Ať přiletí čáp, královno!

Nebyla jsem vůbec na něco takovýho připravená. Všichni zúčastnění si to asi zhusta užívali a jo, je to strašná prdel. Sice jsem z děje skoro nic nepochopila a hodně se tam zpívalo, ale ten scénář snad psal nějakej zhulenec, to byly pecky. K tomu Vladyka s uchýlnýma vlasama, Nárožnej s vlasama jak upgradeovaná Hejmova hříva, Janžurka co nalejvá miminu víno a vůbec, to snad ani nebyla pohádka, ale sranda to byla každopádně! (26.12.2013)

...a byla svatba. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Takže díky Jirkovi Chalupovi poprvé v dějinách můžeme vidět, jak pokračuje pohádka o chudé dívce po její svatbě s princem. A je to pád na tvrdou zem: Milá Běla je na tom u dvora hůř než vévodkyně z Hohenbergu dej jí Pán Bůh nebe. Princ, který se v prvním díle celou dobu projevoval jako rozmazlený idiot, aby se ve finálním záchvatu šlechetnosti a moudrosti správně oženil, je po svatbě zase tímž idiotem jako dřív. Sice, aby to duše dětského diváka vůbec unesla, okamžitě lituje toho, že dal své prvorozené dítě někam odklidit, ale aby zase bylo o čem hrát, nastupuje věrný Matěj, který sedm let bezdůvodně tají, kam všemi hledanou princeznu zašantročil. To probíhá za brutálního neutuchajícího nástupu Zmožkova klávesového kolovrátku a nekonečných árií, z nichž zvláště ty princovy nelze poslouchat bez pocitu trapnosti. Přidáme-li k tomu pokročilou senilitu v prvním díle excelujícího krále, s ní ruku v ruce jdoucí senilitu scénáře i režie, není tu moc o co stát. (Zmínky o "středověku", které by byly třeskutě blbé, i kdyby se v pohádce něco připomínajícího středověk vyskytovalo, ponechme stranou.) Oproti prvnímu dílu jsou zde sice i některá zlepšení (Andrlová zpívá sama, značné zmenšení prostoru pro nemehlo Černocha), ale ta to nevytrhnou. Nejroztomilejší postava je sousední král Matyáš, který se objeví jen jednou, přijede válčit, místo toho zazpěje árii míru a zase beze slova odjede. Kdysi mě bavila králova "inspekční" píseň "všechno naruby tu je", která mi na rok 1987 připadala poměrně odvážná. Blbý je jednak to, že je to zase jen tehdejší typická dikobrazácká komunální satira, jednak fakt, že z úsporných důvodů při tom krále vidíme výhradně samotného někde na louce. (31.08.2016)

Druhý díl k pohádce Co takhle svatba, princi. Snad o malilinko horší než první díl. Ovšem král, královna a komoří opět nemají chybu. Piere Bujon (v královnině podání Piere kujon) je taky neodolatelný. Opět velice pěkné písničky, originální kostýmy, ovšem ty jejich klobouky nemají chybu, ale na hlavě bych je mít nechtěla. (24.07.2008)

Tohle pokračování první pohádky se nepovedlo. Bylo to vaření z vody a podle mně to bylo o ničem. Mělo zůstat jen u dobrého konce první pohádky a zbytečně netočit další, která mi jako pohádka teda nepřišla. Spíš to bylo trapný a vnučka byla chudák, když se nenarodila vlastně jako kluk a musela se schovávat před nejbližšími ze své rodiny. (14.02.2024)

Co si budem, zázrak to není, ale na vynucené pokračování to ujde. Andrlová se konečně zpívá sama, na Vladyku, jako prince, jsem si zvyknul a víc prostoru Nárožnému jen a jen prospívá. Škoda, že zbytek je dost o ničem a i ty písničky jsou na můj vkus až příliš zmožkovější. Už mi prostě není 10 let na na nanana to už se moc dívat nepotřebuju. (14.03.2023)