Nebožtíci na bále

Když je scénář nijaký, sebelepší obsazení ho nezachrání. Samozřejmě, sejdou-li se v jednom nemocničním pokoji Jiří Sovák, Petr Nárožný a Luděk Sobota, bude to zákonitě alespoň trochu legrační, ale nic to nezmění na tom, že se Nebožtíci na bále dvakrát nepovedli. Fuksovu podezřelou předlohu scénář ani neosekal, ani nerozkošatil, a tak vlastně nikdo z toho mračna zúčastněných neměl co hrát, zdá se, že dobrá polovina děje s hlavní zápletkou vůbec nesouvisí, a všechno uzavírá vážnější tečka (hádejte, co se v červenci 1914 asi stane), která působí až nepatřičně. Navíc jsem alergický na "vtipně" zrychlené záběry, a tady jich je hned několik. (22.11.2014)

Záměny údajně skonavších panů Brázdů za živé a naopak se stanou kostrou pro úsměvné situace. Úsměvné, nikoliv však vtipné v tom smyslu, že by se člověk smál. Navzdory tomu si tato humoreska uchovává svou kvalitu. Herecké výkony, kostýmy a kamera jsou vynikající, dialogy břitké a archaický styl mluvy se do tohoto díla hodí. Skvěle vypadá několikeré zrychlení pohybů některých postav ve stylu grotesky. Kulisy vypadají studiově, což však tvůrcům pro tentokrát odpouštíme. Celkový dojem je nadprůměrný. Tato humoreska u někoho vyvolává nostalgii po časech starého Rakouska. Podle některých kritérií právě v době přibližně posledních 30 let mocnářství na tom byla naše země nejlépe: Pronásledování z politických důvodů jako v polovině 19.století minimální, téměř veškeré občanské svobody byly získány, životní úroveň byla relativně vysoká, nezaměstnanost téměř nulová, stát byl malý, byrokracie nízká, minimum zbytečných zákonů, které nyní lidem znepříjemňují život, nízká kriminalita a vysoká úroveň vymáhání práva. (Abych se vyvaroval připomínkám ohledně 1.republiky, tak dodávám, že 1.republika se nejdříve musela vzpamatovávat z 1.sv.války a 30.léta zaplňovala hospodářská krize a strach z Německa.) Tato humoreska ukazuje, že poměry v tehdejší společnosti nebyly tak škrobené a upjaté, jak si někteří mohou myslet z filmů jako je Švejk, že lidé tehdy měli podobné starosti jako my a že i tehdy lidi chybovali. Závěr, v němž začíná 1.světová válka, je vážný jako válka sama. (27.11.2010)

Jako když vtipy vypráví někdo, kdo to neumí... 1) Život i tvorba utajeného homosexuála Ladislava Fuchse má rysy kruté úzkosti, kompromisů a jisté grotesknosti. Rozhodně však nešlo o frašku. Hříčka Nebožtíci na bále, kterou napsal spisovatel v 49 letech, vykazuje znaky jakési frašky jen formálně, navenek. Ve skutečnosti je to dílo smutného člověka, který se snaží vytvořit "něco veselého", ale i když psát umí, prostě mu to nejde. 2) Špičkové herecké obsazení tento stav poněkud zakrývá. S každým obrazem naskakují další a další slavní herci a divák jen zírá. Herecké hvězdy dělají, co umí, ale na miniaturním prostoru se zmohou maximálně na základní typizaci svých postav. Tušíme, že humor i myšlenky jsou tam někde přítomny, jenom je, mršky, najít. (27.06.2014)

Zápletka je v principu jednoduchá. V nemocnici dojde k záměně dvou pacientů stejného příjmení, rodině domněle zesnulého je poslán cizí zdravý dědeček a té druhé smuteční oznámení. Na omyl se včas přijde a je třeba dát věc do pořádku, než někoho z nepravých pozůstalých z těch zmatků raní mrtvice. No a teď si představte, že tohle na ploše necelé tři čtvrtě hodinky zaplníte asi pětadvaceti herci ve snaze otrocky se držet předlohy. Nemohlo to dopadnout dobře. Stopáž stačí sotva na uvedení všech postav do děje a protože většina z nich má ve hře jen jednu scénu bez dalšího vývoje, herci přehrávají jako o život (nejhůře dopadl Josef Bláha). Novelu Ladislava Fukse jsem kdysi četl. Na autora, který byl znám například tím, že přespával v rakvi, je překvapivě rozverná a i z jiných znaků se dá usuzovat, že ji psal čistě pro peníze. I ty přemnožené postavy, někdy zábavné samy o sobě, ale nepodstatné pro děj, měly zřejmě za úkol jen rozkošatit námět, který stačil na povídku, ale ne na knihu. Dramatizace mohla použít jen základní kostru a být skvělá, ale snaží se uplatnit co nejvíc postav z předlohy a je průměrná. Fraškovitou komiku ustál málokterý z herců. Jiří Sovák jako děravá hlava nemocnice profesor Brabbé, kterého více než pacienti zajímá četba Humoristických listů, je skvělý. Jeho scéna lékařské vizity, obsahující dále Luďka Sobotu, Petra Nárožného a Václava Štekla jako pacienty a Zdenu Hadrbolcovou v roli akurátní sestry - jeptišky, je asi nejlepší částí, kterou můžete vidět. Zbytek je rozpačitý. 60% (22.08.2010)

Nepříliš povedená taškařice, jejíž sledování u mě vyvolávalo spíš útrpné než pobavené úsměvy. Ani se mi nechce věřit, že něco tak stupidního mohl napsat právě Ladislav Fuks. Ledaže by se nepovedl scénáristický přepis, stejně jako se vůbec nepovedla režie. Křečovité přehrávání většiny byť slavných herců tomuto televiznímu filmu rovněž rozhodně neprospělo. Podruhé už bych to vidět určitě nechtěl. (04.12.2020)