BDMarty007

Žánrově těžko zařaditelný počin, který je asi jakýmsi komediálním thrillerem. Základní myšlenka je vyjít z klasických bondovek, ale servírovat asi 10x více sebeironie, než bondovky měly i v dobách Rogera Moora. Základem je špionážní thriller s klasickým bondovským padouchem ve skvělém podání Samuela L. Jacksona, který ohrožuje svět v podobě, jak ho známe a zachránit ho může jen britský agent za pomocí geniálních serepetiček. Míra ironie je však tak značná, že v podstatě eliminuje jakékoliv napětí a byť hrdinové umírají a svět je v ohrožení... s divákem to emocionálně ani nehne. Chvílemi je to vtipné, byť nikoliv že by mě to rozesmálo, spíše úsměv než smích, bohužel občas až skoro za hranicemi dobrého vkusu. Méně by asi bylo více. Je to v podstatě série citací mnoha různých bondovek (zejména moorovského období) ale třeba i Kill Billa a ta motivační hláška švédské princezny je z Velmi nebezpečných známostí a z úst Sarah Michelle Gellar to zní daleko zajímavěji. Pro znalce bondovek je to samozřejmě zajímavé rozpoznáváním citací i pokud jde o dekorace atd. ale celkově z toho úplně odvázanej nejsem a váhám mezi 3 a 4 hvězdami.

Aby to člověk plně vychutnal, musí být asi znalcem Hollywoodu a zákulisí filmových studií a jejich produkce. Což úplně nejsem, a tudíž jsem předpokládám řadu vtipů, citací atd. vůbec nepochopil. Nějakou složitější nebo promyšlenější zápletku to vlastně nemá, je to jenom takový jakoby dokument z běžného života herců a producentů v Hollywoodu. Luxusní baráky, auta a restaurace, psychoanalytici, party v bazénech, velmi vulgární slovník, mraky krásek vždy povolných a hamižní investoři. Pár vtipných cameí (Neesom, Buffet), pár "troufale nekorektních" hlášek, pár židovsko sebe-ironických momentů jak od Woodyho Allena (ale mnohem méně vtipných) a mraky krásných herců a hereček. Momentů kdy bych se vysloveně zasmál tam ale moc není. Na 104 minut filmu je toho trochu málo, film není seriál a přece jenom trochu story by asi potřeboval.

Jakkoliv bych obtížně vyjadřoval, co z toho vyplývá, je to film, na který se velmi příjemně kouká. Inspirace skutečnou historkou s nedoručeným dopisem je zajímavá, ale ve filmu slouží jenom jako záminka pro přehození výhybky na životní pouti. Hudby v tom moc není, což vůbec nevadí, je to spíše epizoda z životního příběhu. Díky opravdu vynikajícím hercům a dobře napsaným dialogům mě to opravdu strhlo a funguje to. Vlastně by to mohla být docela dobrá divadelní hra. Al Pacino má neuvěřitelné charisma a komediantství a věrně ukazuje, jak umělci s tímto darem procházejí životem, jaké svody na ně čekají a proč jim mnohé projde a proč mnohé podělají.

Druhý díl série je výrazným zlepšením oproti dílu prvnímu. Úvodem je třeba říci, že se nejedná o žádné volné pokračování a vlastně to vůbec není svébytný film, ale v podstatě druhý díl seriálu, na nějž se vůbec nemá smysl koukat, pokud jste neviděli díl první a budete se muset podívat na díly další, abyste věděli, jak to dopadlo... První díl byl opravdu mizerný po všech stránkách. Druhý díl naopak celkem dobře funguje a naplňuje co bylo v díle prvním promarněno. Děj se posunuje kupředu, má to napětí a spád, postavy konají podle nějakých principů, jsou uvěřitelné a konzistentní, tušíme, že jde o něco více. Výměna režiséra asi výrazně pomohla, Lawrence dokázal z herců dostat daleko lepší výkony. Jeho jmenovkyně v hlavní roli se už neplouží po plátně jako zmatená laň, ale je výraznou osobností. Začíná to nastolovat morální dilemata a je to o (ne)svobodě a v podstatě politické téma. Po většinu času to dává smysl a závěr něco odhaluje, ale mnohem více otevírá pro příští pokračování. Zázrak to není, ale po hrůze prvního dílu je to velmi příjemné překvapení.

Top dílo to není, byť z hlediska produkčního i některými dílčími nápady je to velmi slušné a zajímavé, o castingu nemluvě. Je to trochu agitka, ale pro děti, které dosud koukali hlavně na animáky a pohádky to není špatný otvírák do světa opravdových filmů a východisko pro diskusi o trochu zajímavějších a zásadnějších tématech. Tahle schopnost oslovit publikum od 8 do 80 let mi přijde jako hodně zajímavá.

