Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (874)

plakát

Agent bez minulosti (2002) 

Fajnově "oldschoolová" špionážní partie obrozená fasádou v moderním odstínu 21. století. Naštěstí to neznamená příklon k frenetickému očistci soudobých akčních hříček, jenž je tak vehementně prosazován velkým počtem "umělců", ale spíše (a naštěstí) přenesení těžiště na maximální realističnost, syrovou atmosféru a precizně budované napětí (za doprovodu Powellova hudebního čarování, jehož rytmický základ se od té doby stal jakýmsi nepsaným standartem pro béčkovější plagiace). Kdo ovšem jednou načichl k dvojitému upgradeu Paula Greengrasse, neubrání se určitému despektu. P.S. Mini bylo stejně nejlepší!

plakát

Kozoroh 1 (1977) 

V dobrém slova smyslu pozoruhodný kousek, který kromě hmatatelného napětí, klaustrofobické atmosféry a slušných hereckých výkonů boduje i neméně pozoruhodnou a dynamicky nasnímanou leteckou honičkou skrze nepříjemně přítulný kaňon. Konspirace jsou věčné. Stejně tak výtečná hudba Jerryho Goldsmithe, kterou spolu s tímto decentně tajuplným snímkem nelze než upřímně doporučit.

plakát

Lola běží o život (1998) 

Tykwerova požitkářská jízda mládím napumpovanou stylistikou, která své tempo a energii dává divákovi pocítit náležitě bezprostředně (zrychlený tep, touha vyběhnout na ulici a nezastavit se, dokud člověku nezrudnou vlasy). Pokud ne jeden z nejzásadnějších snímků německé filmové školy, tak přinejmenším ten nejprogresivnější a nejintenzivnější.

plakát

Paříži, miluji Tě (2006) 

Košatý strom mnoha chutí, barev, vůní, rozpoložení a pocitů, který výrazně ztrácí i získává diferencí mezi autorskými kvalitami jednotlivých přispěvovatelů, z nichž někteří výtečníci dovedli své snažení až k uzurpování dojmu z celého filmu. Za to jim patří můj vřelý dík!

plakát

Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964) 

V mantinelech mrazivě znevažujícího o smrtelně vážném. Téma nezestárlo, ale nyní na úsvitu nových Studených válek se zdá býti obzvláště aktuální. Zpracování je geniální. Herecké výkony jsou jedinečné. Cynický humor trefný a na výši. Další z mnoha nadčasových a nesmrtelných děl, ve kterých mistr Kubrick dokázal, že jakékoliv škatulky byly pro jeho velkoplošný formát příliš těsné a zcela mimo diskusi. Peace is our profession

plakát

Labyrint (1986) 

Je fakt, že kreatury a všelijaké optické efekty jsou vážně nápadité, ale bohužel to nezabránilo urychlenému procesu stárnutí, který se na Labyrintu podepsal - kulantně řečeno - nelichotivě. Na vině je především nepříjemná elektropopíková hudba (Jonesova i Bowieho stejnou měrou), ke které nejlépe sednou příměry "příšerná, vlezlá, nevkusná a přezrálá", dále infantilní kýčovitost, do které film velmi často sklouzává (růžoví opeřenci, kteří si mohou odejmout končetiny) a povrchní příběh s vágním uvedením i pustoprázdným závěrem. Ostatek je sympatický. Takovým roztomile milým způsobem, který pochybujícího vytáhne i z Močálu věčného zápachu.

plakát

Stalker (1979) 

Stalker je zkušenost, která se nedá uspokojivě popsat slovy, protože není zařaditelná. Stalker je kniha, kterou lze snadno číst, ale obtížně se v ní listuje bez klíče, jenž je neustále na dosah v nepřekonatelné nicotě mezi rukou a uchopením. Stalker je umění, které se mění, ale nadále zůstává stejné - krásné a geniální. A i když nebudete 100% chápat, co tím vším chtěl autor říci, budete mu dokonale rozumět.

plakát

Leopardí žena (1938) 

Olympiáda žvanilů dřevního věku. Přesně dle mého gusta!

plakát

Dotek Medúzy (1978) 

Ďábelsky rafinovaná "detektivka", kterou pohání vpřed zimomřivě mysteriózní feeling - a to silou parní lokomotivy! Inteligentní formou si bere to nejlepší z o dva roky starší atmosférické klasiky Přichází Satan a zdárně své hororové prvky mixuje se sedmdesátkovou vlnou katastrofických snímků. Rozhodně považuji za správné, že ne všechno je ve filmu školometsky předhozeno k povrchní konzumaci, takže divákovi vzniká volný prostor k tomu, aby si např. identitu tajemného "L" přebral po svém (muhehe). Pohled a hlas Richarda Burtona je ovšem základ!

plakát

Střílejte na pianistu (1960) 

Chrabrý pokus o encyklopedii stylů, který doplatil na vlastní ambice a sebestřednost. Je roztříštěný, s razantními propady a vrcholy, v jádru chladný jako stará panna. Několikrát jsem se od srdce zasmál, párkrát napjatě ustrnul, mnohdy tiše a obdivně užasl, ale po skončení jsem se stejně neubránil přemýšlení nad tím, co jsem to (u všech ďasů) právě sledoval. Značně rozpačité přešlapování v multižánrovém spektru? Asi jo.