Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (620)

plakát

Vejška (2014) 

Chápu, že se spoustě lidí nelíbí co ve filmu viděli, mě taky ne, ale nevinnil bych z toho film. Je to asi trochu zjednodušující a možná trochu klišé. Ona většina postav je do určité míry spíše karikatura, než reálná postava. Neplatí to ale obecně a tak je to trochu iritující. Někdy je to navíc zbytečné a moc. Určitě se mohl Tomáš Vorel vykašlat třeba na to dělat z policajtů úplné debily a na podobné momenty. Sklepácký humor, který funguje dobře na jevišti, když se hraje pro vlastní publikum, nefunguje dobře v mainstreamovém filmu. Napadá mě několik momentů, kde kdyby ubral, bylo by to daleko lepší. Přes všechny výhrady se mi to ale celkově prostě docela líbilo a docela to vypovídá o světě, který je okolo nás, ať se nám to líbí nebo ne. V principu, v detailech nikoliv, neboť devadesátimetrovej, krásně zařízenej byt v Praze za ty peníze je samozřejmě blbost...

plakát

Jezero smrti (2008) 

Z čistě filmařského hlediska je to jistě kvalitní, nicméně bych byl raději, kdybych to nikdy neviděl. Neuvěřitelně kruté, chvílemi mi to přišlo už vysloveně zvrácené, samoúčelná krutost. Autor by měl myslím konzultovat s odborníky. Ač kvalitní film, zároveň jedna z nejhnusnějších věcí co jsem kdy viděl. Nikomu bych to nedoporučoval.

plakát

Válka Roseových (1989) 

Velmi silný vztah zpravidla zůstane velmi silným vztahem, akorát znaménko se může změnit. Velmi dobrá studie evoluce vztahu ze silného vzplanutí až po nenávistný boj. Oba do toho prostě nainvestovali příliš mnoho, než aby to dokázali opustit. Taky je to asi trochu o honbě za "americkým snem", jak člověk může na cestě snadno ztratit duši a dostat se do situace, kdy opustit to je obtížné i proto, že by se ztratil smysl. Oni nemohli ten dům a to manželství opustit, protože by nic nezůstalo.

plakát

Zloděj životů (2004) 

Je to detektivní thriller, který je na jednu stranu velmi slušný, a na druhou stranu z něj mám poněkud rozporuplné pocity. Film celkově funguje velmi dobře. Má to dobrý spád, je to docela napínavé, hrají v tom vynikající herci a podávají skvělé výkony. Místy i vtipné a Angelina Jolie je mimořádně atraktivní a minimálně v jedné scéně si její obdivovatelé opravdu přijdou na své. Dalo by se říci slušná detektivka. Bohužel jsou tam minimálně dva momenty, které jsou poněkud iritující a buď to bylo špatné už ve scénáři a nebo tomu nepomohli v realizaci. Prvním je fakt, že divákovi, který není tupec, je relativně záhy jasné, jak to asi v zásadě je, a jedinní, komu to nedochází, je skvadra elitních detektivů, kteří po tom pátrají. I vzhledem k dostupným technologiím a znalostem (grafologie...) při vyšetřování je prakticky téměř nemožné to neodhalit. Další moment je pak chování detektiva při vyklízení galerie, který se prostě chová tak, že vysloveně vytváří příležitost pro útok, ač tam byl s cílem zcela opačným. To si sakra scénárista nemohl maličko více namáhat mozek a vymyslet to nějak věrohodně?!? Celkově tak cca 70%.

plakát

Tučňáci z Madagaskaru (2014) 

Od začátku celkem vtipné a podle očekávání, ale zápletka se postupně stávala čím dále více přitaženou za vlasy a nakonec už mě poněkud iritovala. A když i obvyklý až maličko cynický humor začal sklouzávat k patetičnosti klasických rodiných animáků, měl jsem pocit, že se nepodařilo úplně udržet ducha tučňáků. Ten závěr si opravdu mohli odpustit, ale jinak to i tak dosahuje slušného lepšího průměru.

plakát

Lucy (2014) 

Zvláštní, zajímavé, dobře se to rozjíždí a postupně se z toho stává pomalu Matrix. Občas mi přišlo, že logika - dá-li se v případě tohoto žánru o logice vůbec mluvit - možná pokulhávala. Není to asi extra hluboké, ale byla to pro mě fascinující a zajímavá podívaná až do konce, a i k nějakým těm úvahám filozofickým o podstatě bytí a vědění mě to podnítilo. A nechat se k něčemu takovému podnítit Scarlett Johansson, která je na plátně po většinu filmu, není vůbec špatné.

plakát

Policie (1985) 

Podivný, velmi ukecaný a zdlouhavý film. Pravděpodobně velmi špatný překlad, neboť dialogy občas nedávaly smysl. Sophie Marceau zprvu působila poněkud oplácaně, příšerná móda osmdesátých let nikomu nepřidá, ale postupně její krása přece jen vynikla.

plakát

Fair Play (2014) 

