King Kong

Jackson nezůstal své slávě nic dlužen a zase natočil skvělej fantasy film. Samozřejmě že tohle neni tak bombastickej příběh, kterým disponovaly Jacksonovy předešlé filmy o Pánu prstenů, ale jako remake King Konga se to povedlo znamenitě, ovšem ani Jackson se nevyvaroval menších chyb i zbytečných záběrů, které spíš rušily celkový děj. Asi nejhůře do filmu zapadala bojová scéna s obřímy brouky. Ta nejenže dosti rušila, ale ani nebyla dostatečně zvládnutá po animátorské práci a tak to vypdalo až moc přeplácaně. Stejně tak první setkání s King Kongem mohlo býti animátorsky mnohem lépe zvládnuté, přece jeno po všech těch výrocích, jak si na Kongovi dali záležet, to nebyla až zas taková bomba, jenže v daším pokračování filmu se Andy Sarkis a jaho tým animátorů zřejmě porbudili a rozpomenuli se na svojí výtečnou práci na Glumovi a Konga dovedli téměř k dokonalosti a to včetně dokonalé mimiky a chlupů na jeho těle, které vypadaly opravdově a i pohyb, který se mi ze začátku asi nejméně líbil byl od té doby perfektní, to se ovšem nedá říci o dinosaurech, kteří sice nebyli špatný, ale dokonalý teky ne, jenže když souboj Konga s nima je krutej, tak se na to dá lehce zapomenout a akce kdy Kong láme čelisti je prostě výborná. Do toho všeho burácí perfektní muzika od Howarda, která tohle všechno ještě podpoří. Příběh samozřejmě ničim nepřekvapí( teda až na pár detailů, který ale nejsou pro vývoj filmu moc důležitý), protože je už hodně známej a prakticky se moc nezměnil, přece jenom to tak i Jackson chtěl, ale možná se dalo několik zbytečných scén vystřihnout, aby to nebylo tak dlouhé, ale já se ty 3 hodiny vůbec nenudil, spíš jsem si vychutnával perfektní filmařskou práci Petera Jacksona, takže si na délku stěžovat nemůžu. Co se týče hereckého zastoupení, tak kupodivu nejvíce vynikal Jack Black, ten svojí postavu zahrál víc než přesvědčivě a ukázal že neni jenom druhořadej komediální herec, Adrian brody nic nezkazil, ale taky nic neukázal a jeho hrdiný výlety nebyly moc uvěřitelný, ale Naomi Watts byla zase výborná a domorodci na ostrově lebek neměli ani jednu chybičku, tenhle výběr se Jacksonovi náramě povedl. Nebýt několik nedomyšleností (jako třeba, když Kong utrhává Naomi Watts z provazů, které má kolem rukou a přitom přetrhne silné provazy místo rukou Watts, které by zřejmě povolily dřive něž provazy), pár zbytečných scén a trošku nevyrovnaných efektů, tak by to bylo za čístých 5*, ale takhle jen horších 5* (25.12.2005)

Tak se mi zdá, jako by nám z Petera Jacksona rostl nový Steven Spielberg, dojímavý a strhující vypravěč libující si v dobrodružných příbězích, napůl pohádkách, pro dospělé i děti. Protože právě takový je King Kong, tolikrát proklamovaný Jacksonův splněný dětský sen. Úvod vyprávění je krásný zejména kvůli New Yorku 30. let a titulkové scéně, střed příběhu, jenž se odehrává na Ostrově lebek mě trochu rozladil, tady je nejvíce nápadná nestřídmost, o které se mnoho dalších uživatelů zmiňuje ve svých komentářích; hlavně ten přerostlý hmyz a parafráze vetřelců jako by vypadla z béčkových splatterů mladšího Jacksona. No ale ten závěr! Vskutku strhující a dojemný Kong na věži Empire State Building, Kráska a Zvíře...Za ten závěr odpustím Jacksonovi jeho malé škobrtnutí na Ostrově a dám zasloužené 4*. Přeci jen, když si plníte sen, tak je nemožné zachovat si chladnou hlavu a možná právě proto je na Kongovi cítit, že je dělaný od srdce. A to je moc dobře. (05.02.2006)

