Lavran

Nová definice bombastična made by Wachowski Bros. je sázka na jistotu pro všechny zmlsané hyperaktivní hračičky. Jasně, je to šílené, psychedelické jako ten nejpeprnější trip, ale zároveň je to jedna velká a geniální lahůdka, která pro jednou láme ledy svou revolučností. Garantuji všem nezúčastněným, že takhle uhrančivou a bláznivě zábavnou podívanou na plátně ještě nespatřili a dlouhou dobu ani nespatří. Děje se prolínají do sebe ve vypiplaných přechodech a prolínačkách, postavy trousí cool hlášky, barvy víří a vybuchují, Giacchinova hudba nahání husí kůži a vůbec je to extáze jedna báseň. Poslední závod je tak intenzivní záležitost, že jsem v kině málem vydechl naposled. Wachowski Bros. si zase jednou udělali z filmařiny opičky (pomocí příručky absolutního kýče) a z mého pohledu jim to vyšlo na 100%. Tohle prostě žeru!:) P.S. - Distributora by měli za ten awful dabing "zlynchovat".

Anime není můj šálek kávy, ale v tomto případě jsem byl "Spirited away" již po deseti minutách...:)

Proč se stal z Iron Mana ten nejvíc největší cool hrdina posledních let? Odpověď je jednoduchá: Robert Downey Jr. Nenašel by se charismatičtější a stylovější člověk na ztvárnění zpustlého cynického zbohatlíka s aurou největšího playboye planety, než právě on. A je to znovu on, kdo pohání celý snímek kupředu potřebnou a odlehčující dávkou přiměřeně vtipných glosů a hlášek. Downey je Iron Man a Iron Man je film, který musí každému divákovi zákonitě vykouzlit blažený úsměv na tváři a obnažit jeho skryté vzpomínky na dětství. Herecké obsazení (Gwyneth Paltrow a Jeff Bridges jsou také neméně úžasní!!!), detaily z Marveláckého univerza pro zasvěcené, bezvadné efekty, zábavnost, to vše do sebe zapadá jako pečlivě konstruovaný strojek švýcarských hodinek. Ale i přes všechna tato aktiva nejde zdaleka o tak jedinečnou podívanou jakou se staly např. Transformers. Proč? Protože tohle byla jen malá ochutnávka toho, co může a nemusí přijít v budoucnu... Favreau nás nadopoval jen malým soustíčkem a zbytek dortu si schoval na jindy. Akce je příjemná, ale střídmá, efekty jsou dávkovány rozumně a s citem (ILM se pro změnu trénuje na další Transformeří show) a jako čertíci z krabičky vyskakují na každém rohu narážky na děje, které teprve přijdou... Doufejme tedy, že se onen pomyslný dort do příště nezkazí a neobrátí nám zažívání k revoltě. A nakonec musím pár slov věnovat hudbě...ehm... Ramin Djawadi je typický tovární výplod kultury Remote Control (což symbolicky velmi sedí). Hudba je proto jednoznačně nejslabším kolečkem jinak propracovaného a odvázaného snímku. Holt epické orchestrální orgie by se v takto zajímavém projektu vyjímaly mnohem lépe...

Zaplaťpánbu nejde o typickou fantasy, jak jí dnes chápe většina spoluobčanů (rozuměj fantasy typu Narnia a spol.)! Osobně jsem byl velmi mile překvapen, protože jsem se domníval, že Terabithia bude přesně z té sorty rozprávek o dětech, co nalezly kouzelný svět kdesi cosi, a tam vyhrály mezinárodní kolo v loterii krále Lothara. Leč, chyba lávky (či mostu, chcete-li)! Terabithia je totiž příběh o FANTAZII. Komorní příběh o představách, které nachází předobraz v našem každodenním životě, v lidech a věcech okolo nás, o představách, které nám pomáhají se vyrovnat se ztrátou a vlastními chybami. Navíc neškodí ani fakt, že sem tam Terabithia uhodí i na vážnější notu a slabší povahy tak budou muset zatlačit několik slz. Ach ano... Aaron Zigman se vyzná. :)

Je to dokonalé, dokonalé, dokonalé a pokud se vám to nelíbí... nevíte o co přícházíte. Svět nespoutané fantazie má svého nekorunovaného krále.

Pohoda, pohoda a nic než výšková pohoda ve svižném a dokonce i vtipném hávu, kterou táhne sympaticky nesourodý párek špičkujících se pilotů v podání dvou hereckých es. Prostě bezva volba k odreagování, která nemůže nic pokazit.

Přímočará jednohubka, u které je marnost nad marnost poukazovat na všechny její nedostatky. A také první snímek, kde mi bylo více líto auta, než hrdinů...:)

Koňáci vypustí blahem duši.

Svého času jsem byl z návštěvy na K-PAXu znatelně vykulený. Netradiční téma, atmosféra, hudba a herecké výkony par excelence totiž tvoří téměř bezchybný celek, jehož stínohra zůstane v paměti strašit ještě dlouhou dobu. Ale ne každý se s onou nekonvenčností dokáže bez problémů vyrovnat a ztotožnit. A to mi vzhledem k ohromným kvalitám tohodle snímku přijde jako neskonalá smůla.

Opoještěři! Jupí! Po Bojišti Země další novodobá klasika, o které mohu s hrdostí prohlásit, že v bezbolestném válcování logiky zašla tak daleko, že definovala autonomní pokřivenou dimenzi plnou špatného (srandovního) a špatného (srandovního) a špatného (srandovního) a Bena Kingsleyho s velmi atypickým účesem (extra srandovního). Ani se mi nechce věřit, že něco takového natočil režisér mého oblíbeného Kozoroha 1! Must see! // Dávám jednu hvězdičku jako signum dobré zábavy, ale co si budeme nalhávat, jsem v pokušení dát plnou palbu! :)