Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní

Recenze (491)

plakát

Zlouni (2022) 

Tady ta neskutečná animovaná ujeťárna mě zkrátka a dobře už od samýho začátku (úvodní dialog jak z Pulp Fiction) chytla a díky své neuvěřitelně hravé, akční a chytlavé animaci, vtipnému, působivému a návykovému storytellingu, alfa, macho a zkrátka skvělým charakterům mě tak i udržela po zbytek stopáže, která svou délkou hodiny a čtyřiceti minut ani na chvíli nenudí a stále překvapuje dobrými a účelnými zvraty. Postava Vlka a celkově Zlounů mě neuvěřitelně bavili a já si užíval každé jejich byť trochu debilní rozhodnutí, naštěstí doprovázenými cool hláškami a Tarantinovskou hudbou (úplní Gauneři). Buď jak buď, já si tenhle vystylizovanej animovanej akčňák (s jakože fakt nápaditou animací téměř přirovnatelné k Rodině na baterky) jakože fakt užil, protože přesně takovouhle dávku úplně debilní geniality jsem teď potřeboval.

plakát

Tanec s vlky (1990) 

Takže zaprvé, koukal jsem se na režisérskou verzi, a musím říct, že koukat čtyři hodiny bez víceméně jakékoliv přestávky na holou zeď (domácí kino, to se v tomto případě přeci rozumí) osvětlenou barevným světýlkem z projektoru... nebyla ztráta času! Tady ta téměř čtyřhodinová podívaná se mě chytit zprvu sice zdráhala, ale po skončení musím říct, že jsem tu délku vůbec nepocítil a film mě díky skvělé milé atmosféře parádně chytnul a já hltal každý obdivuhodný záběr mistra Deana Semlera, každou notičku mistra Johna Barryho, každý moment pod vedením pana mistra Kevina Costnera, každý pohnutí obličejovým svalstvem mistrů herců, kterých je tolik, že bych je nedokázal vyjmenovat ani teď půl dne po skončení filmu (i když titulkům se to povedlo za půl minuty). Tento film mi byl mnohokrát mnohými vyprávěn, a skutečně mě nezklamal. Možná jenom akční sekvence s odvázanými indiány (kteří se tedy skutečně vyblbli ve svém jménu (mám na mysli třeba scéna s bizony)) jsem čekal maličko delší, přehlednější a odvážnější. Ale co film ztrácí v akci, kompenzuje si nádherným a křehkým příběhem a též velice krásnou technickou stránkou. Já tomu vlastně nemám (krom akce a pomalejšího začátku) co vytknout. Prostě tomuhle se má říkat film!!!

plakát

Tiché místo (2018) 

V mém okolí se to jen hemží mrňavejma a především uřvanejma děckama, a tak jsem se těšil, že si u tohoto krásně tichého filmu krásně odpočinu. Však co to?!? I přes to, že jsem na ty mrňavý hloupý děcka (ve filmu) nadával ,,Mor na ně!'', postupem času mi na nich začalo neuvěřitelně záležet a pakliže zde vyhledáte podobizny se svým životem (jako jsem já našel ty malý smrady, který mi sice dokážou pít krev, ale pořád mi na nich záleží (i když ten film je oproti tomu jen slabý odvar)), tak Vás to dojme, chytne a možná donutí stejně jako mě i plakat. A to je něco, co jsem skutečně nečekal! Zejména proto, že se jedná o horor... tenhle film mi neuvěřitelně zahrál na city, téměř neuvěřitelným způsobem mi prodal (téměř) všechny postavy, ale otázkou je, zda dodal veškerý svůj potenciál. Nemyslím potenciál charakterů, ten je vytěžen téměř do dokonalosti, myslím potenciál prostředí. Protože myšlenka světa, kde nesmíte vydat ani hlásku, je téměř dokonalá a takový materiál by se dal využívat mnoha a mnoha způsoby (samozřejmě s jinýma příšerama). Ano, film se zabývá mnoha myšlenkami na toto téma, ale na můj vkus jich tam i přes to je málo. Samozřejmě nechci být konkrétní a na někoho poukazovat, ale může za to těch pouhých devadesát minut. Protože první polovina je skvělá! Ale druhá se už blíží k té události, a je přímočará a zkrátka slabší. Ale i tak na některé myšlenky nezapomíná a extrémně dobře se prodala. Ale bohužel kvůli těmto malým nedostatkům nemohu jít o hvězdu výš, i kdyby si to zasloužilo. - Nechápu, jak tato komediální postavička dokázala natočit něco tak úžasnýho, vážnýho a uvědomělýho. Zkrátka wow, John Krasinski je úžasný režisérský objev!

