Ganglion

V epizodě představuje Simona Stašová a Jiřina Bohdalová dceru a matku, stejně jako ve skutečnosti.

Rozestavěná NHKG v padesátých letech ve filmu se točila v Košicích. Jako exteriéry posloužily nové Východoslovenské železárny. Výstavba kombinátu začala v roce 1960, první plech vyválcovaly v roce 1964, vysoká pec zahájila provoz v roce 1965, první ocel vytavili v roce 1965.

Film se odehrává ve Spojených státech, avšak ve scéně na šrotišti, při testování řidičských dovedností, jsou na naskládaných kovových přepravkách zřetelně vidět české nápisy. Dokonce je na jedné napsáno křídou: „Telč.“

Poslední čas na hodinách v přepadené bance je 9:41 a záhy na policejní stanici, po příjezdu Lucase (Gérard Depardieu) a Pignona (Pierre Richard), čas na hodinách ukazuje 11:04.

Režisér Yves Robert se ve filmu mihne jako náhodný chodec vedle Étienna (Jean Rochefort) na přechodu před poštou.

Jeden vůz zastavený stopařem je slavná Škoda 110 Super Sport, upravená na filmový Ferat.

Postava Josefa Laufera ve scéně u kolotočů sama s balanční tyčí úspěšně projde po provaze. Tuto scénu natočil sám Laufer. O 2 roky dříve totiž absolvoval několik hodin tréninku v artistickém učilišti, jelikož měl původně ztvárnit postavu provazochodce Arnoštka (Jiří Menzel) ve filmu Rozmarné léto (1967).

Radoslav Brzobohatý je v titulcích chybně uveden jako Radomil.

Asistentem režie za českou stranu byl Milan Šteindler.

Poručík a ostatní příslušníci mají hodnostní označení zavedené až od roku 1959.

V klipu Pan Tydlityt a pan Tydlitat, kde zpívá Hana Zagorová, se dá ve skupince mimů poznat vlnící se Bolek Polívka.

Na srazu spolužáků zcestovatelý spolužák Jelínek (Václav Mareš) ukáže na fotografii svoji manželku. Je to herečka Hana Pastejříková.

Lokace, na kterých se v ČR natáčelo, zahrnují Hradec Králové, Mělník, Air Park Zruč u Plzně, Letiště Panenský Týnec, bývalou raketovou základnu Klondajk, Dolní Lhotu, Olešnou, Načeradec, Březovou, Kouřim, Dobříš, Nižbor, Bušohrad, Kladno a v Praze pak Stodůlky, Běchovice, Dejvice, Vršovice, Žižkov, Smíchov, Malou Stranu, filmová studia na Zličíně a Barrandově a Novou budovu Národního muzea.

V místnosti, kde novinář (Oldřich Vízner) dělá interview s panem Wilewským (Bolek Polívka), na stěně u dveří visí portrét továrníka Bierhanzla (Jiří Kodet) z filmu Rozpuštěný a vypuštěný (1984).

Lubomír Lipský si zopakoval slavnou scénku Duo papáto z filmu Cirkus bude! (1954). Miloše Kopeckého a v jiném prostředí zastoupil Otto Šimánek.

V úvodu filmu, v čase 6:25, je vidět režisér Georges Lautner sedící na zábradlí u dvou motocyklů, když okolo něj prochází mladá milenka Stéphana Margela (Jean-Paul Belmondo).

V baru, kde pozoruje cvrkot podporučík Kamil Hamřík (Pavel Zedníček), vyhrává v pozadí na housle Otto Sattler, který měl za sebou Osvětim, kde přišel o celu rodinu. Hrál do ouška králům, maháradžům i slavným umělcům. Také sepsal knížku „Celý život v baru“.

V bytě manželů Bohatových visí na stěně větší obraz s šachovnicí. Jedná se o jeden ze dvou shodných moderních obrazů, známých z filmu Nahá pastýřka (1966). Jeden byl originál, druhý kopie, který skrýval zamalované zmizelé plátno „Nahá pastýřka“, jehož autorem byl slavný malíř Fragonard.

Na konci předchozího filmu Šéfe, to je věc! (1982), říká v Praze otec moravské rodiny (Vladimír Hrubý), že: „Víc se nás do auťáku nevešlo,“ a poté jednomu svému synovi (Miloš Vávra): „Ty pojedeš domů vlakem a tady Pepíčka Marečkovic si posadíme k nám do auťáku.“ Na začátku tohoto pokračování ale členové moravské rodiny i s donuceným Pepanem (Petr Nárožný) jedou zpět domů na Moravu ve dvou vozech a všichni tři bratři.

Režisér Soukup vzpomínal: „Záchvěv strachu s Radkem Brzobohatý a Štefanem Kvietikem byl o bachovském absolutismu, ale měl strašnou smůlu. Schvalování toho filmu bylo úmorné, protože pohlaváři tehdy prokoukli jistou paralelu s tehdejším režimem. Nakonec film schválili, ale pozdě. Měl se odehrávat v zimě, pošmourné ulice, sychravo, a on se dostal do výroby někdy v květnu a točilo se v létě, takže herci byli v těch největších vedrech navlečení v těžkých kostýmech. A i když je dneska dobře hodnocený, tehdy ten film neměl úspěch.“