Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (265)

plakát

Sestra (2018) 

Několik týdnů se nás snažili trailery a postery lákat na obávaného Valaka a jak už je zvykem, takovýto hype tomu jen uškodil. Ono to samozřejmě není špatné, jenom se od toho čekalo nemožné a kvůli tomu to hodnocení vypadá jak vypadá. Prostředí kde se to vše odehrává, jak klášter tak jeho okolí, je jedno z nejatmosféričtějších jaké jsem za poslední roky v hororu viděl. Pravdou je, že scénář příběhu mohl být napsán o něco zajímavěji, protože jsme se nedočkali ničeho nového. Taissa hraje přesvědčivě, ale není se čemu divit, když víme po kom tyto geny má. Ubíhá to vcelku dobře, ale přesto jsem se občas nudil, nejspíš už jsem těmito komerčními duchařinami přesycený. Vyložený pocit strachu ve mně nedokázala vyvolat žádná scéna, ale pár slušných lekacích momentů se našlo. Ve finále je to slušný průměr, který otrlého diváka ničím nepřekvapí, ale svátečního diváka by měl dostatečně uspokojit.

plakát

Skryté zlo (2018) 

Označení hororu je dosti zavádějící, ale jako thriller je to velice dobré. Šel jsem do toho výhradně kvůli Robertu Sheehenovi , kterého mám rád od jeho nezapomenutelné role v Misfits, ale příjemně mě překvapily i ostatní postavy, v čele s výborným Tennantem. Děj má rychlý spád, seznamování s postavami je krátké a od první půl hodiny, kdy se vše otočí proti našim hrdinům-záporákům a dostanou se do pasti ve hře na kočku a na myš, se napětí dalo krájet. Jakožto gore maniaka mě samozřejmě mrzela absence tohoto skvělého prvku.. to je má jediná výtka, která však tento skvělý thriller stojí jednu hvězdu. Možná kdyby se tvůrci odvázali a ukázali byť jen jedinou torture scénku, která by stála za to, šel bych na plný počet. I když je hlavní postava v podstatě záporná, tak Sheehan disponuje obrovským charisma, díky kterému bych mu fandil i kdyby hrál roli Tennanta. Za sebe mohu rozhodně doporučit, já se parádně bavil a kdo od toho nebude očekávat ,,Áčkové'' výkony, neměl by být zklamaný.

plakát

Slasher.com (2017) 

Hned úvodní minuty dávají najevo, čeho budeme svědky po dobu hodiny a půl. Naprosto amatérská krávovina debutujících tvůrců, kteří neměly prostředky, tím pádem ani herce. Rozhodně je nutné říct, že se to sakra spletlo názvem, protože se slasherem to nemá nic společného, snaží se to tvářit jako hixploitation, ale bez nejmenší dávky gore. Za to nechutné je to dost, protože koukat na starší nadrženou paní, která strká svoje použité kalhotky někomu do úst, mi skutečně rajcovní nepřijde, nemluvě o té její lžíci, která mi drásala nervy. A závěrečné vyústění/zvrat? Podobnost s letošním ,,Get Out" čistě náhodná?

plakát

Slender Man (2018) 

Ono to ve finále není tak hrozné, jak se na první pohled zdá z hodnocení, ale zaplatit si na to lístek do kina, tak si nafackuju. Herečky jsou silně nesympatické, v čele s Joey King, která mi svým vzhledem kazila celkový dojem hororu už jednou, a to v jinak dobrém Wish Upon. Nepopírám její herecký um, ale mně se nejspíš nezavděčí ať hraje sebelepší roli. Scény v nočním prostředí byly hrozně nepřehledné a nešlo nic vidět, i když jsem na to koukal v noci, navíc se zataženými žaluziemi. Pokus u creepy/psycho výjevy mě neoslovil, obzvlášť když byly plné viditelného CGI. Slender Man je ve finále vidět více než jsem čekal, povedl se mu občas i nějaký jump scare a o jediný highlight se postarala jeho spider forma. Po shlédnutí jsem měl pocit, že kdybych si pustil nějaké amatérské video o tomto fenoménu, kterých je plný internet z dob, kdy to bylo v ,,módě,'' vyšlo by mi to nastejno.

