borsalino

Do-ko-na-lá absurdní černá komedie, jejíž hlavní kvalitou je dobrý scénář. Dialogy jsou naprosto odosobněné, zbavené všech emocí, což vedlo k úplně nelogickému chování postav. Přiznávám, že některé situace mě dost vyvedly z míry, jiné byly vysloveně komické. O to víc mě příjemně překvapilo, jak film drží pěkně pohromadě.

Jeden z mála válečných filmů, který ukazuje, že v zákopech proti sobě stáli normální chlapi, kteří k sobě necítili hlubokou ideologickou či politickou nenávist. Většina z nich narukovala, protože dostala povolávací rozkaz a jediné, po čem opravdu toužili, bylo vrátit se ve zdraví domů. Jenže války vedou a organizují jiní, kteří v lidech programově probouzejí špatné stránky a lidskost hodnotí jako vysloveně škodlivou a nebezpečnou vlastnost. Oslovila mě myšlenka, zpracování bylo slabší.

Hromada střepů, střípků, kousků, dílků, součástek, flashbacků naplácaných na sebe... doplněné o permanentní přehlídku dějových zvratů, nezapadajících souvislostí, zoufalé nereálnosti mnohých částí příběhu a mimořádně mizerně zvládnutých akčních scén, takže jsem celý film strávil tím, že jsem se snažil najít nějakou smysluplnou nit, proč bych měl film dokoukat. Nenašel jsem ji. Musím přiznat velmi dobré herecké výkony, díky kterým jsem u filmu vydržel až do závěrečných titulků, ale to na dobrý film jednoduše nestačí.

Filmová dílka Costy-Gavrase mám, přes jeho jasnou levicovost, rád. A je to proto, že výběr jeho témat prolamuje tabu a poukazuje na svinstva vlád, organizací či církve. Hrůzný kontrast jezdících vlaků - plných - prázdných - plných - prázdných... a proti tomu neschopnost vlivných cokoli udělat, kromě bezbřehého tlachání, na mě udělalo velký dojem. Protože se historii 20. století dost věnuji, vim, že obžalobu si nezaslouží jen Vatikán, který svou liknavostí a nevyužitým vlivem ve prospěch záchrany židů, způsobil zbytečné ztráty na životech, ale také zbytek Evropy (kromě Velké Británie a Švédska) a USA (USA odmítlo přijmout uprchlíky s odkazem na dané kvóty, skutečností byly blížící se volby, ve kterých chtěl Roosevelt uspět, ale dobře věděl o protižidovských náladách u amerického obyvatelstva a nechtěl tak zmařit své politické cíle). Gavras však pokládá zásadní otázku viny - kdo je skutečný viník?

Námět je za jedna, o tom žádná. Zpracování je bohužel výrazně slabší, největší slabinou byla absence jasného vymezení, zda jde o komedii nebo drama, protože z obojího to něco mělo, ale na komedii to bylo slabé a na drama taky. A přitom drama by z tohoto námětu mohlo být parádní, agenti jdoucí doslova přes mrtvoly jen aby splinili obchodní plán, prodejci životního stylu a iluzí, že s kosmetikou, auťákem či golfovými holemi postoupím ve společenském žebříčku o nějakou příčku výše. A příběh bez skrupulí s rostoucím napětím by mohl gradovat. To se nestalo a dostal jsem typicky podprůměrný hollywoodský závěr, kterak hlavní hrdina přejde na správnou stranu a ve jménu velké lásky s ním na druhou stranu přejde i jeho falešná manželka. Amíci patrně potřebujou uslintaný happyendy, ale mě to tááááááááák strašně nebaví a film to ukrutně sráží.

Takhle - připadlo mi, že jde o pohádku pro dospělé, kteří ocenění narážky na dnešní dobu a politickou situaci. Ale pro děti to právě z tohoto důvodu moc není a četné dotazy, co je úřad, vláda... Stále častěji mi v pohádkách chybí klasický motiv statečného prince a tato pohádka to pěkně potvrzuje. Chápu, že se doba změnla, ženské vedou firmy, jsou v politických stranách a kdesi cosi. Ale aby princ byl vykreslen jako trouba, který chodí do kuchyně olizovat vařečku s povidly, zatímco se jeho království hroutí, pro to moc pochopení nemám. Tomu odpovídá i ženský protipól - srdnatá ženská, která pro ránu nejde daleko. Za pár let bude princ čekat, až přijede do temné sluje princezna na koni, aby právě nabroušeným mečem usekla dvanáctihlavému drakovi hlavy a osvobodila jej z jeho spárů. Fakt to chceme dotáhnout až sem?

Hodně příjemné překvapení - čekal jsem trochu mastný humor, podbízivý příběh a kolem dokola takové bla bla bla. A dostal jsem zdánlivě drsný, uvnitř však příjemný a citlivý snímek o přátelství, které nezná sociální, mentální, rasové, společenské, kulturní ani jiné rozdíly. Prostě je nebo není. Přestože film není až na pár momentů vyslovená řachanda, tak jeho citlivě dávkovaný humor příjemně pobavil.

Takový že je náš venkov? Hmmm, znám jej sice jen z prázdnin u babičky, kam mě rodiče z Prahy posílali. Přiznávám, není to včera, ale že by se venkov tak změnil, co jsem tam nebyl? Asi ne. Nebo jestli to takhle chodí na Moravě? Možná jo, když to pan Krobot tak dobře zná, vzhledem k tomu, že je ze Šumperka. Spíš mám dojem, že si pan Krobot léči nějakou osobní frustraci z dětství, kterou nosil zamčenou kdesi hluboko v sobě celá léta, schovaný za maskou drsoně, ale s ubytkem mentální síly se rozhodl, že konečně sejme to břímě ze svých beder. Bohužel si k tomu vybral populární médium, díky kterému se s námi všemi o svou frustraci podělil. Zbytečně vulgární, nevtipný, nezajímavý, nedramatický film, který mě inspiroval jen k tomu, abych jej nikomu nedoporučil a co nejdříve na něj zapomněl.

Překvapilo mě, kolik scén Cameron doslova okopíroval do filmu Pravdivé lži, to není invence, ale plagiátorství. Film má typické francouzské atributy, vtpky a šťávu. Nicméně mám dojem, že na snímku dost významně zpracoval čas v neprospěch filmu. Ale za shlédnutí rozhodně stojí.

Dokud byl vrah zobrazen pouze jako stín na zdi, špičky černých bot či mizející silueta, měl film poměrně slušné napětí. Trochu vlažná policie by mi ani tolik nevadila, jako hodně zkrácený a divný závěr, který předchozí Lenziho snahu srazil na hranici naivity. Škoda, přeškoda...