V peřině

Film, na který jsem šla z recese, a tak ho i hodnotím. Místy jako velmi zábavný (při závěrečné scéně, kde Roden vede kachny jsem vyprskla smíchy), většinou ale kvůli nekonečným písním poměrně zdlouhavý. Což by tedy tolik nevadilo, kdyby hudba posouvala děj někam kupředu, jenže ona je pro příběh asi tak nelogická, jako kdyby někdo vydal CD písní a následně se rozhodl vymyslet film, kde všechny tyto skladby zazní. Což možná odpustíte zábavnému a chytlavému Zpívání v dešti, ale rozhodně ne V peřině, kde maji všechny hudební hity totožnou melodii a zaznívají v nich inteligentní texty ve stylu: "Skok je víc než krok" nebo "A co takhle Simona? Nutil mě nosit kimona." O co tomuhle filmu šlo doteď netuším (dědeček zmizí, všichni sténají, ale nikdo ho nehledá, a když se nakonci filmu konečně tatínek dozví, kde dědeček uvíznul, rozhodne se o tom nikomu neříct a nechat dědečka, aby si poradil sám), osobně ho ale podezírám z feministického extremismu. Ve kterém jiném filmu narazíte na muže, který si ani neumí zavázat tkaničku u boty a i při zpěvu oslavných písní na ženu působí jako gay? Nebo jiného muže, který kdyby žil o dvacet metrů výše nad úrovní moře, asi by se závratí ani nepohnul z místa? (21.07.2011)

Originalita - ano. Kamera - krásná. Brabec je v ní třída, i když tady je to takové všecko až šíleně barevné. Ale celé to zpracování je jeden naprosto příšernej vtip. Známých herců je ve filmu jak pampelišek v létě na louce, ale že by se nějak předvedli, to se říct nedá. Spíš právě naopak. A nejhorší na tom byly ty písničky. Strašný. To jsem fakt nepochopil... (22.10.2012)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

Pár pěkných písniček, hrozné počítačové animace, podivná choreografie a scénář, pár dobrých herců a zpěváků zbytečně ztracených v kupě nevkusu. Tohle všechno V PEŘINĚ je. Občas se zasmějete, ale většinu času budete jen znuděně sledovat urputně křečovité taneční kreace, písně bez kvalitního textu a animace, za něž by se mohli stydět i před 10 lety. České filmy ztrácí na kvalitě a nevidím žádné plus v honbě za 3D, u nás určitě ne. Ono to 3D s tou hloupou animací asi stejně bude nic moc a navíc věřím, že se máme co učit a kam se posouvat v klasické podobě filmu. U nás má 3D ještě hodně času a tohle je celkem marný pokus o ukázku nových technologií i na české poměry. Nakonec to vypadá, jako když se např. fotograf učí zacházet s bleskem, ale neumí používat fotoaparát samotný. (19.11.2011)

Se vztyčeným prostředníkem na F. A. Milimetrově přesná (tedy dokonalá) kamera snímá vyglamourovanou směsici nevkusu (to by se ještě odpustit dalo) a kýče s pitvořením a přehráváním celé plejády tuzemských hvězdiček (i to by se ještě sneslo). Brabec je patrně vůbec první, kdo se nebál "všude a ve všem stejně vypadajícímu" Rodenovi nasadit knírek a zrzavé kudrlinky, a za odvahu a už zmíněnou kameru, ve které pro mě je českým mistrem, má jedinou hvězdičku. Od Máje však režisérský propad zpět a nasnadě je tolik proklamovaná pravda o ševci a držení se kopyta. Zcela děsivá a všechny dobré mravy urážející je složka hudební. Autora hudby namočit do louhu a pro textaře vymyslet torturu ještě horší, aby ho na rýmy typu "když se štípnu do pysku, tak nalistuju v notýsku" přešla chuť. (04.11.2011)