peproch

Tenhle scifi thriler se hlavně líbí těm mladíkům, kteří jsou nějak frustrování sebou sama, že nejsou úspěšní, že se nějak znicotněli, že prošvihli životní vztah, jistou dávku talentu, že lenost, alkohol a počáteční neúspěchy jej přivedli do situace nuly. Ptají se, jestli neexistuje nějaká chemická substance jiná než alkohol, která by jeho intelektový a vůbec výkonostní potenciál povznesla za hranice dosavadních tupých  a otupělých dovedností. Modafinil poznali vysokoškoláci nebo manažeři při potřebě extra výkonu. je legitimní jej použít? jsou ještě sebou sama? Mnohým z nás chybí pozitivní zkušenost se sebou sama, náš self esteem je poškozen. Proč je doprkýnka na světě mentální nerovnost? Proč jedni mohou být úspěšní a jiná ne? Není to jen záležitost chemie? Pak není pravda, že každý je svého štěstí strůjce. Bradley Cooper je super, věřím mu jak nule tak prezidentskému kandidátu. Trosce i superstar je přiměřený. V některýchj pasážích je film skládankou  natočených sekvencí, ale proč ne, jsou dobré.

Jsem a zůstanu příznivkyní tohoto filmu protože tak jako u mnohých jiných je sci-fi a kosmický let pouhou kulisou pro příběh o partnerství. Je to tak - na počátku si jedna bytost vybere druhou , v tomto vydání hoch vybere dívku, což sice není úplně fér, že to není současné, jak by to rády příběhy o vzájemné sympatii a následném souznění či uhranutí, a musí o její přízeň zabojovat a ona musí naoplátku se pro něj rozhodnout a zachránit ho a pak se musí rozhodnout pro sebe spolu. A to je ono - na počátku není sice volba, ale pak se volby už vzdát nelze a nesmí a pozitivní poselství je, že má cenu se rozhodnout pro. Toto poselství překoná nedokonalosti filmu v motivech, technice i jiných. Prostě je povzbudivě fajn.

Poslední film Roberta Altmana je rozlučkový, přináší situaci posledního představení zábavní společnosti rozhlasových bavičů, zpěvaáků a muzikantů, sloužícím celý život v žánru minulosti. Budou odstranění, nahrazení "parkovištěm", ještě naposledy dnes večer, a na scénu vstupuje v podobě úchvatné tajuplné blondýny anděl a i když se likvidátor nechá odnést andělem na základě soucitu s účinkujícími, zas se vrátí a pozve všechny do.... film o smrti, jiné než ji představuje mladá, jako literárně existenciální téma, ale jako zkušenost konce a překonání sebe, jako zkušenost své smrtelnosti. Chápu proč plejáda hvězd přijala pozvání a rozumím, že do české kultury je film obtížně přeložitelný a tedy obtížně líbitelný.

Opět jeden z filmových příběhů, kde jste na straně těch, kteří se rozhodnout vzít odpovědnost do vlastních rukou a naplánovat zabití, vraždu, odstranění zloducha, protože společenská moc jej chrání a vy jste slabí... Tady je umocněno toto sub příběhem o matce samoživitelce, obdařené nadnormálně talentovaným synem, nad jehož morálem matka nepřestane žasnout a jeho odkaz provede. Scénáristi nás osvobodili od morálního dilamatu tím, že sám padouch reflektuje se a zabije.... chápu, film a trpělivost diáka nejsou nafukovací.

Prosím vás, bavte se, usmívejte se a nebuďte moc kritičtí, protože tenhle film chce jen poveselit a nepoužít uro-genitálně-fekální humor. Jsou blázni, podivíni, kteří utratí majlent a zklamou své příbuzné, partnery a sbírají zážitky a přitom poznávají a ... Jsme lepší, když cestujeme přes půl světa, abychom někde leželi na písku nebo se váleli u bazénu?

Film nenutně chce být velkofilmem. Je střízlivý. Výrazně profiluje tři základní postavy a ukazuje je krásně v jejich interakci. Půvab a soucit Esmeraldy, prostá sila a dobrota Quasimoda, rozervanost a vnitřní zápas Frolla. To se povedlo. Ostatní je přiměřené rozpočtu a technické vyspělosti doby vzniku. Děj mě uchvátil a jen český dobový laciný dabing zklamal a rozčílil.

Ve válečnickém světě, jehož absurdita je předvedena již v první řvavé scéně, režisér ukázal a prožil s Anthonym statečnost, hrdinství a sebepoznání, aniž by si ti vojáci vystřelili, i když se na to tak tak tak moc jako ostřelovači těšili. Poetismus, a intimní hrdinství lze zaznamenat a zakusit i v světě neuvěřitelně srdce otupujícím, světě nudy, nekonečného čekání a spálených těl a zhulákanosti. Vzácný, výborný obohacující film.

Výborný film. Je to produkt, nikoli artefakt, ale v produkci ve výborný. Myslím tím, že je to skládačka separátně připravovaných a v postprodukčních montovnách složený výrobek. Složky: scénář postavený na deníku, okouzlující čtveřice herců v v Rumunských horách připraveném scénickém prostředí imitujícím novou Anglii poloviny 19.stol, ideová konfrontace vysoké mravní, literární a religiozní úrovně evangelikálního světa a přírodně lesbicky vztahové zápletky, nesladká, intenzivní scénická hudba. Jsem nadšená skoro vším, Cassey Affleck věděl co produkuje. Český název je podle mně úplně vedle a úplně blbě. Jakej svět na kraji světa???? To je na kraji světa jen ten, kdo to takhle česky distribuuuje, jde přeci o to, že Abigail odmítla chodit do kostela a čekat na svět, co má příjít, na nějaký lepší svět... konfrontována s škaredostí tohto světa, co jí zhubil dcerušku a dopustil duchovní nesblížení se s manželem, jinak moc hodným a pracovitým, ne takovým pozérem a hrubijánem, jako byl i bil muž její přítelkyně a pak i milenky. Rozumím nábožensé konfrontaci, rozumím přírodní drsnosti, rozumím partnerské náročnosti. A Abigail je prototypem hodné a hodně zraněné dobré manželky.

Na jednu stranu je dobře, že takový film vznikl, protože vypravuje něco, co by ruský režim nedovolil zobrazit a vyprávět. Z filmařského hlediska je film jakýmsi polotovarem, je samotným materiálem, který možná někdy bude mít remake. Vlastně se jedná o filmový dokument, kde drama chybí. V evropské filmové produkci se často zaměňuje drama za napínák, čili drama a thriler jsou totéž a tak se za drama označí i to, co jakoukoli dramatickou výstavbu nemá, kde není konflikt, odpovědné rozhodnutí a katarze čili kastrofa nebo happy end. Dobré vidět s mladíky, neznalci, zbytečné vědět s těmi, kdo tu touží po umění.

Diablo Cody je fantasticky píšící scénáristka, po jedinečné Juno, Tully mi připravila další zažitek, tentokráte lehce stravitelný, a snad o to i snažší, ale netřeba jako u Tully náročné spletitosti, aby byly představeny netypické a přesto familierně známé situace našich životů, kdy těžko říci, jestli je anybody perfect. Já tedy rozhodně ne a tedy toto žeru, abych se smířila se sebou i s mými bližními, pokud jsou lidé a ne polobozi.