plakát

Osvícení (1980) 

S tvorbou Stephena Kinga jsem se již setkal (knižní i filmovou). Jeho náměty mi nikdy nepřišli nějak extrémně zamotané, ale jsou vždy podané tak originálním a děsivým způsobem, že si je téměž nelze nezamilovat. Ale zde myslím, že knihu pan King napsal pouze jako omluvu své manželce za to, že furt pořád píše a že mu nejspíše začíná lézt lehce na nervy. Ale též to dle mého slouží jako varování, že bude-li na něho v takových chvílích života doléhat i tak, tak zmagoří, popadne sekyru a umlátí jí a rozseká na maličké kousíčky... tedy, tak na mě ten námět působil. Nevím, jestli to byl účel, ale taková myšlenka mě pobavila. - Kubrick v celé své kráse, která samozřejmě nesedne každému. Ať už kvůli postavám, tématu, rozhovorům, kameře (která je tedy neuvěřitelná!!! to osvětlení je fantastické!!!) či čemukoliv jinému. Osvícení svůj titul kultu rozhodně nezapře, možná pouze o titulu horor bych se dokázal nejspíš hádat. Jedná se o neuvěřitelný kousíček, který vyniká a překvapí především výpravou, která mě uchvacovala svou podstvivostí od prvních minut, ale též mrazivou hudbou. Jedna z mála věcí, co však ale stále mohu vidět v negativním světle, je stín kameramanského vrtulníku hned v druhém záběru a nepřehledný přerod Jacka v podání Jacka Nicholsona do psychomagorie. Jinak se ale jedná o vskutku vyjímečný počin z dílny velice vyjímečného filmaře, což je samo o sobě záruka kvality.

plakát

Bullet Train (2022) 

