Pád Třetí říše

V multiplexe som tak tiché obecentvo počas záverečných titulkov ešte nezažil. Der Untergang je skromné majstrovské dielo, silné predovšetkým obsahom, ktorý rekonštruuje. Váhou daných udalostí. Obrazovo ide totiž o divadelne striedmu interiérovú záležistosť, stojacu na čo najviac realistickom poňatí scény a na hereckých výkonoch. A tie sú unikátne. Nielen Bruno Ganz, ale aj ostatní protagonisti hrajú s maximálnym nasadením. Výborne obsadené tváre manželov Goebbelsovcov, ktorí svojou chladnokrvnosťou a nezdravou oddanosťou Vodcovi takmer presahujú hrozný výraz Hitlerovej démonickej osobnosti. Goebbelsov chladný výraz očí ma bude ešte nejaký ten piatok prenasledovať. Film okrem iného podniecuje myšlienku, ako by asi vyzeral svet, keby Hitlerovi vyšiel jeho plán. Scéna, v ktorej sa s vizionárskym preslovom prechádza popri makete centra hlavného mesta Tretej ríše je jednou z najlepších vo filme. (21.04.2005)

Pád Třetí říše je autentický popis čehosi, co se jen tak na světě neuděje...a proto je tak unikátní. Sice jsem čekal víc orgií, přeci jenom je čeká smrt o níž vědí a kapsle s jedem jsou volně v nabídce, ale i tak mně tento film dostal svojí nápaditostí a naprosto uhrančivým hereckým výkonem herce, kterého jsem předtim prakticky neznal. Jeho jméno je Bruno Ganz a už nyní je jasné, že právě on se mi do mysli zapamatuje hlavně díky této roli. Řadě novinářům a věčných kritikům na tom nevyhovovalo to, že samotný Hitler není takový morous, jaký se zdá být v realitě. Opak je pravdou jen se snaží být trochu lidštější, když přichází jeho poslední scéna v životě o které ví. Když se to tak veme, je to německý film a těch dobrých je opravdu pomálu. Tento se k ním zapisuje už díky svojí neskonalé atmosféře a zfanatizovanému okolí, které nedokáže pochopit prakticky nikdo až dodnes. --- Až budu stát před Eisenhowerem coby se hodilo víc Sig Heil nebo mu mám prostě potřást rukou? (11.05.2007)

„Vtedy som pochopila, že samotná mladosť nie je žiadne ospravedlnenie. Že som sa mala viacej zaujímať.“ Nevidím nič zaujímavé  na snahe niektorých filmárov, poľudštiť  Hitlera. Môžu si prirodzene robiť čo chcú, ale ja ich snahu absolútne neocením. pre mňa to bolo monštrum a je mi fuk, čo sa mu stalo, že sa z neho stala taká vec, aká sa stala. Každopádne, Pád tretej ríše je lepší, ako životopis s Robertom Carlyleom. Berie totiž Hitlera ako vedľajšiu postavu (čo je dosť zaujímavý, nečakaný uhol pohľadu) a dôraz kladie skôr na fascinujúce udalosti posledných dní nemeckého chudáka a jeho lojálnych "kolegov". Veľa tomu samozrejme dáva nielen Ganzov presvedčivý výkon, ale i pôsobivá atmosféra, ktorá kráča ruku v ruke s mrazivou výpravou obrovského, podzemného bunkra. (19.10.2005)

Jasný důkaz toho, že ani při téměř tříhodinové stopáži, se nemusíte vůbec nudit a také toho, že Adolf Hitler nebyl jen fanatik a masový vrah, ale i nejnaivnější člověk Třetí říše. Film dokonale vykresluje poslední dny a hodiny Německa, před neodvratnou kapitulací, ovšem sám velký vůdce si až do samotného konce svých dnů nepřipouštěl možnost, že válka je prohraná. Přesouvá po mapě své již neexistující jednotky anebo plánuje napadení Rusů armádou, která už by sotva vystačila na partu skautů. Bohužel pro něho a bohudík pro dnešní Evropu, byl jeho osud zpečetěn (přesněji řečeno - byl v rukou postupující Rudé armády). Pád Třetí říše, je mistrně natočený snímek, plný ultra silných scén (tvůrci si však mohli odpustit tu s trávením dětí) a famózních hereckých výkonů, v čele s nedostižným Bruno Ganzem, který podává nadživotní výkon. On zde muže s vyzáží Antonína Panenky nehraje, on jím prostě je. Zkrátka a dobře - vynikající podívaná, která vám poodhalí hrůzostrašné zákulisí druhé světové války a asi nejzajímavější německý film, který jsem doposud na toto téma viděl. Jen mě hodně mrzí, že jsem ztratil DVD s Ponorkou (1981), komu já ji půjčil? (09.11.2013)

Pád Třetí říše je rozhodně zajímavý počin, nicméně možná zbytečně dlouhý (150 minut). Díky své délce pak v některých pasážích působí dost rozvlekle. Jeho velkým kladem je historická přesnost, s jakou vykresluje poslední dny Adolfa Hitlera a jeho spolupracovníků. Výtečným způsobem tuto osobnost, která tolik ovlivnila běh 20. století, ztvárnil Bruno Ganz (Nebe nad Berlínem). V jeho podání je Hitler naprosto nepříčetný a neschopný jakéhokoliv realistického úsudku či skutečného velení. Toto dokonale vystihuje replika jednoho jeho generála :“Führer posunuje po mapě Evropy pluky, které již dávno neexistují.“ Rovněž skvěle je vykreslena atmosféra Německa v posledních válečných záchvatech : úpadek disciplíny, chaos, děti bojující v ulicích rozstříleného města. Generalita je naprosto neschopná v čemkoli jednotně odporovat Hitlerovi, který kapitulaci rozhodně odmítá a to za jakoukoli cenu. A ta je vysoká, sebevraždu páchá nejen on a Eva Braun, ale i Frau Goebbles beroucí s sebou i svých šest dětí a mnoho dalších. Šílenství ale nezasahuje jen ty nejvýše postavené, sekretářka Trudl (jedna z hlavních postav) postupně ztrácí iluze, aby čelila realitě doslova za pět minut dvanáct. Mně osobně ovšem nejvíce zaujala postava Petera Kranze, dvanáctiletého chlapce z Hitlerjugend. Mladý herec na malém prostoru přesvědčivě ztvárnil dítě strhlé dobou, po kterém dospělí požadují nepochopitelné a iracionální jednání. Kladů filmu je mnoho, ale našly by se i negativa. Krom zmíněné délky je to i jakási celková odtažitost. Tvůrci asi nechtěli působit lacině a slzopudně, ale některé vypjaté scény prostě nevtáhnou diváka tolik, jak by měly. Celkově se však jedná o kvalitní snímek, který si rozhodně zaslouží víc, než jen stát se doplňkem výuky dějepisu na základní škole. (25.04.2005)