Ganglion

Režisér Soukup vzpomíná: „Když jste se totiž v 70. letech chtěl dostat k režii na Barrandově, museli si vás vyzkoušet na povídce. A já tu svoji natáčel na Horské Kvildě. A protože jsem byl mladej a blbej, vybral jsem si tu realizačně nejnáročnější, celá se odehrávala ve sněhové bouři. Měli jsme na to devatenáct dní a na Barrandově je tehdy zajímalo jen to, abych nepřetočil ani den navíc. A aby se mi to jó zkomplikovalo, tak ačkoliv tady v tom roce ještě na jaře ležel krásný prachový sníh, v březnu, kdy jsme začali natáčet, tu byla modrá obloha a deset nad nulou. Sníh tál před očima, byl těžký, takže vůbec nešlo použít propeller – velký letecký motor, kterým se sníh víří, aby vypadal jako při bouři. Nakonec jsme si od vojáků půjčili veliké kanystry s dýmovnicí a ten kouř na kameru vířící sníh simuloval. Kupodivu to nakonec vypadalo dobře, akorát jsme devatenáct dní v kuse museli ty dýmovnice dýchat, to bylo hrozné. Film se ale povedl, a dokonce jsem za něj dostal cenu na Festivalu československých filmů.“

Film je inspirován skutečnou událostí. Hned po požáru ČKD Naftové motory, závodu Wilhelma Piecka v Praze-Smíchově (19. července 1980), uvolnil sesterský závod ČKD Hradec Králové-Plotiště, 1. října 1980 svoje prostory 45 zaměstnancům pražského provozu a převzal za něj výrobu lokomotivních naftových motorů řady 310.

Postava psychiatra (Bořík Procházka) svou větou o kolegovi doktorovi, co už před dvaceti lety napsal povídku o biologických autech, odkazuje na autora námětu Josefa Nesvadbu, absolventa lékařské fakulty, oboru psychiatrie.

Herce Jaromíra Štemberga (podporučík Zdeněk Horák) namluvil Petr Svojtka.

Zde se poprvé u tankového praporu spolu setkali Vlastimil Zavřel, jako řidič tanku svobodník Lopata, a Roman Skamene, jako nabíječ vojín Decastello. Druhé jejich setkání bylo ve filmovém Tankovém praporu (1991), ovšem zde jako důstojníků a v opačném nadřazení – podporučíka Maliny a majora Borovičky.

Ve scéně, kdy Karel Augusta v prodejně hudebnin v Kutné Hoře navštíví paní Blažkovou (Míla Myslíková), drží ona v ruce single „Zelená Vlna Hvězdy / Švadlenka Madlenka“, který nazpíval Luděk Sobota, přičemž Luděk Sobota v tomto filmu hraje jejího syna Ctirada.

Příslušníci VB mají na sobě zelené uniformy, odpovídající době natáčení, avšak tento příběh se odehrává v roce 1963, když stejnokroje byly ještě modré.

Jiří Macháček má v roličce agenta pro reklamní plochy na hlavě krátký rezavý sestřih. To je památka na odbarvení kvůli filmu Samotáři (2000).

Lékař a technici Biotexu diagnostikují stav robotických babiček kovovým ovladačem se zeleným a červeným indikátorem, který se později objevil i v parodii Velká filmová loupež (1986). Tam to byl ovladač superholografu, vynález profesora Suzukiho.

