Šíleně smutná princezna

Jako dítěti se mi tato pohádka nikdy nelíbila a jako dospělý na tom nejsem o moc líp. Mám rád pohádkové pohádky a ne tyto těžko zařaditelné zmršence. Dokážu ocenit, že je tam spousta skvělých herců a že si vlastně autoři z obyčejných pohádek dělají tak trochu srandu, ale přesto se mi nijak extra nelíbí. Je zajímavé, že se tu všichni tak rozplývají o těch čtyřech hlavních postavách (Vondráčková, Neckář, Kemr, Vostřel). Nesporné kvality, hlavně rádcům, nelze upřít. Ale já bych rád vypíchl někoho úplně jiného, o kom se tu vůbec nikdo nezmínil (a je to možná i tím, že jsem právě doplnil obsazení a tak nebylo odkud opisovat), přestože je to nejhumornější postava z celýho filmu. Mě okouzlil naprosto dokonalý francouzský kat Františka Dibarbory a ten jeho přízvuk a trefný a humorný hlášky (pár frantíků, kteří přišli k nám znám a tak mi věřte, tohle je skutečnej francouzskej přízvuk v češtině). Neboli pro mě tento film zachraňuje především on, protože i když se na něj klidně podívám znovu, žádná velká srdcovka to pro mě není. (03.02.2007)

Dvojica hlavných rozprávkových postáv, ktoré stvárňujú Vondáčková a Neckář majú v tomto filme veľa zásluh vo vyzdvihnutí jeho kvalít a obľúbenosti, no faktom je, že v iných rolách som si ich chvalabohu už nedoprial. To moderno, ktoré je vo filme všadeprítomné vzbudzuje veľmi pozitívne dojmy a ja by som si tam toho ešte štipku doprial. Akurát som mal len znovu problém s tými songami. Ostatné to všetko slušne klapalo. Hlavne humor, ktorý mali na starosti ostatní (najmä starší) herci. 80%. (29.12.2007)

Souhlasím s některými zde a také dodávám - toto je moje nejoblíbenější pohádka. Helena byla v té době krásná princezna, Vašek na vrcholu popularity a vůbec, celé je to takové letní, vtipné a plné krásných písniček. Neznám nikoho, kdo by neznal ani jednu. Já vždycky nemohu z rádců Kemra a Vostřela kujících pikle obvyklé i neobvyklé .-). Takhle má prostě vypadat pohádka pro celou rodinu. Je tam jasný příběh pro děti i řada vtipných momentů pro dospělé. Vždy se rád znovu podívám ! * * * * * (07.01.2015)

Jedna z mála českých pohádek, která není říznutá marxismem-leninismem. A vyjadřuje český monarchistický mýtus - král ze své podstaty nemůže být špatný, jen už má svá léta, to jen ti rádcové pořád chtějí válku, ale co děti dorostou, musí se klidit. Celý film je idylický, konflikt je vlastně mimo záběr, protože na té naší české vesnici (království) se všichni známe a chodíme do stejné hospody. A takzůstává příjemná hravost filmu kořeněná hláškami. (16.09.2008)

Není snad názornější způsob, jak si udělat představu o proměnách poválečné společenské atmosféry v českých zemích, než na vývoji tzv. klasické české filmové pohádky. Budovatelská Pyšná, zavile protiaristokratická, protigermánská a proticírkevní Se zlatou hvězdou, opatrně kritický Jasného Kocour a spousta dalších, hrajících všemi odstíny ideologie podle toho, kam zrovna politický vítr zavanul. Šíleně smutná se začala natáčet v šedesátém sedmém a dokončovala se někdy kolem pražského jara; krátké svobodné nadechnutí národa před srpnovým příjezdem bratrských tanků z ní přímo čiší. Oblíbená figurka popleteného krále, tentokrát zdvojená, už nekarikuje feudální ani buržoazní, ale soudobou domácí vrchnost; válečné nebezpečí už nemá tvář souseda Kazisvěta, ale vysoce postavených pletichářů na obou stranách; silné pacifistické ladění nepůsobí jako úlitba stranické linii, ale jako autentický odraz dobových nálad; lidový humor se mísí s povážlivě intelektuálním; ryze současnou hudbu nedodávají prověření vousatí akademici, ale devatenáctiletý(!) Jan Hammer ml., kterého po srpnu a emigraci čeká kariéra světového progresivního jazzmana a rockera. — No a teď bych se mohl pustit do výčtu desítek jednotlivostí, kterých se na téhle pohádce / rodinném filmu asi nikdy nenabažím, ale už je to nějaké dlouhé, tak jmenuju jenom Dibarborova šarmantního francouzského kata (a hlavně jeho dialogy s králem Dobromyslem), přiznám se, že z princeznina songu o tom, že slza z tváře padá, mě proti mé vůli a veškeré logice pokaždé mrazí (chci věřit, že je to závrať ze zatáček té prapodivně vystavěné a přitom tak přirozeně plynoucí melodie, ale skoro mi navíc přijde, že Vondráčková tady ze sebe jedinkrát v životě dokázala dostat stejně intenzivní výraz, jako její pěvecká i lidská antipodka Marta Kubišová ve svých nejlepších kouscích), a zbytek si už nechám pro sebe. (11.01.2015)