plakát

Slimák (2006) 

Jeden z hororů na kterých jsem vyrostl a dnes musím říct že je to více komedie než horor. Parádní efekty, gore na vysoké úrovni, originální nápad v podobě slimáko-zombie, pěkná hudba a spíše než děsivě, nebo komediálně to působí nechutně, což se někomu nemusí úplně zamlouvat. Vykrmená paní ve stodole je jedna z top scén, co jsem kdy viděl. Důležité je, že tu nejsou žádné nelogické nedostatky, takže já k tomu nemám větší výhrady.

plakát

Slunovrat (2019) 

Ari Aster dal svým loňským debutem jasně najevo, že má vlastní hlavu a jeho filmy nebudou stravitelné pro běžné diváky. Hereditary byl z pohledu mainstream diváka jakžtakž sledovatelný paranormal horor, ovšem Midsommar zašel s kontroverzností a bizarností tak daleko, že to málokdo vydýchá. Pokud vám nevyhovuje hodně pomalé tempo, nebo vám nic neříká severská mytologie obohacená fanatismem, vůbec se do toho nepouštějte. Stopáž je na můj vkus příliš přepálená, kdy je to v první hodině moc zdlouhavé, nezáživné a bez atmosféry. Ta je však vynahrazena hned po prvním rituálu, oficiálně nazývaným Ättestupa, kde se dočkáme lahůdkového gore, jakého se nebojí snad jen Aster a v té chvíli se vám sevře žaludek z napětí, co čeká naše nebohé hlavní hrdiny. Celý film je nasáklý depresivním nádechem, na kterém je z velké části podepsána výborná hudba, kvůli které nebudete mít příjemné pocity. K hercům to je bez výhrad, hereckým talentem nad všemi excelovala Florence Pugh, ale ostatní zahráli též přesvědčivě. Závěrečná půl hodina je opět taková, že si můžete jen domýšlet, co tím chtěl autor říci. Moc hororových zážitků jsem si z toho neodnesl. Je to cílené vyloženě na psychický teror, na úkor fyzického, takže kdo si od toho sliboval, podobně jako já, nějakou brutální hostinu, spokojený nebude.

plakát

Smrtící nymfa (2014) 

Bída a utrpení. Jako nečekal jsem nějakou hitparádu, ale doufal jsem v alespoň průměrně natočený hororový příběh o ,,mermaid". Horor to tedy byl, ale jen v tom, že jsem musel tuhle kravinu sledovat hodinu a půl. Začalo mi to smrdět hned první scénou, která dala jasně najevo, že tohle o kvalitu nebo dokonce gore ani nezavadí a intuice se mi potvrdila hned následující scénou, kdy dvě zrovna né moc hezké američanky přijedou do Černé Hory za svým srbským kamarádem ze školy. První polovina je jen samé okecávání, seznamování s postavami a podobně, pak je stařík varuje ať se vyhnou ostrovu Mamula, no a co naši ,,hlavní hrdinové" neudělají, vydají se na ostrov. ,,Herci" jsou na úrovni tragédie a komedie, hrozně nesympatické ksichty a byl jsem absolutně bez zájmu někomu z nich fandit a o to horší, že se nedá fandit ani záporákovi, což je starej ,,ochočenej" chlápek s kotvou, který loví lidi pro svou ,,paní". Mořská panna je vidět všehovšudy 5 minut, hezká je, ploutev má také pěkně udělanou, ale ta maska když se přemění.. v roce 2014 je to k pláči. Takže z celého filmu dokáže zaujmout leda tak ostrov, který vypadá jako ,,Fort Boyard".

plakát

Smrt ve tmě (2016) 

