Equilibrium

Za málo peněz hodně bytelné muziky. Christian Bale je cool stejně jako akce - Wimmer má při její komponování zajímavé nápady. Equilibrium je emocemi nadupaný filmeček, který dokázal z minima vytěžit takřka maximum. Sice jen na jedno kouknutí, ale vem to čert: Bavil jsem se skvěle, tedy když se tvůrci zrovna nepokoušeli o bombastické davové scény, na jejichž věrohodnou realizaci by potřebovali mnohem plnější prasátko. 70% (05.06.2003)

Víte, že takhle to nakonec dopadne? Film má perfektní námět, "hrozící" vysokou reálností všeho kolem. Nic nebylo dobrovolné, to je snad jasné (pátrání po odbojářích, totalitní společnost -ta variace na svastiku byla evidentní-, práskačkaství a spousta paradoxů.) V chování postav, výsledcích jejích činů i v odstavcích komentářů... (24.10.2005)

Postkatastrofický blábol ... Takhle si představuji pseudofilozofický snímek. Navíc je tu řečeno všechno tak polopaticky, scénáři i filmu by prospělo trošku rafinovanosti (když se tu pálí obraz, musí to být právě Mona Lisa, symbolika Otcova státu se musí podobat právě Třetí říši, citové probouzení je deklamováno ve scéně s hyperroztomilým štěnětem, které olizuje klerikovi tvář... kam se na tohle hrabe Lars von Trier!). A vůbec nejhorší - ta zjevná stylizace do progresivnosti Matrixu spolu s béčkovou omšelostí mi nějak nepasovala dohromady... (04.05.2007)

U antiutopických filmů, které si berou příklad z knih My, Konec Civilizace, 451°F, 1984 a spol., by jeden čekal, že fungování totalitní společnosti bude jednou z hlavních náplní. V tomto směru sice Equilibrium tak docela nezklamalo, o to víc se mu dostalo příležitostí k chybování a nepřesvědčivosti. Jelikož jsem to od počátku tak trochu tušil, vnímal jsem Equilibrium jako pohádku o zlém černokněžníkovi, který vzal lidem city, a princi, který proti němu bojuje. A to mi, myslím, umožnilo, abych na film nahlédl o mnoho smířlivěji, než kdybych jej bral jako seriózní pokus o zobrazení světa bez emocí. Takový svět totiž dozajista nepotřebuje exaltované řečníky s jejich proslovy, symboliku (nápadně se podobající třetí říši), politická hesla nebo třeba účesy a líčení (navíc u vězňů!). Nepotřebuje vypadat chladně cool, vystačí si s ošuntělostí (jakou ukazuje např. film 1984). Ona politická hesla navíc mnohdy v historickém kontextu působí velmi podivně. Např. "Prozium je opium lidstva" je zaručenou parafrází na komunistické "Náboženství je opium lidstva." Tu nevím, zda-li varuje Equilibrium před komunismem či náboženstvím, protože Tetragrammaton chápe opium jako pozitivní a komunismus náboženství jako negativní. Je však zcela lhostejné zda-li brojí proti nacismu, komunismu či teokraciím. Všechny tyto systémy (zvláště v jejich nejtotalitnějších formách) totiž mají společné, že nejsou postaveny na ztrátě emocí, ale naopak na zdůraznění některých z nich, obvykle nenávisti k nepříteli, kterým mohou být židé, imperialisté či nevěřící psi. Když se to dá vše dohromady, ústřední teze filmu nepůsobí dvakrát propracovaně. SPOILER - S ohledem na použitou symboliku se nabízí dvě omluvy. 1) Film chce varovat před konkrétními představiteli "zdrojů totality" a to nejsnáze udělá pomocí symbolů 2) Symboly a projevy jsou dílem cítícího nejvyššího klerika. Pokud ovšem platí bod 2, je divné, že klerici nižší, prozium poctivě beroucí, již dávno s těmito cituplnými móresy neskoncovali. Byl by to možná o dost lepší, byť smutnější film. KONEC SPOILERU. Ale jak jsem říkal, moje pohádkové brýle dobromyslně smyly velkou část těchto hříchů, stejně jako nepřesvědčivou emocionalitu hlavního hrdiny. Těžko věřit v autenticitu klerika, který pro záchranu roztomilého štěňátka bez hnutí brvou postřílí kohortu lidí, jejichž jediným zločinem bylo, že si ráno poctivě píchli svou dávku prozia. On vůbec John Preston projevuje city jenom tam, kde se to hodí, kde je to krásné a pozitivní. Takové opomenutí ovšem jeho postavu neskutečně zplacaťuje. A výslednou placatost přenáší na celý film. (16.02.2009)

Equilibrium je navýsost efektní záležitost a má kromě skvělých výkonů ústřední čtveřice postav (na čele samozřejmě s Balem) i nějaké to poselství. Bohužel kromě bojových scén ať na dálku či na blízko - které jsou, jak píše Hitman, uměleckým dílem - nepřináší vůbec nic nového, scénář je místy dost děravý a ona myšlenka filmu je vyextrahována z podstatně hlubších a významnějších snímků; plus nějaké to obrazové připomenutí Metropolis, které ovšem bylo a je myšlenkově někde úplně jinde a odvolávka na něj slouží jen k dalšímu budování atmosféry odlidštěnosti společnosti, což rozhodně Langovy legendy znalého diváka pobaví. Jenže - forma pohltila obsah a já si tu hodinu a tři čtvrtě opravdu užil. A pak znova, a za nějaký čas znova, a tak vůbec;) Je to zcela jiných 80% než třeba u Irmy Vep, abych nechodil (komentátorsky časově) moc daleko, ale každé z nich je stejnou měrou zasloužené. PS: Až při několikráté repríze jsem si začal pořádně užívat i skvěle se hodící (i když nijak originální) hudbu Klause Badelta. (13.03.2007)