Režie:
Josef MachScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Rudolf MiličHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Lubomír Lipský st., Jan Skopeček, Ladislav Trojan, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Jiřina Steimarová, Marcela Martínková, Čestmír Řanda st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu. V domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Otec působí jako předseda zemědělského družstva, syn vede místní mládežníky a děda penzista ty dva přes troubel své nerozlučné fajfky zásobuje spoustou rozšafných rad. Právě mají spoustu starostí. Jejich vesnice soutěží se sousední Piskoří a protivníci využívají k boji nečestných zbraní... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Když se na to díváte pozorně nemohlo vám uniknout že je tam několikeré narážení a dokonce i zesměšňování tehdejšího režimu.. Ano, máte pravdu že je to budovatelský film kde hlavní zápletkou je soutěž v hromadění kompostu ale dnes právě tenhle fakt přidává filmu na vtipnosti.. A ani těm hercům nevěřím že to hrajou s vážnou tváří já tam z toho zkrátka cítím ten povznes a zachycení absurdity tehdejší doby.... Třeba mě za to i zlinčujte... ()
Naprosto schematická celovečerní odnož prostoduchého agitačního seriálu z úsvitu Československé televize. Z dnešního pohledu je zajímavý snad jen historicky - jednak jako hraná ukázka kdysi živě produkovaného ,,legendárního" seriálu, z něhož se dnes v archivu zachovalo jen malé torzo (pouze několik dílů), druhak coby svědek převratné doby počátku 60. let, kdy pomalu končila dekáda budovatelské schematické tvorby plně svázané cenzurou a systémem schvalovací mašinerie, Tři chlapi v chalupě již zjevně chtějí mnohé kritizovat, i když ústa mají postavy seriálu stále ještě víceméně zacpaná. ,,Jsem jak Československá tisková kancelář. Taky s křížkem po funuse." ()
Režisér a scénárista by bezesporu zasloužili medaili za statečnost, protože vystavět celý příběh kolem kupy kompostu by se neodvážila ani největší esa holyvůdu. Bohužel se potvrdilo ono staré dobré pořekadlo, že z hnoje bič neupleteš. Děda Potůček občas zazářil, zvláště se povedlo jeho "zemedelci" po vzoru našeho třetího dělnického prezidenta a "vždyť už je to hotový... jenom to potřebuje ještě trochu dodělat!". Také vrcholná scéna v hlavní roli s kohoutkem a "naším předsedou, na kterýho je spoleh" neměla chybu. A v souvislosti s tímto filmem mi pořád vrtá hlavou, o dnešku se říká, že se vše zrychluje, člověk předčasně dospívá a tak... a přitom Lipský měl svého syna Skopečka ve dvou!! letech a ten syn zase v sedmi letech svého syna, Trojana. Mně napadá jediné vysvětlení, že ve dvacátých letech Země kroužila kolem Slunce daleko pomalejc, takže tehdejší rok trval dnešních několik let. ()
Teprve druhá Dietlova seriálová práce, která od počátku nemusela být špatně vymyšlena. Tři generace v jedné chalupě jistě mohly zažívat různorodé komické příhody plynoucí nejen z rozdílných povah, ale také věku. V osmnácti dílech by se jistě našlo víc než pouze tento film, který je z velké části postaven na obhajobě socialistické poctivé práce v zemědělství a ZD. Je to škoda. Hlavní zápletka je totiž právě tato a dokonce i milostné peripetie nejmladšího člena Potůčků jsou svázány s místní politikou. Na druhé straně byl nejhumornější děda, který ve snaze pomoci zamotal co mohl. Ostatně komedie je dobře obsazená a těžko vyčítat autorům, že v 63. roce byli poplatní době. Tím ale neříkám, že bych se na film podíval znovu. ()
Původně seriál, který se stal jedním ze zakladatelských kamenů dlouholeté tradice. Jeho přepis do celovečerní podoby byl ale zhola zbytečným krokem, jak ostatně ukázalo strnulé, místy až trapné pokračování po deseti letech, kdy si ouplavičtí družstevníci vyjeli do Prahy, ale přitom se seznámili s novými metodami, a ještě si stihli vyříkat spoustu věcí. Tuším, že z původního seriálu se zachovaly tři díly, tento film je přepisem jednoho z těchto dílů, rozšířeným o drobné motivy. Ale právě tato shoda může živost původního seriálu částečně rehabilitovat. Jediným motivem tohoto počinu pravděpodobně bylo poskytnout příběhy rodu Potůčků i těm, kteří nevlastnili televizor. Srovnání je však obdobné Hamletu Eduarda Kohouta na prknech Zlaté kapličky a na bedně od syrečků v Zadní Horní. V případě televizního seriálu se jednalo o premiéru v živém vysílání, zde o zopakování oblíbené scény. A pak nesnáším negativní postavy úředníků, kteří mají být brzdou rozvoje socialistické společnosti, to vše v rámci mizerné komunální satiry (Růžek, Mareš). Dnes působí film o skládání předsednických funkcí, důvěře zdola a sběru kompostu archaicky, ale velmi dobře si dovedu představit živé přijetí, a díky seriálu i slušné zpracování „aktuálního“ tématu. Film má pro mě přesto jedno plus, účast Karly Chadimové, která bohužel nebyla v českých filmech až tak častá, ačkoliv měla bezesporu všechny parametry pravé filmové star. ()
Reklama