Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Rudolf Stahl ml.Hrají:
Vladimír Menšík, Jana Hlaváčová, Jaromír Hanzlík, Čestmír Řanda st., Regina Rázlová, Josef Vinklář, František Hanus, Iva Janžurová, Vítězslav JirsákVOD (1)
Obsahy(2)
Hra Jiřího Hubače, vyznamenaná na MTF Zlatá Praha 1977 a na MTF Monte Carlo 1978, patří k nejvýznamnějším dílům české původní televizní tvorby. Dramatický příběh otce, syna a celé rodiny řeší závažný sociální problém, který s sebou přináší nebezpečí alkoholismu. Otec Kára (V. Menšík), hudebník v baru, propadá alkoholu natolik, že to ohrožuje rodinné soužití. Jeho žena (J. Hlaváčová) vidí, jak se partner mění, nemá už sílu znovu uvěřit jeho dalším slibům a opouští ho. Jediný, kdo otci ještě věří, je syn Ondřej (J. Hanzlík). Přesvědčí ho, aby se šel dobrovolně léčit… Předností Hubačova dramatického talentu je hluboký pohled na osudy postav a jejich okolí, schopnost vytvářet živé a pravdivé charaktery. V roli Káry v inscenaci Františka Filipa z roku 1977 vytvořil Vladimír Menšík jednu ze svých nezapomenutelných postav. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (224)
Né tak silné jako "Dnes naposled". Čekal jsem pořád, kdy to opravdu přitvrdí a vpodstatě od začátku do konce si to zachovalo stejný spád a stejnou atmosféru. Na TV film velmi dobré a bez větších výtek. Menšík v roli vážného člověka hraje daleko přirozenějc, než když hraje veselou kopu. (Nevěřil jsem, že si tohle někdy řeknu) ()
Menšík bol herec nezmerateľného formátu a keby to neznelo ako fráza, povedal by som, že každá jeho kreácia "smrdí človečinou" na sto honov. Citlivá a civilná štúdia alkoholika ide k podstate, nedvíha moralistický varovný prst, ale svoj, v podstate tragický rozmer, ani nijako nebagatelizuje. To, že sám Vladimír Menšík v súkromí bojoval s démonom alkoholizmu, dodáva tejto snímke akýsi ďalší, i keď "mimoumelecký" rozmer... ()
Peklo, ktoré prežívajú alkoholici bolo zachytené perfektne na plátno. Najprv pil, lebo mu bolo zle. Potom mu bolo stále horšie, a tak pil viac. Potom svojimi stavmi otrávil životy svojich najbližších. Zostáva sám, hoci má stále jedného, až dokonca verného, priateĺa - fľašu... Fľaša je výborný priateľ. Počúva, vždy keď sa jej prihovárate. Ak máte starosti, je vždy na mieste.____ Nie je to náhoda, že práve táto geniálna herecká spoveď pochádza z Československej produkcie. Hoci vznikla v časoch veľkej cenzúry, zostáva transcendentálnou výpoveďou o útrapách alkoholizmu, ale hlavne o útrapách alkoholikov. Dráma perfetne gradujúca, ktorá ma úplne strhla po prvých minútach. ()
Menšík takový, jaký ho moc neznám. Menšík ve filmu o závislosti, o závislosti vedoucí k úpadku, vedoucí k pádu, ve kterém alkoholik s sebou bere všechny okolo. Závislostí to začíná, pokračuje to chorobným lhaním a závislostí do úmoru zase zakončuje. Jak bylo řečeno ve filmu - člověk se narodí a zemře. Jenomže mezitím buď žije, nebo se postupně zabíjí. Vladimír Menšík, ač televizní herec, ukazuje, že dokáže být hercem mistrovským a pro mě zůstává jedním z mála českých herců, u kterých si dovolím říct, že to jsou Páni herci. ()
Jestli má tenhle snímek nějakou slabinu, tak je to scénář, který kolísá od vynikajících momentů k takovým vyloženě nenápadným až vyloženě nepovedeným. Dokladem toho je např. hysterický výstup Reginy Rázlové, který mi vydatně pokazil výsledný dojem z filmu. Z herců bych vyzdvihnul Janu Hlaváčovou, Josefa Vinkláře, samozřejmě Vladimíra Menšíka, ale také v milé vedlejší roli tentokrát snad až nezvykle decentní Ivu Janžurovou. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (13)
- Jaromír Hanzlík přiznal, že ve scéně, kdy se jeho otec Kára (Menšík) chystá do léčebny a synovi ukazuje svou zraněnost a zranitelnost, ho Menšík svou pravdivostí rozplakal. (sator)
- Když v čase 25:16 v noci vstává syn Kára (Jaromír Hanzlík), aby zkontroloval svého otce (Vladimír Menšík), je na kalendáři na stole datum úterý 8. února. Když se situace opakuje o několik dnů později v čase 43:16, je na kalendáři pátek 13. února. Podle prvního data by však 13. února měla být neděle. (bomber7)
- Inscenace byla mezi diváky tak populární, že se hudební vydavatelství Supraphon rozhodlo vydat její záznam na gramofonové desce v roce 1980, bohužel ve zkrácené podobě z důvodu omezené možnosti delšího záznamu. (sator)
Reklama