Sen o krásné panně

K čemu ty zlé královny na konci svého středního věku touží po moci, když ji nemají komu předat? Když celý život mohly manipulovat svým partnerem a dělat si co chtěly, navíc byly zahrnovány láskou. Možná je to jen tím, že nemám panovnické ambice, ale nikdy jsem to nedokázala pochopit. Princ, kterému se intuitivně líbila krásná panna na obraze, která byla jeho matkou, jenom dokazuje všechny Freudovy teze (tak všechny ne, ale některé jistě). Že si partnerku šel vybírat podle obrazem určeného modelu je oidipáček jako z čítanky. Ty příčesky u velké části protagonistů byly opravdu příšerné. Jak jsem psala u starší veze stejné pohádky - ty úkoly nedávaly smysl. Ne, že by jinde dávaly. Přelévat moře cedníkem, navlékat ztracené perly, jít tam, nevědět kam, přinést to, nevědět co, jsou kratochvíle, které bych si odpustila. Navíc ta krásná panna, pro kterou to vše bylo pácháno, zneklidňujícím způsobem šilhala. Touha po moci, ambice, manipulace, zrada, láska, stesk, naděje, lidová moudrost, shovívavost, odpuštění, jsou tu v podobách, v nichž se jim dá věřit. Královna umírá královsky důstojně (ač ten střih je podivný a oko divákovo nevěří, že odběhla umírat o patrno níž, když evidentně jsou to schody, které byly v předchozím záběru v pozadí), ale i tak zůstala i ve smrti královnou, kdežto zrádce byl zrádcem. (02.08.2015)

"Jdeš-li za sluncem, nespokoj se s lampou. " V téhle Rážově pohádce o tom, že "každý nosí v sobě svůj vlastní sen", zaujme již úvodní majestátní fanfárová hudba Petra Hapky (ač jsem měl pocit, že už ji odněkud znám, abychom nakonec zjistil, že velmi podobná zní v novější pohádce O princezně z Rimini). Co naopak již na první poslech dere uši je předabovaný Martin Huba (tuším, že Pavlem Soukupem). Líbil se mi celkový scénář, v jehož dialozích nechybí několik zajímavých myšlenek. Možná by neškodila trošku vtipu, ale faktem je, že do tohoto spíše vážného rámce příběhu, v němž jedna podlá (a hlavně ambiciózní) královna na sebe váže jen další křivárny a faleš, by se to asi moc nehodilo (možná s výjimkou scén ze dvora princezny Mahuleny). V samotném závěru mě z filmařského hlediska potěšil poměrně raritní záběr na most hradu Bítov. Škoda, že se této lokaci filmaři zatím téměř vyhýbají. (28.12.2022)

Božena Němcová umí i temné pohádky, ale zde to tvůrci filmu asi trochu přehnali. Ponurá hudba, postavy se chovají a mluví ponuře, prostě nic pro děti. Natahovaný děj mě nudil a jen jsem se divil, že pan král žije v hradě bez nábytku a kraluje ve vstupní hale hradu Pernštejn. Moravské exteriéry jsou sice nádherné a herci v hlavních rolích slušní (i když Jan Čenský už je na prince dost v letech), ale jinak pro mě televizní nuda a šeď. (04.04.2015)

Sice netusim, komu presne je tato pohadka urcena, ale jista zajimavost ji uprit nelze. Ponura atmosfera, solidni predloha, vyborna postava kralovny, kterou ztvarnila v te dobe stale atraktivni Zuzana Kocurikova a predevsim neskutecne "vystajlovany" Censky, ktery ma teda poradnou slehu:-). Ani vyprava mi nevadila... (01.05.2018)

Teda jak něco tak příšerného může někdo točit pro děti, to je k nevíře. Hodinu a čtvrt se člověk nudí totálně pomalou, i když slušně výpravnou pohádkou, jejíž děj se dá shrnout do několika málo vět. Zamlklý princ s hřívou alá Rambo 3 sní sen o krásné panně, kterou by si přivedl domů a jíž by byl dobrým manželem. Starý král ho nechce pustit, ale nevlastní matka se jej hodlá zbavit a tak krále přesvědčí, aby jej pustil. Na cestu s ním pošle svého služebníka, který se zapříčiní o princův pád do rokle, který on ovšem jakýmsi zázrakem (podle záběru kamer nemožné přežít) přežije, najdou ho bratři krásné panny, ta ho uzdraví, zamilují se vzájemně do sebe (neboť si jeden druhého už předem vysnili ve snech) a potrestají zlé - no a tady je ta největší, autoři prominou, BLBOST. Neboť zlo se nakonec potrestá samo tím, že macecha spáchá sebevraždu otrávením. No to je mi pohádka, když se zlo trestá vlastní sebevraždou! Jediné opravdu dobré na tomto bohapustém pokuse o pohádku je výprava, neboť se točilo ve skutečných lokalitách (zámecké zahrady v Buchlovicích a Lednici, Pavlovské vrchy) a skutečných hradech (Pernštejn, Buchlov a Bítov). Hodně smutné loučení Jana Čenského s kariérou prince. Hudba (naprosto nezáživná až otravná): Petr Hapka, rok výroby 1995. Ve vedlejší roli Pavel Trávníček s afro účesem a Martina Hubu mluví Pavel Soukup. (14.02.2009)