Pro mě je to konečně po několika letech horor, kde toleruji absolutní absenci gore, protože mě to dostalo jinými prvky. Miluju když všechno pěkně odsýpá a nejsou kolem toho zbytečně nudné dialogy a seznamování s postavami. Tady se jde během patnácti minut na věc a já od té doby zůstal plně soustředěný. Celý film provází naprostá nejistota a pocit strachu, co se kde může objevit, nebo kde zrovna vyskočí geniální Stephen Lang. Ten zvládl roli slepého veterána s precizností, a tím, že pomalu za celou dobu nepromluvil, si držel skvěle tajemnou image. Z druhé strany byla dokonalá Jane Levy, od které jsem to po oscarovém výkonu v Evil Dead očekával a Daniel s Dylanem prokázali, že se na filmovém plátně také neztratí. Největší highlight je rozhodně kamera, ať jsou to detailní záběry na každý kousek v domě, který později sehraje svou roli, nebo mrazivé záběry v temném sklepě. Tohle nemá nejmenší chybičku a má to jisté místo v TOP 3 - 2016.

plakát

Sněhulák (2017) 

The Snowman je ve finále taková řadová kriminálka, říznutá lehce hororovými ,,vraždami,'' která je celá postavená na Michaelovi, ale ten už má za sebou rozhodně lepší role. Tady působí hrozně znuděně a je jediné štěstí, že tenhle problém částečně zachraňuje půvabná Rebecca. Třeba takový Wind River, který by se s tím po většině faktorech dal srovnat, má skvělého Jeremyho, na kterého je radost koukat, a to mi u ,,Sněhuláka'' chybělo. Jak je ve většině případů zvykem u trailerů, tak to nejlepší z nich se ve filmu neobjevilo a nahradily to nudné dialogové scény, které zbytečně natahovali stopáž, která by byla i bez toho zdlouhavá. Zkrátka to nemělo takový spád, aby to odsýpalo a divák neměl čas na nudu. Gore jsme se dočkali v podstatě jen na fotkách a pro vraždy už vůbec nezbylo místo, takže jsme mohli vidět akorát občas různě naaranžované kusy těl. Abych jen nekritizoval, tak kriminální složka byla chytlavá a mysteriózní zároveň a soustředil jsem se na každé vodítko, které přinášelo nový a nový zvrat a díky tomu můžete identitu pachatele vědět půl hodiny před koncem. Ovšem vysvětlení jeho činů, v podání v jakém jsme to dostali, je na můj vkus nedostatečné.

plakát

Spirála strachu: Saw pokračuje (2021) 

Saw, s pořadovým číslem 9, dopadl tak, jak se dalo, z trailerů, vydedukovat, takže kdo čekal cokoliv jiného, než luxusní gore představení, ten bude zbytečně srážet procenta svým nízkým hodnocením. V první řadě je dobré říct, že se nejedná o reboot, jak je oficiálně tento film veden, nýbrž o další sequel s napodobitelem, legendárního, Tobina Bella, kterého se zde, bohužel, znovu nedočkáme a jeho hlas z poza hlasových zpráv tu nesmírně chyběl. Největšího hereckého lákadla si užijeme zhruba pět minut a hlavní postava, tedy Chris Rock, se hodí do jakékoliv jiné role, jen ne sem, protože to není člověk, který by měl utáhnout film tohoto typu. Pointa je předvídatelná a děj okolo zkorumpovaných detektivů není tak zábavný, abyste to sledovali s takovým nadšením, jako to bylo u předešlých dílů. Co však zaujme jsou, pochopitelně, pasti a pořádně krvavé umírání. Asi by se dalo polemizovat nad tím, jestli je reálné něco takového vytvořit, natož to utajit, jenže to by se dalo říct o všech dílech, vyjma prvního, takže mě při sledování ani nenapadlo nad tímhle uvažovat a jen jsem si užíval přírůstek ve své oblíbené sérii.