zopakuje sličný Oliver Queen - fandové seriálového Arrow vědí) a následném zajetí Brity. Brad v roli rakouského horolezce mi vůbec nevadil (na rozdíl od zdejších uživatelů) a velmi se mi líbila scéna, kdy právě Bradík je už nějaký čas v odloučení a poprvé navštíví sváté město. Ani ne kvůli scenérii, kterou nám tvůrci poskytli (mimochodem krásné krajinky počas celého filmu), ale hlavně díky momentům, kdy švadlena přišla vzít míry hlavních hrdinů. Scéna, kdy Brad, který v té době už měl dlouho období sucha (mám na mysli sexuální) a reaguje na doteky na jeho těle od švadleny jen tzv. potutelným úsměvem a při každém měření napíná každičký sval svého těla, působí správně reálně i komicky. Navíc Brad ten potutelný/nadržený úsměv prostě umí (z vlastní zkušenosti? - Ikdyž nemyslím, že zrovna on by měl tyto problémy běžných smrtelníků). Mladičký dalajláma byl opravdu pořádně zvídavý chlapík a herecky byl ztvárněn výborně. Bohužel kvůli rozmáchlé délce filmu občas dorazí nechvalně proslulá nuda a zbytečných scén tu také pár najdeme (noční přepadení bandity sice je dobré, ale bezúčelně zpracované). Trochu film prostříhat a mohla by to být ještě o stupínek lepší podívaná. 70%

plakát

Hrdost a sláva (2008) 

Ač se zprvu zdálo, že mě tento kriminální film o zkorumpovaných policistech ničím nezaujme, tak povedeným koncem si trochu napravil počáteční nudu. Ono to není špatné krimi, jen už je filmů s podobnou tématikou zpracováno opravdu mnoho a bohužel mnohokrát i lépe. Herecky jsem byl mile překvapen celkem působivou skvadrou známých tváří, ale i přesto nemohu vypíchnout ani jeden nějak výraznější herecký výkon. Všichni si takříkajíc odehráli to svoje a nikdo nepřihodil do své role žádnou špetku nějakého záhadného "čehosi", kterým by svou postavu odlišil od zástupu dalších policistů (mít jen známý "ksicht" pro tohle nestačí). Pár dalších takovýchto snímků a budu se obávat, že dnešní populace bude mít větší vítr ze strážníků než z opravdových kriminálníků. Hodně se probírá kontroverzní scéna s žehličkou a podle mého názoru takovéto scény filmům vůbec neškodí, ba spíše naopak. Dobrý film se pozná podle toho, zda ve vás i po delším časovém úseku něco zanechá, a tuhle scénu budou asi všichni diváci mít v hlavě ještě dlouho. Bohužel je to prostě jen taková průměrná krimi, která nemusela být s lehce těžkopádnou zápletkou. Pokud hledáte film o korupci v řadách služebníků policie, radši sáhněte po L.A. Confidential, který je o třídu (ne-li o dvě) lepší. 70%

plakát

Divoká řeka (1994) 

Divoká řeka jako taková je filmem určitě zábavným a pokud bych měl hodnotit jen podle toho, jak mě bavilo sledovat sjíždění nebezpečné řeky, neváhal bych jí "lajznout" i hvězdy čtyři. Bohužel k té veškeré zábavnosti ale nastoupí tolik pitomoučkých rozhodnutí takřka všech zúčastněných postav, že jsem musel tu hvězdy z celkového hodnocení ubrat. U psaní příkladů místních "konin" se nevyvaruji mírným spoilerům, takže to berte v potaz. Za prvý - chování postavy Kevina Bacona (který hrál vskutku skvěle slizácky i přes počáteční sympatie), kdy místo toho, aby buď rodince začal vyhrožovat hned nebo hrál celou cestu říčního nevinného ňoumu, se snažil udělat snad oboje najednou a nevyšlo z toho ani jedno z toho (asi jako když chcete říct "ahoj", ale vzápětí se rozmyslíte na chladné "nazdar" a vznikne z toho patvar typu "ahar"). Fakt, že nezabil fotříka hned ze začátku, když už tak měl na rukou dost krve, je pro mě taktéž nepochopen. Za druhé - může mi někdo do háje vysvětlit, proč to vlastně tak nutně museli sjet? Nejnebezpečnější a zakázanou část řeky. Když i taťulda (kancelářská krysa mimochodem) to zvládne pešky a dokonce rychleji než po vodě!! Nehledě na to, že jeden padouch ani neuměl plavat, a to by na tu vodu neměl lézt už vůbec. Najde se ještě nespočet drobných výkyvů chování, ale to už nechám být. Co se mi moc líbilo byla zdejší krajinka. Příroda kolem řeky mě fascinovala a závěr, kdy taťka připravuje past na padouchy (styl McGyver) a maluje značky je vlastně parafrází předešlého vyslechnutého příběhu Meryl Streepové o původních obyvatelích a jejich zkoušce dospělosti. Nenechte se odradit zdejším slabším hodnocením, a v klidu si pusťte tento krásný výlet do přírody (jen první vypněte mozek). 65%