1984

„Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomí je síla.“ --- Tak si říkám co by dnes starej George Orwell říkal na dnešek. Vždy jsem román 1984 chápal jako geniální kritiku totalitních režimů ve stylu krutovlád Stalina apod. On byl také napsán v roce 1949, tedy 4 roky před Stalinovou smrtí a v té době se už vědělo co je to kult osobnosti a kam až se dá dotáhnout krutovláda jednoho  tyrana... Stačilo se podívat u nás na blbnutí kolem soudruha Gottwalda, provního dělníka a prezidenta!  Ale jeden by pomalu žasl, že se psané nemusí týkat je odporného RuSSka či komunismem zamořených kdysi svobodných zemí. Lecos z toho sedí i na náš dnešní svobodný demokratický západ... Až z toho mrazí.  Film se mi moc líbil, hlavně herecké výkony Stewarta a Burtona byly super. Velmi depresívní! Obávám se ale, že neznat knihu, budu ztracen. Kniha je prostě kniha, ale i tak dávám za 5 prstů! * * * * * (05.02.2024)

Jelikož jsem si film 1984 sehnal hned po přečtení knihy, tak jsem neměl problém se v ději nějak orientovat a film jsem bral spíš jako takový obrazový materiál ke knize a bylo by to tak za 4 hvězdičky. Pokud bych ovšem knihu neznal, tak by mě film asi moc nezaujal, protože ve scénáři je spousta děr, takže hodnocení snížim na 3 hvězdy. Ale rozhodně je to lepší, než verze z roku 1956. (01.05.2006)

Kedˇ môj housemate zvolil tento film na nedeľný večerný filmový klub, netušil som, že to bude film, po ktorého zhliadnutí zostanem zosraný! Uff... Je to desivý film s veľmi ťažkou atmosférou, v ktorom si museli všetci dávať bacha , aby ich niekto nenabonzoval. Pripomenulo mi to staré komančovské časy a ešte i tá muzika znela ako ruská hymna ! Idem sa vrhnúť na knihu! (19.12.2011)

Převod respektující knihu - bylo by trestuhodné se do takového projektu pouštět a předlohu nerespektovat. Vize ideálního státu, jak si jej kdy představovali a představují všichni totalitní vládci, dovedená do jejich opitma. Pocta patří zejména režisérovi a veliká úklona pak hereckému výkonu Johna Hurta. (29.11.2009)

Upřímně velmi slabá adaptace geniální knihy. Kvalitou je k ní mnohem blíže dokonalý Brazil. Spousta věcí je ve filmu prostě tak, že to někdo řekne, místo toho aby byly zobrazeny reálie jako takové (a že by bylo co, Winstonova práce na opravování článků, osamělé putování po Londýně), vztah s Julií je celkem nijaký, proces vyslýchání O'Brienem působí spíš jako pokec s kamarádem u piva a závěrečné polopatické sdělení "já miluju Velkého Bratra" nemá absolutně žádnou sílu. Chápu, že do scénáře se nemohou nacpat všechny myšlenky z knihy (a zvláště z Teorie a praxe oligarchického kolektivismu), resp. z hlavy Winstona Smithe. Ale to, že film naprosto postrádá atmosféru, nelze omluvit. Kde jsou všudypřítomné mikrofony, kamery, vzájemná podezíravost? P.S. Krátce po revoluci Český rozhlas knihu adaptoval jako asi devítidílnou rozhlasovou hru, které tohleto nesahá ani po kotníky. (21.11.2005)