Když jsem trailer poprvé viděl v kině, říkal jsem si zhruba: ,,Co to je za p*čovinu?'' nebo ,,Kdo se na takový p*čoviny kouká?''. No, po zhruba dvouměsíčním čekání jsem změnil názor a trailery mi začali připadat vtipnější, akčnější a na konečné dílo jsem se i těšil. Nu, a po dalších dvou měsících jsem vlezl do krásně studeného kinosálu s popcornem v ruce (okamžitě jsem si ho vysypal na sedačku) a pepsinou v druhé. Usadil jsem se a po tradičním půlhodinovém reklamním bloku film započal. A bohužel to vypadalo jako trailery... prvních patnáct minut (minus první tři minuty) jako by ždímali každý jednotliví vtip z těch dvou trailerů, co studio vyslalo do světa, a zkrátka to bylo takové obyčejné a přiznejme si, hlášky v trailerech jsou sice cool, ale ve filmu nepoužitelné. Takto vypadalo prvních patnáct minut; mimo, divné a málem i otravné. Pak se to ale začalo rozjíždět, no... a ty vole! To byl náhul jak prase!!! Kdo by řekl, že letní blockbusterový akčňák celou stopáží se odehrávající jen a pouze v jednom jediném rychlovlaku bude tak napínavý a jednoduše kulervoucí?!? Mnoho lidí by to asi neřeklo, a já taky ne... před pár měsíci. Však David Leitch zároveň díky skvělému scénáristovi to dokázal. Neuvěřitelně propracovaná blbůstka, kde by i sebemenší zaškobrtnutí v myšlenkách scénáristy zničilo výsledný koncept, že se tomu nechce věřit. A navíc tak propracované charaktery (za to už asi může Kótaró Isaka, stejně jako za příběh), no prostě wow! Že se MARVEL nestydí, ten udělá jednoduchý charakter a vystačí si s ním na několik filmů a seriálů, tady udělají charakter extrémně zamotanej (a lepší) a mají ho pouze na jeden film. Tady si jeden zaváže tkaničku na jeden uzel namísto dvou a odebíralo by se to úplně jiným směrem. Člověk by to přirovnal ke Guyovi Ritchiemu - tak jak to zde dělají všichni. Když už jsem u toho přirovnávání, tak se nejspíše nebudu klanět ke většině, ale mě to toho Tarantina nepřipomínalo. Krve tam bylo míň a mnohem (jakžtakž) uzeměnější, charaktery se též vymykali typické Tarantinovce, a celkově prostě ne! Možná jedině Citrón v podání Briana Tyreeho Henryho připomínal svými monology o Mašince Tomášovi Samuela L. Jacksona v Pulp Fiction. A to je už asi víceméně vše, co k tomu mohu říci. Zkrátka a dobře je to neuvěřitelná letní akční jízda, která mě (především koncem) neuvěřitelně chytla a kterou si kdykoliv rád, ať už kvůli sympatickému obsazení nebo celkově sympaticky vzhlížení filmu, pustím znovu. 8/10   P.S. Aaron Taylor-Johnson vypadá jako Bolek Polívka z Akumulátoru 1

plakát

My (2019) 

Jsem sice velice vysazený na vizuál, ale ani dobrý vizuál bohužel nevynahradí špatný příběh, charaktery, motivace, myšlenky, jednání postav, otravný příběh a otravné postavy, v dětských rolích a rolích bílých otravnými herci. Jo, film má na rozdíl od Uteč více hororových preferencí, ale žádná z nich nedává smysl a zkrátka neděsí - když se mi u hororu ten tep nezvedne ani trochu, tak bohužel jdu s hodnocením níž. Od první minuty se to nějak divně táhne, strach hlavní postavy je podivný, nevysvětlený (ten konec to teda fakt nezachránil), je to přehnané a na efekt, stejně jako zbytek filmu, který by se klidně dál o těch pár minut zkrátit, protože efekt budování napětí zde nefunguje a ta stopáž to jen kazí. Charaktery nelze nazvat jinak než ,,kretény'' a především pak dětské role v tomto vynikají. Chápu, že se Jordan Peele pokusil opět odrazit sociální skupiny, ale ty děti tam prostě nesedí a jen jim o to víc přejete, aby zhebli. Jediní herci, kteří stojí aspoň za něco, jsou Lupita Nyong'o (která ale taky není nakonec nic moc) a Winston Duke, který sice vlastní též otravný charakter, ale asi se aspoň snažil. Opravdu nechápu, jak dokázal tak slibný režisér natočit jako druhý film něco takového. Ale přiznám se, že jsem chtěl jít ještě o stupeň výš. Ale prostě ne!!!

plakát

Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977) 

No... tak jsem se dokázal neuvěřitelných 14 let vyhýbat Star Wars... a k čemu to bylo? K ničemu! Je skoro až neuvěřitelné, že jsem se v tuto dobu, kdy je toto jedna z největších sci-fi kultovních sérií, setkal až teď. Stále to na mě doráželo ze všech stran, až jsem tedy nakonec neodolal, a pustil si to.  A bylo to fajn... víc než fajn. Neuvěřitelný počin na tu dobu, s ještě neuvěřitelnějšími efekty, ze kterých mi šla hlava kolem (i když je tam semtam nějaká ta scéna, které jsem se musel alespoň usmát, jelikož v dnešní době to prostě občas působí vtipně), s neuvěřitelnou hudbou s kultovními motivy, zkrátka super! Na další díly se podívám velice rád a co nejdřív.

