The Black Battalion
Režie:
Vladimír ČechKamera:
Rudolf MiličHrají:
Jaroslav Mareš, František Peterka, Günther Simon, Hannjo Hasse, Kurt Oligmüller, Tadeusz Schmidt, Jerzy Duszyński, Karel Jelínek, Ladislav Chudík (více)Obsahy(1)
Pod vlajkou cizinecké legie nalezl jen bolest, špínu a stíny minulosti... Václav Malý (J. Mareš) je mladík z Plzně, který narukoval do jednotek francouzské cizinecké legie a byl nasazen do bojů v neprostupných vietnamských džunglích proti místním partyzánům. V nové rotě se ihned seznámí s krajanem a kaprálem roty Petrem (F. Peterka), jenž si nováčka vezme pod svá křídla a který se chystá spolu s dalšími legionáři v dohledné době uniknout. Když nastane Václavova první výprava do džungle, stane se svědkem válečných hrůz ze strany legionářů a začne zcela přehodnocovat své postoje… Dobově poplatný snímek režiséra Vladimíra Čecha z roku 1958 podle scénáře Miloslava Fábery a Kamila Pixy byl ve své době jedním z mála dostupných dobrodružných a akčních snímků v tuzemských kinech, díky čemuž jeho návštěvnost činila přes dva miliony diváků. Je také ojedinělým českým filmem tematizujícím válku v Indočíně (1946–1954) mezi vietnamskými partyzány a francouzskými vojsky. Poté přímo reagoval na početné skupiny amnestovaných československých navrátilců z řad francouzských legií v padesátých letech – mezi nimi byl i Ervín Páleš, jenž se stal předobrazem hlavního hrdiny a který u filmu působil jako odborný poradce. Natáčení ovšem neprobíhalo v reálných asijských lokacích, jak by se na první pohled mohlo zdát, nýbrž na Žitném ostrově na jihozápadě Slovenska, kde se kupříkladu natáčel také český film Piknik z roku 1967 o amerických vojácích za války v Pacifiku. Při realizaci byl zohledněn také fakt různorodého složení vojáků v legiích – ať už ze samotných Francouzů, Poláků, Němců či Britů, a to se následně projevilo na nebývalém mezinárodním hereckém obsazení. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Pokud se odvrátíte ke své vlasti zády, tak se se zlou potážete, zkazí se vám charakter a vůbec budete „znechucující“ osoby. Tolik za idejové vyznění, které však naštěstí děj pouze okrajově orámovává a nestaví se před jinak ryze dobrodružný formát snímku. Přes nepopiratelnou poplatnost době je tedy Černý prapor sympatický filmem. Již jen z toho důvodu, že se svým námětem a žánrem v tuzemské šedé uniformovanosti let padesátých prostě vyčnívá. Je to v mnoha ohledech nedotažené a teatrální umírající scény jsou, při vší úctě k tvůrcům, prostě úsměvné, ale i tomu navzdory jde o dobrý snímek. Především díky závěru a několika silným scénám. Dobrá, neprávem zapomenutá žánrovka, kterých dodnes máme jako šafránu. ()
Stejně jako u Oázy oceňuji dobrodružný válečný příběh českých vojáku v exotických krajinách. Určitá nedokonalost je dána spíš dobou vzniku než neschopností filmařů. Vojenské prostředí expedičních armád znám dobře a mnohé situace rozhodně nejsou vybájeným povídáním od flašky piva. Při vší prostotě zpracování nemyslím, že by tento film neměl atmosféru a napětí. ()
Na dobu a poměry v jakých Černých prpor vznikl se docela povedl. Po technické stránce je to vlastně i malý zázrak, který je sice dnes tošku k smíchu, ale pokud si uvědomíme, že se to celé točilo u nás, lze toho spoust odpustit. Pochválit hlavně musím příběh. Scénaristé naštěsti nepsali čistě jen o válce v Indočíně a jejích poměrech s politickým podtextem. Sadili na souboj dvou mužů Čecha a Němce (bývalý SSák) a kolem nich teprve budovali děj a postavy. Přes to všechno se jistý rudý nádech a černobílost postav ve film nachází, ale další Akce B se nekoná. Černý prapor je kvalitním žánrovým snímkem, jedním nejpodařenějším co u nás vznikl. Byť silně zestárl, dá se na něj bezproblému dívat a nemýt takový ten zvláštní pocit, jaký já mám u většiny našich snímků z 50tých let. ()
Inu, ty cizinecké legie byly pěkný póvl, co? Imperialističtí žabožrouti, SSmani ve výslužbě, vrazi, zloději, pár Čechoslováků, kteří jim ochotně sloužili... A aby se o tom vědělo, vznikl další film na objednávku, který se to, jaký je, snažil skrývat. Scénář s "realitou" legií konfrontuje hlavního hrdinu (Jaroslav Mareš, který buď vůbec nehraje nebo nechutně přehrává) a vy čekáte, co se bude dít. Čekáte čtvrt hodiny, čekáte půl hodinu, pak vidíte scénu z vesnice a tragicky natočenou "akci" v džungli, která vojáky ukazuje jako neschopné idioty, na něž by si trouflo i pár pětiletých harantů s praky, a čekáte dál... Děj se touhle smutnou cestou ubírá až do posledního záběru, v němž hraje hlavní roli opice. No tedy. Na Černém praporu je dnes možné obdivovat prakticky jen jeho technickou stránku, a to především práci architekta Zázvorky, kameru a skutečnost, že se vcelku reálně vypadající prostředí džungle podařilo vytvořit u nás. Jinak nic. Nezachrání to ani muskulatura Františka Peterky ani boží hudba v poslední scéně z džungle. ()
Co dneska působí lehce směšně muselo v osmapadesátém působit jako zjevení - "akční" film z exotického prostředí s množštvím přestřelek a megakorbou Františka Peterky. Zločinecké francouzské legie tu jsou samozřejmě vylíčeny jako sběr toho největšího póvlu (vraždy civilistů) a zločinců (SSman jako velitel), kteří nemají za nehet soudržnosti (zabití spolubojovníka kvůli kořisti) ale zřejmě ani bojových schopností - vietnamčíci jsou porád někde v houští, ale legionáři padají jak hrušky. Ale už jen kvůli výpravě a zajímavému námětu by tenhle film mohli rádi shlédnout nejen sběratelé obskurností z let padesátých. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (8)
- František Peterka (Petr) bol vybraný v konkurze aj vďaka tomu, že sa v tej dobe aktívne venoval vzpieraniu, čím mal atletickú postavu. Kvôli drsnosti vzhľadu sa pred konkurzom tri dni neholil. (Raccoon.city)
- Na úlohu Petra (František Peterka) bolo 5 kandidátov. (Raccoon.city)
- Technickým poradcom filmu bol Ervín Páleš, bývalý príslušník cudzineckej légie, ktorý sa zúčastnil bojov v Indočíne, avšak neskôr prebehol na stranu Vietminhu a bol repatriovaný do Československa. (Jello Biafra)
Reklama