1984

Atmosféru snímku musím přiznat, stejně jako solidní obsazení a herecké výkony. Nejvíc u mě bodovala výtvarná stránka věci, špína, uniformita a archaicky industriální technika éry, kdy totalitní státy zažívaly zlatá léta. Jenže musím říct, že ani kniha, považovaná za nejlepší román 20. století, na mě neudělala takový dojem, jaký jsem předpokládal, a to se přitom filmové adaptaci nepovedlo kvalitám knihy ani zdaleka přiblížit. Je to proto, že Orwell psal své stěžejní dílo v době, kdy na něj podobná vize vítězství totalitních režimů, které znal z vlastní zkušenosti, bezprostředně doléhala, děsil se jí a bral jako zcela reálnou možnost, že skutečně bude mít úspěch. Jenže já se narodil do doby, která éru industriálních totalitních režimů založených na masovém pojetí společnosti překonala a ty režimy buď už dávno zanikly nebo představovaly výsměch představám jejich zakladatelů. Oni si je totiž obyvatelé už dávno vytunelovali a přizpůsobili obrazu svému. Orwell popisoval systémy, které fungují a kterým jejich stoupenci i nepřátelé věří. Ten obraz, který si pamatuju z 80. let, představoval dávno vyhnilý systém, který myšlenky těch, kteří je kdysi vymysleli, už dávno popřel. Z těch starých distopií podobného ražení na mě daleko větší dojem udělal komorní Kallocain švédské autorky Karin Boyeové. A ještě větší depresi mi způsobovaly romány o konzumním vyhnívání společnosti, jako je Konec civilizace nebo sci-fi Když ještě žili lidé. Orwell bojuje se starými démony a ve skutečnosti hrozba totality přichází dnes od jinud. Moderní technologie umožňují už dnes větší kontrolu nad lidskou psychikou a fyzickým chováním, než si Orwell dokázal představit, a někdy v polovině století bude už ta možnost kontroly absolutní. Ideologie není nutná tam, kde disponujete špičkovou technologií a mocí médií. Celkový dojem: 60 %. (16.03.2011)

Nesrovnatelné s knižní verzí. Film se líně vleče, při čtení jsem měl úplně jinou představu o věku i vzhledu Julie a Winstona; kvalita obrazu taky dost mizerná. Samozřejmě Orwellovo varování před totalitní společnosí zůstalo zachováno, atmosféra filmu byla taky taková, jaká by měla být, ale celý film pro mě byl dost nudný. Všem bych doporučil přečíst si knížku, a pokud jste to už udělali, neztrácejte čas s filmem. ### "Ideozločin je tak záludnej. Moje dcerka na to přišla. Jsem na ni tolik pyšnej." (27.05.2009)

Vzkaz, na němž je napsáno "I love you", musí do pece. A s ním i lidská individualita, radost, prosté věci jako ozdobné těžítko, láska, svoboda, kdy si můžete říct, že dvě a dvě jsou čtyři. Tu vystřídá šedá uniforma, povolená slova a amarouny. A taky obrazovka, která dává povely. Ne, dvě a dvě nejsou čtyři, jsou to někdy tři, někdy pět, nic, někdy všechno dohromady, prostě jak to chce STRANA. Krásná vize. Nejsem dotčena předlohou, ale jsem dotčená totalitou a to natolik, aby po mně z tohoto filmu a z představy "světlých zítřků" sáhl mráz. (02.11.2005)

Rozhodně velmi zajímavý nápad z pera spisovatele George Orwella. Jedna velká sjednocená země pod nadvládou tyranů a totalitního režimu. V niž se objevuje příběh dvou lidí, kteří se měli rádi a porušili řadu pravidel, které jim nakonec způsobili mnoho problémů. Totalita je znázorněna opravdu surově až abstraktně a vše je zavlečeno až do absurdna, kde mi chvilkama mrazilo v zádech. Kromě tamní propagandy mě film nijak moc nezaujal, ale přesto představil svět, který bych si jen tak nedokázal vybavit. (06.10.2006)

Oceánia, totalitné impérium, v ktorom vládne všemocná Strana. Veľký Brat všetko sleduje, všetko vidí, všetkých riadi. Každý ho musí milovať. Netoleruje sa žiadna forma individuality. Vymývanie mozgov, premyslená propaganda, manipulácia myslenia, krutá diktatúra, mučenie, verejné popravy. Chorá spoločnosť, kde i láska medzi mužom a ženou je ťažkým zločinom. Spoločnosť v ktorej neplatí ani to, že dve a dve sú štyri. Vojna je mier, sloboda je otroctvo, nevedomosť je sila. Tento pochmúrny, temný, depresívny, surový a značne nepokojivý snímok režiséra a scénaristu Michaela Radforda je veľmi kvalitnou filmovou adaptáciou známeho antiutopistického románu anglického spisovateľa Georgea Orwella. Nezabúdajte na to, že kto ovláda minulosť, ovláda budúcnosť a ten kto ovláda prítomnosť, ovláda minulosť. ***** (27.08.2012)