plakát

Uteč (2017) 

Víte, osobně se považuji za někoho, koho lze nazývat ,,imuním proti hororům'', jelikož ať už si pustím cokoliv, co má mezi uvedenými žánry horor, tak mě to zkrátka nevyděsí. Tedy, rozhodně ne tak, abych to nazýval hororem. Tak, že bych nemohl tři dny spát a byl schoulený v rohu se silnou paranoiou. Nejděsivější část takových to filmů proto považuji za začátek, během něhož stále doufám ve strach, až mi to nažene strach (zní to asi divně, ale snad chápate). Tak se mi stalo i u této prvotiny jinak komediálního Jordana Peela. Prvních pět minut mi srdce bušilo jako divé, ale že bych se při pohledu nynějším bál. To ani náhodou. (nejděsivější na tom bylo, že najednou praskly s vobroskou ránou jističe a tři minuty jsme byli po tmě (tma je v pohodě, ale ta rána)). Jo, mám rád filmy, které budují atmosféru (kupř. Čarodějnice), ale to ta atmosféra nesmí být přerušována komickými gagy (i když ty mi zas tak nevadily) a náhlým přerušením - tím míním samozřejmě konec, jelikož ten se už bohužel veze v takovém tipickém americkém klišé, až mi z toho bylo smutno a uvažoval jsem nad sražením další hvězdy. Takovéto uvažování jsem měl ale též kvůli stálému připomínání barev (černá/bílá téma mi pomalu ale jistě lezlo na nervy) a občas nesmyslným kecům a událostem a moc nápadným tajemstvím. Ale tak či onak, stále se jedná o nadprůměrnou zábavu a zajímavý autorský počin Jordana Peela (občas mě ale napadlo, že ty herce musel přece jenom občas mlátit, když z nich dokázal vytlačit takový herecký výkony (mám na mysli uslzený scény)), jehož tvorba mě odteď začala zajímat a těším se, až zhlédnu nějaký další jeho filmeček.

plakát

Bod zlomu (1991) 

No jo, léta devadesátá. Od let šedesátých uplynulo přinejmenším jednadvacet let a móda mlátit hipíky byla tatam. Však po těchto dvou desetiletích se tito synové přírody začali vracet do ulic a opět se začali řídit heslem: ,,Mír v srdci a prachy na stůl, nebo střelím!'' A filmaři, dejme kupříkladu Kathryn Bigelowovou, si těchto neblahých událostí začali všímat. A tak chytře začali točit neuvěřitelně fikané devadesátkové akční filmy, které se na povrch jeví jako tupá zábava a úsměvná blbůstka pro tyhle marjánkostrůjce, však v srdíčku nese důležité poslání... je to varování před těmito peacemakery a jejich lážoplážo životem, který jim filmaři závidí... a nebo jsem si celou tuto příhodu vymyslel a celé to bylo jinak. Slušní kultovní klasika se sympatickými a klasickými akčními (a romantickými) herci, Reevesem a Swayzem, kteří celý film táhnou úpěnlivě dopředu. Jediná škoda na tomhle filmu je, že díky více jak nadšeným vyprávěním mého okolí jsem měl až moc zvednuta očekávání, která zkrátka nebyla a nemohla být splněna. Jediná (respekt. jedna z mála) věc, kterou však doteď nechápu, jsou scény s desetimetrovými vlnami, respektive, jak byli točeny v devadesátých letech. A další, a nejmilejší překvápko a za mě největší palec nahoru má Gary Busey, který to tedy za mě táhl a získal si mě více než-li hlavní dva protagonisté. Fajn filmeček...

plakát

Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) 

Moc fajn filmeček se sympatickýma hercema v hlavní roli, až mi to nastolilo úsměv na tváři, který vydržel po zbytek filmu. Paul Newman a Robert Redford do rolí neuvěřitelně sedli a zkrátka jsem jim i přes jejich antiúmysly fandil, nebo jsem se o ně strachoval. Opravdu povedený film.