Tak, ako mal v Pánovi prsteňov každý obraz svoju váhu a bol neoddeliteľnou súčasťou premysleného, citlivo poskladaného a komplexného celku, tak je v King Kongovi každý obraz výstrelkom momentálnej nálady a odlišného prístupu k divákovi. A výsledok je gigantický nesúrodý guláš, ktorý začne s prísľubom osobitého jacksonovského úletu (skrz bláznivú kameru a strih poňatá romantika, nadšenie filmárčinou a nostalgická atmosféra New Yorku 30. rokov), ale pokračuje v duchu predigitalizovaného kalkulu, kde ani tucet krvilačných dinosaurov nevzbudí taký úžas, ako kedysi ten jediný, bylinožravý v prvom Jurskom parku. Nezachráni to ani hudba Jamesa N. Howarda, obratne kombinujúca potreby súčasného soundtracku so schémou klasiky Maxa Steinera, ani stelesnenie hviezdnej krásy Naomi Watts, ani dojímavá výrečnosť Kongových očí, či roztomilé jonglovanie s kameňmi a korčuľovanie na ľade. Som fanúšikom Petra Jacksona, stratených svetov i veľkých filmov, no v smútku utieram slzu nad nenaplnenými očakávaniami a púšťam si kúzelnejší a vyrovnanejší Svet zajtrajška. (18.12.2005)

King Kong, král rozporů. A jednoznačně dobrý film. Líbil se mi víc, než jsem čekal, ačkoliv souhlasím prakticky se všemi „obecnými“ připomínkami. Romantická linka je skutečně nešikovně skrouhnutá, rafting s parníkem dle mého naprosto zbytečný, stopáž nadsazená a monotematických sto minut s novými a hnusnějšími příšerkami bez hlubšího smyslu a posléze i zábavnosti doslova ubíjející. Hodně jsem se bál triků. A oprávněně. Kvalita Kongovo provedení se láme mezi záběry od hrudi nahoru a obrázky celku. Zatímco detaily na obličej jsou fantasticky renderované, digitální onanie od hlavy až k patě mají k realističnosti, nebo alespoň uvěřitelnosti extrémně daleko. To mi zabilo bruslící scénu, proto jsem nechápavě kroutil hlavou, když se od krásné Naomini tváře přebíhá na Kongovo nezvládnuté třepání plastovou panenkou. Ani moc nechápu, kde se stala chyba. Proč je New York tak úžasný, zatímco z každého láskyplného pohledu v džungli čučí bluescreen snad až do vedlejšího sálu. Vždyť i to žonglování je digitální... zbytečně. Emoce mi proto neposílal oční kontakt Konga s blonďatou ultrakrasavicí, ale sám Jackson, jenž v mnoha momentech ukazuje svou filmařskou velikost. Newyorské entré, oběť pro Konga a hlavně pozvolný a konečně dokonale soudržný závěr mě přesvědčili, že Kong si těch 70% zaslouží. I když Jack Black zastiňuje všechny v dosahu sta námořních mil, i když Jacksonovo zalíbení v zeleném pozadí je mnohdy kontraproduktivní (zadní projekce s běžící Ann a T-rexovým okem fakt nemá daleko k 50. rokům), i když skvělou honičku s taxíky pohřbí přestylizovaný nástup Naomi v prázdné ulici a ačkoliv skok o tyči nebo rozmazané framey považuju za špičku ve svém oboru (tedy v trapnosti). Jsem zkrátka spokojen, protože po útěku před brontosaury, snad nejostudnější scéně v áčkovém blockbusteru od dob hokeje v Batman a Robin, bych alespoň ty slabé čtyři hvězdy nečekal. Příště ať Peter ubere z plynu a poslouchá své rádce v otázkách obludnosti některých pasáží a bude zase trochu líp. (20.12.2005)