Velmi dobře natočené drama z prostředí vrcholového sportu uprostřed období normalizace. Vrcholový sport je v mnoha ohledech sám o sobě velmi často lidsky a morálně problematická záležitost. I v případě tohoto filmu jsem se při sledování tréninků a všeho co je doprovází, musel ptát, zda to má ještě co dělat s původními ideály sportu a zda to má smysl. Zajímavé je, že i tady to pro většinu lidí byl spíše prostředek k dosažení úplně jiného cíle. On ten film nakonec ale není primárně o sportu, ale o životě v nesvobodné společnosti reálného socialismu. Sport a aktéři filmu jsou prostředkem k zobrazení toho, jak režim lidmi manipuloval, vydíral je, stavěl před složitá dilemata několika špatných alternativ. Jak do lidských osudů zasahovala emigrace, která rozdělovala rodiny, přátele a milence. A musím říci, že se to Andree Sedláčkové maximálně podařilo. Film velmi dobře funguje od začátku do konce, včetně závěrečné pointy u rádia, která najednou přidává další rozměr. Vesměs vynikající herecké výkony, volba Judit Bárdot bylo skvělé rozhodnutí. Asi jedinou výtku bych měl k produkci v některých částech. Ve filmu hraje pár herců, většinou v nekomplikovaných interiérech a exteriérech a perfektně to funguje. V případě závodů by to ale bylo bývalo potřebovalo velkorysejší komparz a pojetí, aby se lépe zachytila atmosféra sportovního klání. Celkově jsem z filmu opravdu nadšený a myslím, že má lepší schopnost připomenout lidem, jaké to bylo žít za komunistického režimu a co ten systém lidem dělal než některé velkofilmy k tomu určené.

plakát

Orphan (2009) 

Od počátku filmu každou chvíli něco znepokojivě vrzne či bouchne a ač se dlouho nic zlého neděje, jakési zlověstné dusno je cítit ve vzduchu. Pak se pomalu začnou dít věci a člověk si láme hlavu, zda rozuzlení bude z říše paranormálních jevů, či nějaké jiné. Rozuzlení je nakonec pro mě spíše překvapivé a myslím, že tam měl pak už film rychle skončit. Závěr je zbytečně přepjatý. Je to sice v duchu žánru, ale film to podle mého sráží o jeden level, mohl to být jinak docela dobrý thriller s hororovými prvky. Iritující jsou na filmu dvě věci. Jednak to, že spousta rozhovorů, se odehrává tak, že jim může naslouchat kdo nemá, ač si toho jsou protagonisté vědomi a snadno mohli zajistit, aby se to nestalo. A vždy to způsobí posun nebo zvrat v ději. Poprvé to působí jako lehkovážnost, pak už jenom jako lenost scénáristy, který si nechtěl namáhat mozek a vymyslet to realističtěji. A pak i slepota některých protagonistů vůči zřejmému. Ono se to tak v životě může stát, že láska člověka zaslepuje, ale má to své meze. Ač k tomu mám výtky, je to intenzivní a napínavý prožitek a v rámci mainstreamu hororového žánru inteligentnější a kvalitnější podívaná.

plakát

Jersey Boys (2014) 

Dobrá zpráva je, že tento film není muzikál, jak také bývá uváděno. Muzikál je obskurní umělecká (?!?) forma kde aktéři občas náhle přeskočí do písňové tvorby a tam, kde by normální člověk hovořil oni sdělení zpívají a zpravidla přitom návdavkem ještě tančí. To se tady naštěstí vůbec neděje. Je to film o hudební skupině, takže je v něm pár zkoušek a plno vystoupení té skupiny. Což je přirozené a je to dobře. Asi zásadní pro to, aby se vám film líbil je, že se vám musí líbit hudba Frankie Valli & The Four Seasons. A ta se asi líbí hodně lidem. Oni totiž udělali řadu takových starých hitů, u nichž jste možná nikdy netušili, kdo to vlastně zpívá, ale jak začnou, také se hned chytnete. Příběh sám o sobě totiž není nijak moc komplikovaný a objevný. V některých aspektech to připomíná mafiánské opusy typu Kmotr ... neboť chlapci vzešli z podobného prostředí. Mimochodem Christopher Walken v roli místního kmotra je vynikající. Zajímavé je také vidět, jak v 60. letech ještě hudební showbusiness neměl tu dimenzi, kdy jediný velký hit stačí na celoživotní zabezpečení umělce. Bohužel však tvůrci film postavili až příliš na hudbě, na písničkách. Ve filmu je jich hodně, často celé písničky od začátku do konce a film se tak mimo jiné velmi natahuje. Určitě by bylo bývalo prospělo věnovat více prostoru klíčovým postavám, jejich psychologii, vztahům, motivům. Například rodině Frankiho Valli, jeho manželce a dceři. Ty měly na jeho kariéru zásadní vliv. Události okolo jeho dcery byly velmi určující, ale z filmu opravdu netuším proč se stalo co se stalo ... Stejně tak by bývalo zajímavé se více věnovat vývoji vztahů v kapele, jak popularita ovlivňovala jednotlivé členy, jaké byly jejich 13. komnaty ... Jeden z členů kapely zásadně ovlivnil další chod věcí, ale nepochopil jsem proč to vlastně (u)dělal. Clint Eastwood tady opravdu hodně hřešil na to, že hráli velmi líbivou a chytlavou hudbu a pojal to skoro jako prostý dokument. Nakonec pak skončil tak, že spoustu děje ještě dovypráví během závěrečných titulků. Takže pozor, neodcházet, nebo vám toho bude dost chybět. Zkoušel jsem si položit otázku nakolik by to byl zajímavý příběh a film, kdyby to byla pro mě neznámá kapela hrající hudbu, která mě nebere. A musel jsem si bohužel odpovědět, že moc ne.