Equilibrium

Spalte Mozarta, šlehněte si prozin! Prvotřídní příklad toho, jak se úspěšné sci-fi trháky kopírovat NEMAJÍ. Cením si toho, že tvůrci byli natolik milosrdní a naprostou myšlenkovou prázdnotu tohoto počinu vykompenzovali náloží efektivních akčních sekvencích (což o to, že hnusně digitálních). Stále se však nejedná o kompenzaci dostačující. Porno natáčené v galerii je pořád porno. Celé Equilibrium na mě působilo jako prachsprostá vykrádačka Matrixu zasazená do světa, který nepříliš umně vykrádá Orwella (1984) i Lucase (THX 1138). Zde prezentované státní zřízení je od začátku odsouzeno k odsuzování již pro nápadnou podobnost znaku Otce a jeho přívrženců s nacistickým hákovým křížem. Není možné s podobnou myšlenkou sympatizovat, jakkoli má něco do sebe. Další povážlivé trhliny možno objevit již při letmém pohledu pod jádro věci. Nebylo by kupříkladu rozumnější než umění zlikvidovat všechny zbraně, které – jak se zdá – se nadále vyrábějí??? Konzumace drog závisí čistě na vůli každého jednotlivce, který, pokud jsem to dobře pochopil, není nějak speciálně monitorován. „Šlehnout si, či nešlehnout?“ To je, oč tu běží. Trošku vratký systém, není-liž pravda. Další sada rýpavých otázek vyvstává okolo osoby Christiana Balea. Z poctivé, ba přímo nejpoctivější ovečky, se rázem stává rebel kosící své byvší kolegy po tuctech. Kde je nějaké prozření, nějaký psychologický vývoj? Takhle ho jenom ozáří sluníčko a „hurá, něco jsem cítil, kašlu na všechny dřívější zásady, ať žije revoluce!“. Nemluvě o jeho blíže nevysvětlených supermanských schopnostech, vidění skrze zdi nevyjímaje. Nevyžívám se v hledání logických kiksů, nejsem ani kdovíjak zarputilým zastáncem pravděpodobnosti ve filmu, pokud se ten ovšem netváří, jakoby v něm něco logického být mělo, což Equilibrium činí. Film, který má nějaký filozofický podtext a takto nešetrně s ním nakládá, by zasloužil bezprostřední svěření do starostlivých rukou přátel žehu. Tvůrci přece museli počítat s tím, že lidé budou mít otázky a že budou čekat na odpověď ze strany filmu, avšak na diváka se zde zvysoka kašle. Je nám jenom ledabyle předhozeno několik cool akcí, v naději, že nad zbytkem přimhouříme oči. Žádná z těchto akcí přitom není ani kapku originální (nanejvýš souboj na „ostří pušky“), mnohé navíc Matrix vykrádají tak očividně, až to bolí (souboj Prestona alias Nea s Brandtem alias Morpheem; megapřestřelka v hale ad.). Zkuste mě přesvědčit, že se to celé pouze nesnaží svézt na postmatrixovské vlně, že to není slaboduchá zhovadilost zaobalená coby filozofující sci-fi jen aby se neřeklo. Zkuste to, ale dopředu vás upozorňuji, že jsem tvor nadmíru tvrdohlavý. :) 50% Zajímavé komentáře: Tommy987, MIMIC, Frankie, aliajas (09.10.2007)

