Šíleně smutná princezna

Jako dítěti se mi tato pohádka nikdy nelíbila a jako dospělý na tom nejsem o moc líp. Mám rád pohádkové pohádky a ne tyto těžko zařaditelné zmršence. Dokážu ocenit, že je tam spousta skvělých herců a že si vlastně autoři z obyčejných pohádek dělají tak trochu srandu, ale přesto se mi nijak extra nelíbí. Je zajímavé, že se tu všichni tak rozplývají o těch čtyřech hlavních postavách (Vondráčková, Neckář, Kemr, Vostřel). Nesporné kvality, hlavně rádcům, nelze upřít. Ale já bych rád vypíchl někoho úplně jiného, o kom se tu vůbec nikdo nezmínil (a je to možná i tím, že jsem právě doplnil obsazení a tak nebylo odkud opisovat), přestože je to nejhumornější postava z celýho filmu. Mě okouzlil naprosto dokonalý francouzský kat Františka Dibarbory a ten jeho přízvuk a trefný a humorný hlášky (pár frantíků, kteří přišli k nám znám a tak mi věřte, tohle je skutečnej francouzskej přízvuk v češtině). Neboli pro mě tento film zachraňuje především on, protože i když se na něj klidně podívám znovu, žádná velká srdcovka to pro mě není. (03.02.2007)

Pohádka mého dětství, dlouho zavřená v trezoru, když se konečně začala znovu vysílat, tak byla prostříhaná. "Kujme pikle" z úst pana Vostřela bylo zřejmě - stejně jako jeho osoba - protizákonné. Pustím si ji kdykoliv znovu, protože patří ke klasikám jejichž písničky nestárnou a jejichž hlášky zlidověly... Takže "pan král počká až si oloupeš kostičku" a já jdu koukat dál... (26.12.2011)

Není snad názornější způsob, jak si udělat představu o proměnách poválečné společenské atmosféry v českých zemích, než na vývoji tzv. klasické české filmové pohádky. Budovatelská Pyšná, zavile protiaristokratická, protigermánská a proticírkevní Se zlatou hvězdou, opatrně kritický Jasného Kocour a spousta dalších, hrajících všemi odstíny ideologie podle toho, kam zrovna politický vítr zavanul. Šíleně smutná se začala natáčet v šedesátém sedmém a dokončovala se někdy kolem pražského jara; krátké svobodné nadechnutí národa před srpnovým příjezdem bratrských tanků z ní přímo čiší. Oblíbená figurka popleteného krále, tentokrát zdvojená, už nekarikuje feudální ani buržoazní, ale soudobou domácí vrchnost; válečné nebezpečí už nemá tvář souseda Kazisvěta, ale vysoce postavených pletichářů na obou stranách; silné pacifistické ladění nepůsobí jako úlitba stranické linii, ale jako autentický odraz dobových nálad; lidový humor se mísí s povážlivě intelektuálním; ryze současnou hudbu nedodávají prověření vousatí akademici, ale devatenáctiletý(!) Jan Hammer ml., kterého po srpnu a emigraci čeká kariéra světového progresivního jazzmana a rockera. — No a teď bych se mohl pustit do výčtu desítek jednotlivostí, kterých se na téhle pohádce / rodinném filmu asi nikdy nenabažím, ale už je to nějaké dlouhé, tak jmenuju jenom Dibarborova šarmantního francouzského kata (a hlavně jeho dialogy s králem Dobromyslem), přiznám se, že z princeznina songu o tom, že slza z tváře padá, mě proti mé vůli a veškeré logice pokaždé mrazí (chci věřit, že je to závrať ze zatáček té prapodivně vystavěné a přitom tak přirozeně plynoucí melodie, ale skoro mi navíc přijde, že Vondráčková tady ze sebe jedinkrát v životě dokázala dostat stejně intenzivní výraz, jako její pěvecká i lidská antipodka Marta Kubišová ve svých nejlepších kouscích), a zbytek si už nechám pro sebe. (11.01.2015)

"- Jak se dá utéct z vězení? - Těžko..." Spolu s Eva tropí hlouposti další český klenot, ba který se s chutí podívám pokaždé zas a znova. Geniální a nadčasová satira, kterou si člověk užívá paradoxně tím víc, čím je starší. Helenka byla tehdy ještě rozkošná, Neckář byl ještě sympatický, některé postřehy jsou ale aktuální doteď a naprostá většina scén si přímo říká o zkultovění... "No jo, pan král si počká až si obereš kostičku... A DEJ MI TAKY KOUSEK!!" (04.10.2008)

Jedna z mých nejoblíbenějších. Hlavně díky povedenému mixu klasické pohádky, moderního světa, inteligentních dialogů a samozřejmě muzikálu. Nikdy bych netušil že to řeknu, ale Vondráčková a maličký Neckář jsou zde vynikající. Vlastně stejně jako všichni ostatní. Kdo by kdy zapomněl na dvojici Kemr - Vostřel nebo krále Záhorského a Marvana? Prostě jedna z těch velmi mála pohádek, které můžu každý rok. A miluju a maluju. (30.08.2010)