Tahle trojka, která je ale z hlediska chronoligie příběhu jedničkou, je již hodně nastavovaná kaše. Sází na oblíbené postavičky z "Já, padouch" a jejich gagy. Bohužel to ale postrádá nějaký promyšlenější a zajímavější děj, je to jenom nekonečná řada vice či méně zdařilých gagů. Když jsem si na 15 minut zdřímnul (což také lecos o filmu napovídá), zjistil jsem, že děj se v mezičase neposunul ani o píď. Děti se pobaví a rodiče při pozorném sledování také zaznemenají nejeden zdařílý vtípek (viz. nohy Beatles na Abbey Road). Slušná je taky muzika, vše se odehrává v roce 1964, takže Rolling Stones, The Doors... Absenci promyšlenějšího příběhu to ale bohužel nenahradí a jako celek je to poněkud řídké.

Námět je to určitě zajímavý a v kombinaci s obrovskými produkčními možnostmi mohlo vzniknou něco zajímavého. Vpadneme poměrně rychle do děje, ale chybí zevrubnější vysvětlení toho, jak a proč se svět dostal do stávající situace. To by mohlo trochu vadit pro chápání motivací a souvislostí. To se ale později ukáže jako lichá obava, neboť s takovou hloubkou věcí si nikdo absolutně neláme hlavu. Hlavní hrdinka se dostává do situace jakési postmoderní (či post apokalyptické) reality show. Díky principu hry visí ve vzduchu opravdu zajímavá morální dilemata a těším se, jak se s nimi hrdinka popere. Nepopere. Neboť děj se vyvíjí tak, že všechny případné složité morálně-lidské situace které se nabízejí, jaksi osud (scénář) odklízí z cesty, ještě než vyvstanou. Logika mnohdy značně kulhá, situace se mění bez vysvětlení a cestička se hrdince pěkně umetá, aby toho moc nemusela řešit a jenom rychle reagovat, být krásná a vrhat pohledy zraněné laně. Očekávám tedy katarzi v podobě nějaké revoluce. Čekám, co znamená reminiscence na smrt otce. Těším se na kritický pohled na zvrácenost reality show zbohatlého a zdegenerovaného světa, kdy si je pro pobavení diváků u televize pohráváno s životními osudy lidí… Čekám marně. A najednou přichází závěrečná scéna, která také nemá žádný obsah a sdělení a s titulky se mi rozsvěcí v hlavě veliký otazník/vykřičník WTF?! Netuším, jak to vlastně dopadlo a co tím kdo chtěl říci?!? Přijde mi, že velmi úzkostlivě dbal na to, že absolutně nic. Myslím, že jsem asi ještě neviděl větší festival promarněných příležitostí.

Záměr dobrý, casting hlavních hrdinů taky, ale bohužel taky spousta klišé a nedotažeností. Sice se na to poměrně příjemně kouká, ale nějak to nemá to napětí a drama, které by to mohlo mít. Rozuzlení je často trochu do ztracena. Vysloveně iritující a trapné jsou pak postavy personálního ředitele a zástupce šéfredaktora (mladí, ambiciózní, nemorální). Karikatury spíše než reálné postavy. Myslel jsem, že tohle už má česká filmová tvorba za sebou. I tak je to zajímavý vhled do práce reportérů a Bartoška s Voříškovou to vytahují o hvězdičku nahoru.

Jak pravil Honza Škoda, chvílemi jsem si nebyl jistý, zda je to houbička na plátně, či houbičky ve mě... Antonio Banderas na Venice Beach s pirátským škunerem na kolečkách, holub v toi toice v zápětí bez peří odjíždějící taxíkem, delfín strážící pohyby planet a další šílenosti. Pokud ale máte rádi šílený a poněkud absurdní humor Spongeboba, přijdete si rozhodně na své. Chvílemi je to trochu dada, ale zase se dozvíte, proč ta znělka na začátku seriálu ("I can't hear you...!") vypadá tak jak vypadá... Neuděláte chybu, když si před projekcí dáte panáka nebo špeka, myslím, že si to užijete ještě více. A děti to také baví velmi.

Emocionální nakládačka, jakou jsem dlouho nezažil. Skvěle vymyšlené i natočené. Film který ukazuje hrůznost války a nacismu přesvědčivěji, než skoro všechny ostatní a přitom to vlastně není vůbec válečný film. Jenom se odehrává za války.