U antiutopických filmů, které si berou příklad z knih My, Konec Civilizace, 451°F, 1984 a spol., by jeden čekal, že fungování totalitní společnosti bude jednou z hlavních náplní. V tomto směru sice Equilibrium tak docela nezklamalo, o to víc se mu dostalo příležitostí k chybování a nepřesvědčivosti. Jelikož jsem to od počátku tak trochu tušil, vnímal jsem Equilibrium jako pohádku o zlém černokněžníkovi, který vzal lidem city, a princi, který proti němu bojuje. A to mi, myslím, umožnilo, abych na film nahlédl o mnoho smířlivěji, než kdybych jej bral jako seriózní pokus o zobrazení světa bez emocí. Takový svět totiž dozajista nepotřebuje exaltované řečníky s jejich proslovy, symboliku (nápadně se podobající třetí říši), politická hesla nebo třeba účesy a líčení (navíc u vězňů!). Nepotřebuje vypadat chladně cool, vystačí si s ošuntělostí (jakou ukazuje např. film 1984). Ona politická hesla navíc mnohdy v historickém kontextu působí velmi podivně. Např. "Prozium je opium lidstva" je zaručenou parafrází na komunistické "Náboženství je opium lidstva." Tu nevím, zda-li varuje Equilibrium před komunismem či náboženstvím, protože Tetragrammaton chápe opium jako pozitivní a komunismus náboženství jako negativní. Je však zcela lhostejné zda-li brojí proti nacismu, komunismu či teokraciím. Všechny tyto systémy (zvláště v jejich nejtotalitnějších formách) totiž mají společné, že nejsou postaveny na ztrátě emocí, ale naopak na zdůraznění některých z nich, obvykle nenávisti k nepříteli, kterým mohou být židé, imperialisté či nevěřící psi. Když se to dá vše dohromady, ústřední teze filmu nepůsobí dvakrát propracovaně. SPOILER - S ohledem na použitou symboliku se nabízí dvě omluvy. 1) Film chce varovat před konkrétními představiteli "zdrojů totality" a to nejsnáze udělá pomocí symbolů 2) Symboly a projevy jsou dílem cítícího nejvyššího klerika. Pokud ovšem platí bod 2, je divné, že klerici nižší, prozium poctivě beroucí, již dávno s těmito cituplnými móresy neskoncovali. Byl by to možná o dost lepší, byť smutnější film. KONEC SPOILERU. Ale jak jsem říkal, moje pohádkové brýle dobromyslně smyly velkou část těchto hříchů, stejně jako nepřesvědčivou emocionalitu hlavního hrdiny. Těžko věřit v autenticitu klerika, který pro záchranu roztomilého štěňátka bez hnutí brvou postřílí kohortu lidí, jejichž jediným zločinem bylo, že si ráno poctivě píchli svou dávku prozia. On vůbec John Preston projevuje city jenom tam, kde se to hodí, kde je to krásné a pozitivní. Takové opomenutí ovšem jeho postavu neskutečně zplacaťuje. A výslednou placatost přenáší na celý film. (16.02.2009)

Kultovní status Equilibria mi popravdě poněkud zůstal záhadou, neboť svou béčkovost tenhle film nedokáže popřít ani chudou vizuální stránkou, která zejména v některých pasážích doslova smrdí laciným akčňákem, ani scénářem, který sice rozvíjí velice zajímavou totalitní orwellovsko-bradburyovskou zápletku, ale za cenu laciných zvratů a nepříliš přesvědčivých replik. Ani choreografická stránka Equilibira se nemůže rovnat brilanci Matrixu, futuristické bojové umění vypadá dobře pouze v některých momentech, občas vyhlíží jako přehnaně zrychlená hospodská fackovaná. Kurt Wimmer opravdu není žádný režisérský lumen a zaškrcený budget mu rozhodně nešel na ruku, takže jeho film působí nevyrovnaným dojmem, laciné momenty střídají vydařené, dobré obrazové kompozice střídají vyložené zmetky. Nejvíce se mi tak zamlouval Christina Bale v hlavní roli, který sice nijak neoslňuje, ale svou partituru hraje s přehledem (byť bez reevesovského charismatu). Celkově mi Equilibrium připadalo jako nadějná skica, kterou zazdily až příliš křiklavé béčkové pastelky. (07.01.2007)

Equilibrium je navýsost efektní záležitost a má kromě skvělých výkonů ústřední čtveřice postav (na čele samozřejmě s Balem) i nějaké to poselství. Bohužel kromě bojových scén ať na dálku či na blízko - které jsou, jak píše Hitman, uměleckým dílem - nepřináší vůbec nic nového, scénář je místy dost děravý a ona myšlenka filmu je vyextrahována z podstatně hlubších a významnějších snímků; plus nějaké to obrazové připomenutí Metropolis, které ovšem bylo a je myšlenkově někde úplně jinde a odvolávka na něj slouží jen k dalšímu budování atmosféry odlidštěnosti společnosti, což rozhodně Langovy legendy znalého diváka pobaví. Jenže - forma pohltila obsah a já si tu hodinu a tři čtvrtě opravdu užil. A pak znova, a za nějaký čas znova, a tak vůbec;) Je to zcela jiných 80% než třeba u Irmy Vep, abych nechodil (komentátorsky časově) moc daleko, ale každé z nich je stejnou měrou zasloužené. PS: Až při několikráté repríze jsem si začal pořádně užívat i skvěle se hodící (i když nijak originální) hudbu Klause Badelta. (13.03.2007)

Urbanistický/industriální feeling skvělý, takový retrofuturistický, lehce to připomíná vizuálem V for Vendetta. Na skvělou akci chyběl trochu rozpočet (i tak mají švih a razanci), stejně tak okázalé scény výbuchů nejsou úplně to pravé ořechové, ale v rámci akčního béčka s rozumnými ambicemi ? Proč ne. Bale je sympatický a myšlenka je hluboká, ačkoliv jednoduchá. Jsou tam nedostatky, ale není to nic zásadního. Tenhle film má spád a drajv a ví co a jak chce říci. To je to hlavní. (07.07.2014)