Šíleně smutná princezna

V dětství jsem to měl rád, ale pak jsem na to na dlouhé roky zanevřel, a znovu jsem to vzal na milost v momentě, kdy jsem se dozvěděl, v jak útlém věku Jan Hammer složil hudbu k tomu filmu - to mě naprosto šokovalo a přimělo se na ten film dívat novými očima a docenit to, co mi dříve unikalo. Navíc prostě nejde rozporovat, že (rovněž) mladičká Vondráčková je zde skutečně nádherná, a nedokážu si vůbec v té roli představit někoho jiného. Stejně tak proti Neckářovi lze jen těžko něco namítnout, takže podle mě to nejlepší, co se dá v tomto případě udělat, je užít si v telce film, a pak si ho připomínat poslechem skvělého soundtracku. (28.12.2021)

Jakožto zarytí nesnášeč a odpůrce pohádek musím tentokrát sklopit zrak a konstatovat, že tahle se celkem povedla. Ať už za to mohou výborné herecké výkony, kultovní písně, zlidovělé hlášky, jemný humor, svižný děj, nebo spíše kombinace všeho výše zmíněného dohromady. Diváky jistě potěší i lehký nádech satiry, který občas odněkud dýchne. Byl jsem připraven na nejhorší a čekalo mě velmi příjemné překvapení. To by člověk nevěřil, jaká bývala Helena Vondráčková kdysi kočka. Slabší 4 kousky. (25.12.2019)

Nevím, jak se mi to podařilo, ale tohle je další z těch pohádek, který jsem se až do roku 2014 úspěšně vyhýbal. Ty písně, které zde jsou, jsou ale prostě jedinečné a člověk je prostě zná, i když pohádku nikdy neviděl. Neckář je výborný, ale výborné jsou také kulisy, které mě postě ohromily. Výprava parádní. (25.12.2014)

Výborný tah obsadit Helenu Vondráčkovou do hlavní role ve filmu, když byla ještě mladá a krásná. Svým půvabem zachránila jiné nedostatky, páč s jejím herectvím to nebyla žádná sláva. Václav Neckář sice hrál o poznání lépe, ovšem ten zas tehdy zamlada vypadal směšně, inu, je to boj:-) Výborné písničky (hudba Jan Hammer sedmnáctiletý!). Natočit pohádku naprosto bez kouzel a nadpřirozena je kumšt, navíc tenhle příběh s jasným odlišením dobra a zla musel mít v roce 68 silný náboj. (08.07.2012)

Po Byl jednou jeden král další Zemanova bomba. Nezapomenutelné dialogy zejména pánů Vostřela a Kemra. Doporučuju povšimnout si scény, kdy jdou Vostřel s Kemrem vyzvednout "prince u ledu" a Kemr si u schodů prohlíží hliněnou formu na vánočku. Tato lehce přehlédnutelná, asi třísekundová scéna, je mým nejoblíbenějším momentem celého filmu. (25.12.2006)