kinderman

Film, který stálo za to dokoukat do konce, protože mě inspiroval: pod svou hnědou koženou bundu jsem si zakoupil úplně stejnou košili s modrým proužkem, jakou má Costner v poslední scéně. Zpětně mi ale došlo, že ta scéna se vyskytla už na samém začátku. Jo, tři hvězdičky jsou tak akorát a ty proužky mi fakt seknou.

Pět hvězdiček, protože je to silný film. Protože přesvědčení (nebál bych se slova víra) z nás dělá to, co jsme. A protože jsem už víc jak čtvrtstoletí adventista, takže Dossovi opravdu rozumím. Jen ta fotbalová vložka, no...

Každý, kdo se vysmívá herecké topornosti Bena Afflecka, musí uznat, že tahle role účetního s Aspergerem je pro něj naprosto ideální. Lze skloubit akční thriller s dramatem o autismu? Ano, lze, pokud je v něm dostatek dobře natočených headshotů provázených nevzrušenými (protože autistickými) hláškami. V tom případě ani nevadí spousta klišé a fakt, že vedlejší postavy pokaždé vypadnou na dlouhé minuty z děje v okamžiku, kdy diváka začnou zajímat.

Sedí dvě dámy v restauraci a ta jedna povídá: "To jídlo je tady hrozné." A druhá si přisadí: "A ještě dávají tak malé porce!" Vtip z Annie Hallové se mi vybavil při sledování této filipínské hagiografie. Akční scény jsou nepříliš dobře zrežírovány, a ještě je jich tam málo. Tedy na to, že hlavní postavou je generál. Ale koukám, že některým stačí pár gore efektů a už střílí nadprůměrné hodnocení. Za mě ztráta času.

Pátá hvězdička za song En stund på jorden od Laleh v závěrečných titulcích. Jasně, je to stará dobrá story o nerudném dědkovi, na něhož s přibývajícími flashbacky začínáme pohlížet jinýma očima a který došel "polidštění" skrze své sousedy (nejlepší scéna: Ove učí Parvenah řídit), ale tu písničku si pouštím pořád dokola...

Stejný druh zklamání jako letošní řada Hry o trůny. Nepříliš zajímavý děj se vleče, všude samá vata, hlavní postava navíc obrazně i doslova často úplně mimo. Pár silných momentů a bitva na závěr rozpačitý dojem nezachrání. A to má mít teď na podzim ještě další díly a pak novou sezónu? Proboha! Nebo spíš u Ódina? Pro mě konečná.

Chybí tady ten moment, kdy se z najatých pistolníků stanou hrdinové. Chybí tady pořádný epický soundtrack, Hornerův vklad poznáte během úvodních titulků okamžitě a ano, je to pořád ten samý Horner. Chybí tady zapamatovatelný padouch, který by byl důstojným protivníkem. A opěvovaný Ch. Pratt hraje pořád stejně, na S. McQueena v původním filmu nemá ani náhodou. Což je do velké míry otázka scénáře. Přesto hodnotím nadprůměrně, protože Fuqua je zdatný řemeslník, jeho filmy mě co do realizace vesměs neurážejí a tak výborná inscenace westernové přestřelky tu nebyla od podceňované (ale vynikající) Costnerovy Krajiny střelců.

Zajímalo by mě, kdy lidé zodpovědní za vznik tohoto filmu pochopili, že vůbec nefunguje. Bekmambetov by měl zůstat u filmů typu Wanted nebo Abraham Lincoln: Lovec upírů, snaha být seriózní je v jeho případě zcela marná. Wyler byl génius, měl v ruce silný scénář a z jeho tříapůlhodinového filmu (absolvoval jsem letos v kině) nenudí ani minuta. Bekmambetov mě uspával po první čtvrthodině. A když Oliver Wood snímá epický historický film, jako kdyby to bylo pokračování Jasona Bournea, je špatně úplně všechno. Přitom Hathawayův Maršál a Coenovic Opravdová kuráž dokazují, že na základě stejné knihy mohou vzniknout dva vynikající filmy.

Kdyby většina kinematografické produkce vypadala jako filmy Quentina Dupieuxe, asi by mě to lehce znepokojilo. Zatím však představují vítané osvěžení. Absurdní scéna, kdy kameraman podivné televizní show o vaření poprvé navštíví filmového producenta se svým nápadem na horor o vraždících televizorech, se nese v té nejlepší tradici montypythonovského humoru.

Tak bublina splaskla. Spíše než film připomíná výsledné dílo volně zřetězenou sérii videoklipů. Navíc jsem se domníval, že když řeknu, že castingový omyl rovná se Jai Courtney, nemůžu se splést, ale omyl, tentokrát je tam za největší slabinu Joel Kinnaman.