Sedm žen Alfonse Karáska

Scénář psal nějakej náboženskej fanatik a/nebo zapšklej jedinec s neúspěchy u žen, páč každej normální člověk by Karáskovi aspoň jedno malý štrejchnutí za týden přál. O autorově osobnosti svědčí i ve filmu naznačené vcelku tragické způsoby balení ženských, si myslím, že s nějakým zpíváním člověk vládnoucí normálním (tj. nongottovským) hlasem neuspěje. To já jako známý (bývalý) orel mohu nabídnout daleko lepší způsob, použitelný zejména v prostředcích hromadné dopravy: člověk se nakloní nad vybraným objektem a dejchne na něj. Objekt se většinou na člověka otočí a nechápavě hledí. A člověk řekne: slečno (mladá/stará paní, to závisí na vkusu každého), zrovna jste v sobě měla pár mých molekul vzduchu, takže už je jedno, jestli budete mít v sobě jiné moje molekuly v jiném skupenství a jiném složení, ne? Objekt se zamyslí a pokud mu to aspoň trochu pálí, ví, že se proti tomu z logického hlediska nedá nic namítnout a nezbývá mu než souhlasit. Nutno říct, že úspěšnost této metody je cca 110%, protože se často stane, že i jiný objekt sedící vedle původního objektu, většinou postarší a ne moc atraktivní žena (ach jo), se vmísí do dialogu "ale já to vdechla taky!" No a z logického hlediska já s tím prostě nemůžu nic dělat. (28.06.2018)

Dva moudří pánové - Miloš Kopecký & Zdeněk Podskalský - spojili své tvůrčí síly a nechali vzniknout proutníka a sukničkáře Karáska, který je ve svém pokročilém věku obklopen (roztomile nadrženými) ženami, ale za celý svůj "televizní" život si ani jedenkrát před televizními kamerami nevrzne. Vždycky se něco zvrtlo. Žen bylo tolik, že už na ně nestačil nejen notýsek, v němž měl záletník jejich seznam, ale také Karáskovi ubývalo sexuálních sil. A jak to řešit? Zpěvem, respektive interpretací těch největších písničkových hitů tehdejší doby a komediální náladou. Každý díl je nahuštěn hudebními fláky, které nejsou zazpívány ani z jedné čtvrtiny, ale pouze se zazpívá jakýsi útržkovitý vzorek z notoricky známé písně, který nějakým způsobem doprovodí herce na jejich cestě bláznivým a rozvrkočeným dějem, který nemá žádnou extra zápletku. Bohatá plejáda tehdejších hereckých i pěveckých hvězd se táhne napříč všemi dalšími pokračováními, díky nimž si tahle série udržovala kvalitu. Podskalský to celé natočil s řemeslnou zručností a s přehledem muže, který měl pro ženy evidentní slabost. Kdo jiný by mohl ztvárnit Alfonse Karáska než Miloš Kopecký. Jeho neodolatelná kreace muže v nejlepších letech, pohlceného neutuchajícím libidem, je pro dané pojetí přímo úměrná. Výběr žen je pestrý, jsou to spíše zralé a zachovalé paní, za kterými by se v té době ohlédl nejeden muž. Vkus na ženy se ale velmi měnil a postihlo to i film. První Karáskovy eskapády jsou docela originálně zábavné, nevyhnula se jim ale ani trapnost, když se záletnictví ocitá až v přepjaté grotesknosti, v níž už se ztrácela nastavená noblesnost. V Karáskově bytě se odehrála největší porce legračních výstupů. Shořela i záclona, ejhle, v příští scéně visí v okně nezničená. Líbilo se mně, jak Podskalský nesměle přistupoval k erotice. Takže vrcholem tehdejší erotiky je vkusné svlékání paní Slunéčkové. Ze závěru, v němž všechny milenky proudí do Karáskova bytu, se dalo vytěžit víc. Mix písní potěší pamětníky, erotické terno, které Karásek slibuje, se nekoná, ale tahle černobílá hudební komedie si stárne po svém, a určitě se nedá napsat, že bych se u ní vůbec nebavil. Bavil, jen nejsem pamětník šedesátých let, do nichž se datuje vznik počátku téhle populární série. 60% (14.02.2016)

Alfons Karásek (Miloš Kopecký) právě vyprovodil svou ženu do lázní a těší se na týden plný milostných avantýr, záhy však zjišťuje, že to nebude zase tak jednoduché… Sedm žen Alfonse Karáska je prvním dílem kvadrologie hudebních komedií Zdeňka Podskalského a už název tohoto snímku tak trochu prozrazuje, o co tady půjde. Slaměný vdovec Alfons si totiž naplánoval na každý den jednu schůzku a to vždy s jinou ženou, ale plány jsou jedna věc a realita druhá a stejně tak se to má i s tímto snímkem. Námět totiž vypadá velice slibně, ale provedení už trochu pokulhává, protože se mně zdálo, že děj je až příliš často přerušován hudebními čísly, takže už tady nezbývá moc času na všechny ty hlášky, gagy a vtipné situace vůbec, tak jak jsem zvyklý u pokračování tohoto snímku. Jasně pár fórů je opravdu povedených, atmosféra 60. let taky není špatná a Milošovi Kopeckému sedí hlavní role stejně dobře jako Alfonsovi Karáskovi jeho oblek, ale krapet tu chybí výraznější vedlejší postavy (pokud tedy nepočítám oněch sedm, vlastně osm žen), které by oživily děj, tak jako v dalších dílech (třeba podezíravý manžel Vladimír Menšík, nebo bodrý dědeček v podání Vlastimila Brodského). Sedm žen Alfonse Karáska je tak sice slušnou hudební komedií, která rozhodně neurazí, ale tato série dokáže nabídnout i lepší díly. (22.02.2017)

Taková bláznivá a milá tatrmanina. V životě bych asi ani o tomhle kousku nevěděl, kdyby prostě jen tak neběžela televize a já bych na to náhodou nekoukal. A nebo spíš nebyl líný to přepnout. Skvěle zkombinováno s různými písněmi, no a Miloš Kopecký v tomto samozřejmě plně dominuje svým klasickým šarmem. (14.08.2017)

Zdrcující bilance Karáskova slaměnného týdne ve své nepředstírané grotesknosti volně parafrázuje úvodní motto o volných mravech, v závěru ovšem dochází k očekávanému zadostiučinění – nenapravitelný svůdník je poražen, milenky potrestány (sebou navzájem) a manželka překvapena. Parodující a parodizující kratochvilná historka, zdobená veselými popěvky let minulých i soudobých, je zásluhou Podskalského, Oplustila, Kopeckého a všech ostatních rozehrána s lehkostí a nadsázkou, s převládající ironií, která co chvíli na diváka mrká v domnění, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. A koneckonců Alfonsovy milostné eskapády jsou v porovnání se současnými mravy nevinnou hříčkou k pousmání. (06.12.2020)