Faila

Vím, že mi to poprvé vůbec nesedlo, ale absolutně netuším, z jakého důvodu. Když jsem tomu dala šanci i podruhé, byla jsem nadšená, jak milé a vtipné a napínavé a krásně natočené i zahrané to vlastně je. Pro mě je to nakonec jedna z nejhezčích novodobých filmových pohádek u nás.

Asi je na čase přestat se na české výtvory dívat dopředu s despektem, ačkoliv to si říkám už dlouhá léta a kde nic, tu nic. Labyrint (a tvorba Jiřího Stracha všeobecně) je pro mě důkazem (jedním z), že i v našich končinách může vzniknout něco opravdu, ale opravdu kvalitního. Nebo jsem jen nenáročný divák...

Na představitele krále Artuše jsem si zvykla až na konci posledního dílu, což je trochu škoda, protože kdyby mi přišel méně protivný, možná by mě celý seriál o něco víc bavil. Ačkoliv asi spíš ne, protože protivných mi tam přišlo víc lidí, včetně Merlina nebo Guinevery. Díky bohu za Evu Green! A chvíli mi taky trvalo, než jsem si zvykla na český dabing a výslovnost některých jmen ([jůsr], [mórgn]). Seriál to není úplně nejhorší, ale osobně jsem moc ráda, že to tvůrci zbytečně nenatahovali a nechali jen jednu sérii.

Hezké, milé, uvěřitelné, přehnané jen minimálně, příjemně zahrané a natočené.

Ke knižní předloze jsem se zatím nedostala, ale tenhle film mě na ni kupodivu docela navnadil. Pro filmy, a zvláště romantické komedie, z 90. let mám trochu slabost, tehdejší styl hraní, práce s kamerou nebo se světlem, celková režie i způsob, jakým jsou psány dialogy - to vše mi sedí a toho všeho je Emma plná. A taky pěkných tvářiček, na které se moc hezky koukalo.

Ačkoliv je to tak časté, že už bych si na to mohla zvyknout, stejně mě pokaždé nakrkne přehršel stupidních hororových klišé. Bez nich by mi mnoho filmů přišlo o stupeň i dva lepších, ale asi nejsem ideální cílovka. Sestra má každopádně solidní příběh a když budu některé scénky brát jako nechtěná zakopnutí, je pro mě tenhle horor docela slušná podívaná.

U tohohle filmu (vlastně u celé série) se nedokážu rozhodnout, zda více obdivuji herce, režiséra nebo scenáristu. Všechno tak perfektně klape a zapadá do sebe.

Francouzské komedie mi přijdou báječné, se svým potrhlým až groteskním příběhem, vtipně vystavěnými scénkami, báječnými humornými dialogy a především perfektním hereckým ztvárněním. Ani Skoro sestry nebyly výjimkou, byl to pro mě moc milý a příjemný zážitek.

Nadsázku beru, ale tu jsem tady cítila jen z některých postav a jen v některých chvílích. Ústřední dvojici jsem bohužel nedokázala až do konce přijít na chuť, vlastně mě vyloženě s*ali. Pár skvělých momentů by se ale našlo a po hudební stránce mi to nepřišlo vůbec špatné. Za mě se to dá se zatnutými zuby a přivřenýma očima jakž takž zvládnout.

Citlivě a civilně podaná tragédie války.