Naděje má hluboké dno

"Bude mi devětřicet !! A nebo taky nebude.. Vím dobře, kolik už jich tady zatřepalo bačkorama.." - "A počítala jste taky ty, co šly domů ??" Vedle nesporné skutečnosti, za jak kvalitní televizní film Jirešova Naděje má hluboké dno vlastně platí, když ta síla skriptu samozřejmě vychází už z výborného psychologického románu Jaromíry Kolárové, obludně nedoceněné, což však vzhledem k jejímu statutu komunisty protěžované scénáristky, nemůže překvapit, autorky a následovnice Karolíny Světlé a jejího mravního maximalismu, mě zaujala také ta až neskutečná fyzická podoba výborné Jany Dítětové s německou kráskou Simone Signoret.. (20.09.2015)

Příjemné televizní drama, i když se tu jednalo o velmi vážné téma. Snesla bych ale ještě více dramatičnosti. Přece jenom se takový příběh v tv nevidí každý den. Bylo zajímavé sledovat myšlenkové pochody Jany Dítětové. Určitě by se s ní pár lidí rozhádalo, kdyby řekla na hlas to, co si myslela. Ale ona byla moudrá žena, která věděla, kdy má co říct. Přestože byla stíhaná těžkou nemocí, tak se dokázala starat o svého manžela, který měl těžkou sklerózu. Manžela hrál výborný pan Brodský. Osud se s některými lidmi prostě nemazlí. (20.02.2012)

Československý televizní film v hlavní roli s výbornou J. Dítětovou, jež vypráví o starostech sedmdesátileté paní Dlaskové hospitalizované v nemocnici. Tato obdivuhodná a moudrá žena znalá životních pravd se stará nejen o svého duševně nemocného manžela, ale také se snaží držet při sobě svou rodinu a je také více než užitečná při řešení různorodých problémů pokojových společnic v nemocnici. Pana Dlaska, sklerotika s těžkou poruchou, zcela odkázaného na cizí pomoc, hrál svým nenapodobitelným způsobem V. Brodský. Paní Dítětová, pro niž to byla poslední filmová role, ztvárnila pozoruhodnou a sympaticky hřejivou osobu, obětavou manželku a matku, která na druhé straně tajila poměrně důležitý prohřešek z mládí. Nevýrazné členy rodiny tvořily vykutálená a nevybouřená dcera I. Hüttnerová, citově velmi apatický a chladný syn vědec-historik V. Matějček a vnuk I. Trojan. Děj odehrávající se v nemocničním pokoji byl mírně zajímavější, mezi pacientkami se objevily například mrtvolná J. Riháková-Dolanská, nenažraná a odpudivá M. Kantorková či celoživotně nesympatická V. Žilková. Zcela nejvýraznější však byla A. Kreuzmannová, jejíž těžce nemocná postava zvaná Smrtka se sžírala obavou, aby nepřežila svou matku, ta se dokonce ve snímku objevila (V. Kaplanová) a ve své stařecké senilnosti chtěla při návštěvě své dcery ve velmi působivé scéně položit na její lůžko pohřební kvítí. V malých rolích lékařky a hlavní ošetřovatelky se ukázaly B. Bohdanová a G. Vránová. Jirešovu televizní inscenaci hodnotím jako průměrnou, po první polovině jsem uvažoval o lepším ocenění, avšak závěr s nečekaným happyendem a střízlivý celkový náhled mé rozhodnutí ujasnil. (22.07.2016)

Lidský příběh ženy, která se má podrobit operaci a tak přemítá nad svým životem a na povrch vyplouvá jedna dlouho utajovaná pravda, kterou se divák postupně dozvídá. Trošku mě vadil Ivan Trojan v roli vnuka babičky Dlaskové, protože se choval jako pošuk. Jana Dítětová v hlavní úloze byla výborná a její monology se krásně poslouchaly. Škoda, že už to byla zrovna i její poslední filmová role. Nostalgickou, rozjímavou a tesknou náladu přibarvuje hudba Vadima Petrova. (26.12.2019)

Průměrný televizní film o osudech rodiny, která prožívá hospitalizaci své babičky. Její osud se protíná s podobně postiženými kolegyněmi na nemocničním pokoji. Jedna z prvních (možná úplně první) rolí Ivana Trojana ve filmu ukazuje, jak veliká škoda pro český film byla následující desetiletá absence na české filmové tvorbě. Další herecké výkony velmi nevyrovnané ! (18.05.2003)