Sedm žen Alfonse Karáska

Scénář psal nějakej náboženskej fanatik a/nebo zapšklej jedinec s neúspěchy u žen, páč každej normální člověk by Karáskovi aspoň jedno malý štrejchnutí za týden přál. O autorově osobnosti svědčí i ve filmu naznačené vcelku tragické způsoby balení ženských, si myslím, že s nějakým zpíváním člověk vládnoucí normálním (tj. nongottovským) hlasem neuspěje. To já jako známý (bývalý) orel mohu nabídnout daleko lepší způsob, použitelný zejména v prostředcích hromadné dopravy: člověk se nakloní nad vybraným objektem a dejchne na něj. Objekt se většinou na člověka otočí a nechápavě hledí. A člověk řekne: slečno (mladá/stará paní, to závisí na vkusu každého), zrovna jste v sobě měla pár mých molekul vzduchu, takže už je jedno, jestli budete mít v sobě jiné moje molekuly v jiném skupenství a jiném složení, ne? Objekt se zamyslí a pokud mu to aspoň trochu pálí, ví, že se proti tomu z logického hlediska nedá nic namítnout a nezbývá mu než souhlasit. Nutno říct, že úspěšnost této metody je cca 110%, protože se často stane, že i jiný objekt sedící vedle původního objektu, většinou postarší a ne moc atraktivní žena (ach jo), se vmísí do dialogu "ale já to vdechla taky!" No a z logického hlediska já s tím prostě nemůžu nic dělat. (28.06.2018)

Tentokrát opět půjdu proti proudu. Ztřeštěná taškařice o záletném chlapíkovi je podle mě docela nepovedená. Díky zrychleným záběrům jednotlivé komediální sekvence vyznívají spíše jako groteska, která je sice nabitá plnou dávkou hudebních hitů, ale humor se díky tomu lehce zabíjí. Přehršel hudby je pak taky trochu moc. Vidíme zde snahu tvůrců za každou cenu do každé scény a situace narvat nějakou písničku. Z toho všeho tak vylezla "pouze" ta už zmíněná taškařice. (10.02.2021)

7 žen Alfonse Karáska aneb Když holky berou, já nevím kterou. Skvělá televizní hudební groteska! Svůdník Alfons Karásek (Miloš Kopecký) se ocitá na týden bez ženy sám doma a tak si na každý den naplánuje schůzku s jinou milenkou. Naneštěstí se každá schůzka nějak zkomplikuje, ale všechny milenky mu to vynahradí poslední den v sobotu, kdy se vrací jeho manželka… Populární písničky, známí čeští herci a výborný humor! Další Karáskovy trampoty sledujte v pokračování Alfons Karásek v lázních. (27.11.2007)

Ne vždy musí být na programu dne tzv. "velká" témata. Každá doba zná i umění všedního dne. Hříčky, které chtějí pobavit, pohladit na duši. Úsměv, který léčí a povznáší. A jen tak jakoby náhodou nakoukne za plentu, mimo obývák či salon. Tam, kam se návštěvy nevodí. Do střev nejen bytu, ale i lidských životů. Vedle vtěleného sukničkařícího svůdníka, kterým byl Kopecký i ve svém osobním životě, před námi defiluje celá řada tehdejších českých krasavic. Mezi nimi i ty, které byly symboly krásy a milostnosti své doby - semaforská zpěvačka a příležitostná herečka (oskarové OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY) Naďa Urbánková, postupně stoupající vedle Šlitra, Suchého, Grossmana, Šimka a Brabce k sérii svých zlatých slavíků, a výrazná osobnost tehdejšího karlínského divadla Milena Zahrynowská. Za připomenutí stojí ve své miniroli i Jaroslava Adamová, která vyzrála vedle Jana Wericha v padesátých letech a zařadila se mezi vůbec největší české herečky. Uvolněná morálka nebyla znakem jen tehdejší doby. Dnes by se ovšem velmi divili i svůdníci Kopeckého typu. To vše v rámci všeobjímajícího, vtipného a vděčně bavícího úsměvu. (05.06.2012)

Dva moudří pánové - Miloš Kopecký & Zdeněk Podskalský - spojili své tvůrčí síly a nechali vzniknout proutníka a sukničkáře Karáska, který je ve svém pokročilém věku obklopen (roztomile nadrženými) ženami, ale za celý svůj "televizní" život si ani jedenkrát před televizními kamerami nevrzne. Vždycky se něco zvrtlo. Žen bylo tolik, že už na ně nestačil nejen notýsek, v němž měl záletník jejich seznam, ale také Karáskovi ubývalo sexuálních sil. A jak to řešit? Zpěvem, respektive interpretací těch největších písničkových hitů tehdejší doby a komediální náladou. Každý díl je nahuštěn hudebními fláky, které nejsou zazpívány ani z jedné čtvrtiny, ale pouze se zazpívá jakýsi útržkovitý vzorek z notoricky známé písně, který nějakým způsobem doprovodí herce na jejich cestě bláznivým a rozvrkočeným dějem, který nemá žádnou extra zápletku. Bohatá plejáda tehdejších hereckých i pěveckých hvězd se táhne napříč všemi dalšími pokračováními, díky nimž si tahle série udržovala kvalitu. Podskalský to celé natočil s řemeslnou zručností a s přehledem muže, který měl pro ženy evidentní slabost. Kdo jiný by mohl ztvárnit Alfonse Karáska než Miloš Kopecký. Jeho neodolatelná kreace muže v nejlepších letech, pohlceného neutuchajícím libidem, je pro dané pojetí přímo úměrná. Výběr žen je pestrý, jsou to spíše zralé a zachovalé paní, za kterými by se v té době ohlédl nejeden muž. Vkus na ženy se ale velmi měnil a postihlo to i film. První Karáskovy eskapády jsou docela originálně zábavné, nevyhnula se jim ale ani trapnost, když se záletnictví ocitá až v přepjaté grotesknosti, v níž už se ztrácela nastavená noblesnost. V Karáskově bytě se odehrála největší porce legračních výstupů. Shořela i záclona, ejhle, v příští scéně visí v okně nezničená. Líbilo se mně, jak Podskalský nesměle přistupoval k erotice. Takže vrcholem tehdejší erotiky je vkusné svlékání paní Slunéčkové. Ze závěru, v němž všechny milenky proudí do Karáskova bytu, se dalo vytěžit víc. Mix písní potěší pamětníky, erotické terno, které Karásek slibuje, se nekoná, ale tahle černobílá hudební komedie si stárne po svém, a určitě se nedá napsat, že bych se u ní vůbec nebavil. Bavil, jen nejsem pamětník šedesátých let, do nichž se datuje vznik počátku téhle populární série. 60% (14.02.2016)