BoredSeal

Velmi slušný skoro lovecraftovský horor, u kterého si znalci žánru budou chvílemi povzdychávat při rozpoznávání klasik, kterými se inspiroval. Ale pokud se přenesete přes ten mix inspirací z řady žánrových klasik (každý musí rozpoznat minimálně pět filmů, kde si autoři něco půjčili), není důvod proč si nevychutnat v potemnělém obývacím pokoji solidní porci atmosféry temnoty, deprese a staré dobré brutality správně nechuťáckých mechanicko-latexových efektů bez asistence počítačů.

Solidní drama prosté patosu z prostředí pouličních drogových dealerů v černošském sídlišti s autentickou atmosférou a dobrou analýzou mechanismu ničícího životy lidí v okolí. Líbí se mi, jak se všichni výrazně inteligentnější černošstí herci dokázali herecky proměnit v podstatně jednodušší bytosti, aniž by to působilo nějak nevěrohodně. Závěrečná pointa mě dostala.

Tenhle film dopadl po letech strašně směšně, skoro se mi nechce věřit, že to autor scénáře myslel upřímně. Postava Jamese Caana je nesympatická a většinou v dialozích s přítelkyní blábolí strašný kraviny, jeho snaha mít tradiční rodinu je opravdu WTF. Konec na mě působil spíš jako parodie na drsňácký přestřelky. Naštěstí Mannovo úsilí natočit chlapskej film o kriminálních nakonec došlo v roce 1995 úspěchu, ale jinak mi jeho tvorba fakt přijde mimoňská (z dnešního hlediska).

S odstupem let nudný blábol s jednoduchou story, typický Scottův nepovedený film. Caprio jako drsný agent není moc důvěryhodně obsazen, líp mu sednou pozdější intriky. Pobaví vizáž Mark Stronga, ale to je tak všechno, všechno jsme někde už viděli a bylo to lepší, svižnější a dobře zahrané.

Snímek o rebelském mariňákovi byl ve své době zřejmě koncipován jako esence pravého chlapství, s odstupem času se ale stal místy-nechtěnou komedií nadupanou homoerotickými hláškami a scénami, kde Eastwood pravidelně ve snaze vymýtit ze svých svěřenců zženštilost osmdesátkové módy nutí svůj oddíl svlékat se do šortek a vytrhává jim náušnice. Clint ve snaze působit drsňácky chraptí jak Christian Bale v módu Batmana. Neváhá jako správný patriot odmítnout pašovaný doutník z Kuby, vyřeší problémy nemožného oddílu způsobené vedením bývalého skladníka, zvládne vojenskou operaci a ještě zvládá řešit rodinné situace svěřenců a svojí bývalou. U dnešního diváka musí Heartbreak Ridge působit jako zlý sen - je příliš dlouhý a zasazen mimo svůj původní koncept armádu dokonale zesměšňuje. Pro milovníky guilty pleasure nutno vidět.

Wishmaster sofistikované fanoušky žánru zaujme partou lidí, kteří se na něm podíleli - herecké hvězdy žánru ve vedlejších rolích od Englunda po Tonyho Todda, producent Wes Craven a scénárista Hellraiseru 2 Pete Atkins plus FX dílna KNB. A když si odmyslíme digitální efekty (v té době v plenkách), tak po stránce make-upu a různých brutalitek a nechuťáren Wishmaster příjemně zaskočí (kostlivec vylézající z těla patří mezi nejlíp udělané trikové sekvence, které jsem v žánru viděl a vůbec úvod v paláci je manifest schopností KNB). Příběh je stylem starý dobrý osmdesátkový horor o tom, jak když si něco přejete, nemusí se vám to úplně splnit podle očekávání. Džin plnící přání je příjemný záporák sršící černým humorem. Pokud máte absťák po podobných filmech a Wishmastera jste ještě neviděli, berte to jako tip na pohodový večer plný krve a utrpení.

Zbytečné, slabé, nudné, předvídatelné.

John Wick 2 je v podstatě gonzo porno, kde místo sexu servírují efektní krvavé přestřelky a bitky, v tomto případě je jim věnovaná slušná péče ze stran kamery, střihu a výpravy. Ale příběh a pokus o postavy nalepený mezi jednotlivé scénky je velmi řídký a nevzrušující. Pokud nemáte rádi Keanu Reevese, který svým charisma ústřední postavu ozvlášťnuje, určitě uberete jednu hvězdu.

Spleť mikropříběhů z Brooklynu v době před jeho gentrifikací může být pro neinformovaného diváka iritující a pár podvratných scének připravujících půdu pro finále zřejmě ani nepostřehne. Snímek samozřejmě stojí za shlédnutí díky svému společensky výbušnému finále, kdy se režisérovi podařilo vystihnout složitost (zřejmě ne jen tehdejší) situace v USA a podstatu rasismu a ještě roztřesené publikum dodělá nádhernou dvojsmyslnou pointou protichůdných citátů dvou pánů z fotografie. Příjemné překvapení po poněkud pomalém ne tak záživném rozjezdu.

Pokud už jste sjeli všechno od Argenta, Soaviho nebo Fulciho a začnete se pídit po dalších mistrech subžánru gialla, kterým Itálie obohatila svět hororu, jistě narazíte na Sergia Martina a jeho Torso. Má vše, co chcete: sexy hříšné evropské dívky v uvolněné atmosféře 60-70. let kandidující na popravu, oblíbená klišé, typická hudba, styl, psychárna, vynalézavé násilí a samozřejmě místy nezamýšlená legračnost, které Torso nabízí požehnaně. Není to bezchybný mistrovský kus - občas se daří vykouzlit tísnivou atmosféru vražedného léta, občas film vázne. Nejzábavnější (po upřímné i ironické stránce) je poslední třetina, kde její protagonistka poznává hořké stránky dovolené na venkovském sídle. Torso má své kouzlo, ale chybí tu umělecká temnota Argenta, Soaviho smysl pro šílenost nebo nelítostný chlad násilné smrti z Fulciho filmů, proto dávkujte především v případě absťáku po neviděných pokladech italské kinematografie.