Herec Bohdan Tůma v televizní talk show vzpomínal na natáčení: „Jsem hrál bodyguarda. Panu Donutilovi. Oni ho vykastrovali a on ležel v nemocnici (na voperování náhrady). A já ho tam hlídal! A já jsem tenkrát měl údajně na nějakýho toho pachatele (Tomáš Hanák), který ho obtěžoval na tom pokoji, vystřelit z pistole. Jenomže oni měli strašně vypiglovanou chodbu, v tý nemocnici. A paní režisérka Chytilová říkala: ‚Vy, prosím, půjdete tudy a tady odsaď vystřelíte!‘ Já říkám, no tak dobře, no. Tak jo, šel jsem, vybíhá pachatel, vytáhnu pistoli, zakřičím stůj! Jenomže to bylo trošku jinak. Já jsem se rozeběhl, jak byla vypiglovaná ta chodba, tak jsem hodil takový záda! Ale takový! Asi primář řekl, bude se tady filmovat, z tý chodby se bude moct dát žrát! Já jsem si tak strašně namlátil! Vodrazil jsem si kostrč, lokty a ještě jsem měl slabej otřes mozku. A Chytilová: ‚To bylo bravurní!‘ Ta se mohla zbláznit! A když se podíváte na ten film, ono to tam opravdu je! Běžím tou chodbou, takhle je ta kamera, najednou, jsou vidět jen podrážky a zmizím ze záběru. To je autentický, to není nahraný. A pak říkala: ‚Tady odsaď, ze země budeš střílet!‘ Tak jsem vyndal pistoli, pak se natočil záběr, jak jsem vystřelil. Ona byla proslavená tímhletím, že brala tyhlety záběry, který nebyly nazkoušený, připravený!“

Z úvodních titulků byla později vystřižena Libuše Švormová a Karla Chadimová, která v roce 1977 spolu s manželem Janem Třískou opustila Československo.

Ve scéně, kdy Návštěvníci omylem vysunou periskop v kině, tak na plátně ve filmové upoutávce je barová přestřelka z filmu Buldoci a třešně (1981).

Roličku školníka hraje herec Ladislav Šimek, avšak v závěrečných titulcích je mylně uveden Bohuslav Čáp, a navíc jako Bohumil. Podobně je zkomoleno jméno herce Václava Lohniského, který hraje vedoucího skladu. V titulcích je uvedeno Lohnický.

Jiří Sovák (Lojza Králů) jako zástupce režiséra měl práci na pět dnů, ale stihl to za dva. Dělali jako šrouby. A zbyly jim tak dva dny na výlet – do Sakkary, do Memfisu, k Rudému moři.

Jiří Sovák (Lojza Králů) musel najít pro filmování osla, s nímž měl natočit jednu scénu. Na tamním ministerstvu kultury se ale urazili, že přijel hlavní představitel a nepřišel je navštívit. Tak to nejdříve zakázali točit. Sovák šel píglovat s předsevzetím, že to natočí, i kdyby mu to stokrát zakázali. Žili v představě, že je nějakej milionář a on v Káhiře sháněl osla! Ale napřímilo mu to sebevědomí a povídá kameramanovi: „Kdybychom tu zůstali, tak se mnou nesmíš ani na oběd!“ Ovšem v hlavě měl Sovák jen to natáčení. Povídá: „Chlapci, toho osla musíme sehnat, kdybych měl s nějakým dědkem, kterej pojede na oslu kolem, praštit o zem.“ Povolení nakonec dostali, dokonce pro Sováka uspořádali tiskovku.

Jiří Sovák po letech prohlásil: „Při natáčení v Egyptě jsme žili ve stísněných podmínkách, měli jsme dost mizerné diety. Kameraman dělal ostřiče a mnoho dalších činností a produkční byl současně kostymér a maskér.“

Režisér Zdenek Sirový vzpomínal: „Do úzkých jsem se dostal až ve střižně Ivany Kačírkové. Ať jsem dělal, co jsem dělal, měl jsem toho pořád na dvě promítací hodiny. Nakonec jsem do střižny zatáhnul Toníka Mášu a ten mi během jediného dne zkrátil film na požadovaných devadesát minut. Plival jsem kolem sebe vzteky, proklínal ho, ale pánbůh zaplať. Teď má film ten správný rytmus a přitom se z něho nic podstatného nevytratilo.“

V malinké dětské roličce se objeví i desetiletá Martha Issová. Dcera herečky Ypsilonky Lenky Termerové.

Josef Šebek má kvůli roli ing. Vondráka odbarvené vlasy. Stejný je i v pozdějším filmu Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), kde se objevil v roličce hlídkujícího příslušníka VB v odletové hale Universumu.

V čase 37:49 sedí večer doma manželé Pláteníkovi u televizoru, kde hrají TV film Lakomec (1978).