M*A*S*H

Reflexia vojny pohľadom tých, ktorí sa na ňu vôbec nehrnuli. Ich vlastenecké nadšenie začína aj končí na operačnom stole. Mimo to sa snažia užiť si čo to dá a zabaviť sa na účet tých, čo sú príliš zažratí do armádnych povelov a príručiek, čo zbožňujú dodržiavanie príkazov a zákazov. Skvostný výsmech ambicióznym zmrdom, snažiacim sa všemožne odstaviť podrývačov ich autority. Poznámka: Seriál vo všeobecnosti prirodzene boduje viac. Ideologická mašinéria masovej zábavy je totiž vždy účinnejšia, pretože sa zameriava na čo najširší masový príjem. Seriál dokázal ostro absurdné posolstvo filmu zmäkčiť, sústredil sa na charaktery postáv a ich "nesmrteľné hlášky" (čítaj drísty) a prostredie tábora ako keby poľudštil. Aby to vyzeralo šmrncovnejšie, vypreparoval z filmu len humorné scény a prilepil na ne stovky ďalších gagov. Pobyt v Kórei tak pôsobil podľa seriálu takmer ako nejaká vidiecka selanka. (02.09.2014)

Jedna z nejpromyšlenějších a nejostřejších válečných "komedií" zcela podle původní knihy Richarda Hookera, který věděl velice dobře o čem píše, neboť během korejské války skutečně působil v polní nemocnici jako chirurg. Nikdy nepochopím a neodpustím ten nevysvětlitený "navazující" seriál, jenž toto skvělé téma zoufale rozmělnil a pokazil. (16.02.2005)

Altmanovo dílo je pro mě nejočividnějším příkladem "dozrávání". Od prvního, velmi dávného, zklamání (syndrom seriálu) se postupně propracovává k jednomu z nejobdivovanějších mých filmů. S každým dalším zhlédnutím si říkám, že Altman měl při natáčení geniální chvilku. Co mi momontálně brání dát pátou hvězdu je rozvleklá druhá polovina, kde se děj nepříjemně rozmělní. Věřím, že jednou to uvidím jinak, momentálně mi ale v kontrastu s výtečnou první polovinou zbytek překáží. (16.08.2008)

Film Roberta Altmana má se seriálem jen málo společného – jeho humor není tak přímočarý, spíš absurdnější, a odsouzení nesmyslnosti celé války a akcí v Koreji se děje v prvním plánu. Vše na příbězích a osudech vojenských felčarů. Snímek se řadí k tehdejší vlně protiválečných témat, jakými byla např. i Hlava XXII, v nichž se parodovala absurdita, nemyslnost a bezhlavost vojenských tažení. A dalo by se říci, že je na pováženou, když má snímek co říci i dnes v současné době, zvláště podíváme-li se na konflikt v Iráku. Je vidět, že Altmanovy filmy patří skutečně k nadčasovým svými tématy a zaměřením, a že i "stařičký" M*A*S*H dokázal natočit velice stylově. (16.03.2012)

Jediné, co nechápu, je, že po takovém filmu mohl vzniknout naprosto geniální seriál. V celém snímku se vyskytují asi tak tři, čtyři dobré vtipy, kterým se dá zasmát. Na válku film reaguje jen okrajově, to znamená, že kdyby se děj odehrával v nemocnici, která nemá peníze a postavy byly jen přeneseny, vyjde to nastejno. Filmové charaktery jsou ploché a působí nevěrohodně (včetně medika, který se rozpláče, když mu Frank Burns řekne, že zabil pacienta.) Pokud chtěli tvůrci zobrazit rychlý přísun raněných, to docela vyšlo, horší to bylo s operacemi na sálech, které probíhaly v docela poklidném tempu. Knihu už jsem četl. Richard Hooker napsal mnoho dalších knih o MASHi v Londýně, Paříži, v New Orleansu atd. atd., vše je takové povrchní a rychlé, takže atmosféru knih se snímku vystihnout podařilo. Film mám za sebou, takže se vracím k seriálu... Půl hvězdičky bych dal za tu píseň. P.S. V jednom dokumentu o Robertu Altmanovi jsem z jeho úst slyšel, že seriál je propagandou. Chudák asi vůbec netušil, že točil film podle knihy, jejíž autor byl ZASTÁNCEM války v Koreji. (09.08.2002)