If....
Keby...
Režie:
Lindsay AndersonScénář:
David SherwinKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Marc WilkinsonHrají:
Malcolm McDowell, Arthur Lowe, Robin Askwith, Charles Sturridge, Sean Bury, Simon Ward, Brian Pettifer, Mona Washbourne, Richard Everett, Graham Crowden (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Drama Lindsaye Andersona Kdyby je typickým produktem doby, v níž vzniklo, tedy neklidných a revolučních šedesátých let. Prakticky z každého záběru lze cítit obrovský vztek mladé generace, který může zchladit jen bourání hodnot, na nichž v té době stála britská střední třída.
Obsazení vévodí Malcolm McDowell (sígr z Kubrickova Mechanického pomeranče), který hraje Micka, studenta, který vyburcuje spolužáky k revoltě vůči zažitým zvyklostem jejich internátní školy. Tváří v tvář surovým vychovatelům a neschopným učitelům se Mick a jeho kolegové pokusí odstranit překážky, kterými jim pedagogové ztrpčují život, a také zažitou představu o nadřazenosti kolektivu nad individualitou. Pod heslem "Vyberte si, na které straně chcete stát," tak svádí marný boj mladické ideály s nelítostně válcující realitou.
Natáčení začalo jen pár dní před studentskými bouřemi v Paříži a Andersonovi se díky tomu podařilo poměrně přesně zachytit náladu mezi příslušníky mladé generace, fotkami Che Guevary a Mao Ce Tunga na stěnách pokojů počínaje a naivními přípravami na revoluci konče.
Film se stal kultovním především díky tomu, že se Andersonovi podařilo příběhu dodat surreálný nádech, za což vděčí zejména formálnímu zpracování a vynikající kameře Miroslava Ondříčka. Ve chvíli, kdy revoluční události nabírají obrátky, film se anarchisticky rozpadá do jednotlivých záběrů, neustále mění svou barevnost od sépiové po plnobarevnou, střídání reálných a fantazijních záběrů je stále rychlejší.
(oficiální text distributora)
Recenze (122)
A tohle sakra mělo znamenat co? Se svým IQ, se kterým se mohu bez problémů řadit do 2% šťastlivců si nejsem zcela jistý zda jsem tohle dílko pochopil. Pokud jsem ho však čirou náhodou pochopil správně, tak v něm nevidím zrnko geniality. Je to pouze prachsprostá příšerně zastaralá výpověď o šikaně. Nic nového. Nic zajímavého. Zkrátka film ničím nevybočující z řady, možná maximálně svoji aktuálností v době vzniku, ale věříte, že to je mi celkem jedno? A tam ty artové pokusy mě taky nějak minuly. Takže jediným zářícím světélkem filmu zůstává Malcolm McDowell. Budiž hvězdičku za něj. ()
Snímok, ktorý vďaka myšlienke predbehol svoju dobu. Liberáli by mohli smelo skonštatovať: "My sme Vám to hovorili, že to takto dopadne, keď tých mladých nenecháte, aby sa formovali sami". Lenže v zdravej mysli, sa takýto nápad nezrodí, pričom kde zlyháva výchova rodiča, tam nastupuje tvrdá ruka systému. Ja osobne som ZA, lebo ten čo hovorí NIE, ten sa nestretáva s realitou. Film ako taký, ma však nijak mimoriadne nebavil, i keď haniť ho v žiadnom prípade nemôžem, lebo Briti tie drámy s tématikou šikany skrátka vedia. Spokojný na "trojku". ()
Český kameraman Miroslav Ondříček, se jistě s hrdostí podílel na této velmi zvláštní, přesto hodně kvalitní záležitosti. Prostředí internátní školy, je pro revoluci, která zde nastane, jako stvořené. Anglo-gestapácké chování homosexuálních dozorců, nelítostná hierarchie školy a jedinečný humorný podtext, to jsou základy kvalit filmu. Samotný Malcolm je vynikající. Parta studentů, vyžívající se ve válečných výjevech a diskutujících o možnostech mučení a zabíjení, nemůže vyvrcholit jinak, než závěrečnou "řežbou". Film je určitě drama, každopádně podotýkám, že je zde jedinečný absurdní humor, na kterém je založena i závěrečná scéna. Rozhodně málo známý, nicméně dost povedený snímek s trošku experimentální režií v podobě střídání černobýlích a barevných záběrů. ()
Na moju prvú návštevu v miestbom filmovom klube som si vybral práve tento film, ktorý sa do kín dostal v rámci projektu 100. Nebol to jeden z tých snímkov, ktoré by človeka ohúreného zatlačili do sedadiel svojou schopnosťou šokovať či intelektuálne vyčerpať, čo čiastočne vychádza aj z neznalosti dobových reálii a spoločnskej situácie preto človek nemohol pochopiť hystorický kontext ani bezprostrdenosť myšlienky aj keď nemal som problém prejednávaný subjekt aplikovať na súčastnosť a z toho plynie aj univerzálnosť tohto snímku. Postupne vo mne začal narastať odpor voči zvráteným profesorom a dozorcom, podobne ako u hrdinov tejto skúšky výdrže a sebadisiplýny. Môj vlastný nefalšovaný odpor voči tradíciám a konzervativizmu sa teda mohol pretaviť do súhlasného uznania a pochopenia posledného aktu, kde len použitie prostriedkov na dosiahnutie rovnováhy v sebe samom bolo otázne. Výborné ukončenie, ktoré necháva priestor pre diskusiu 3,5* ()
Milé shledání po letech – poprvé to bylo někdy na sklonku osmdesátek, nejspíš ještě v neoficiálním matfyzáckém filmovém klubu, byli jsme celí paf z toho, jak může film z úplně jiné země a úplně jiné doby tak přesně rezonovat s naším životním pocitem, jak jsou ti kluci z anglického intru úplně stejně v háji jako my na pražských kolejích, povinných vojenských katedrách etc., záviděli jsme jim, že si o tom mohli aspoň natočit takovouhle svobodnou taškařici. — Střih na letošní Filmovku o tři dekády později, míň ztotožňování a víc oceňování věcí, z kterých člověk s tehdejším kulturním rozhledem ani nemohl bejt moudrej, třeba jak se reálné absurdity tradičního školního systému míchají s těmi vymyšlenými surreálnými tak dovedně, až se mezi nimi stírá hranice a ty skutečné pak působí ještě absurdněji (připomíná to nějaký šamanský kult: generace vyhastrošených divochů stále stejnými, po staletí opakovanými tanečky přivolávají déšť civlizace a vzdělanosti). — Tehdy i dnes stejně uhranut tygřím monologem Christine Noonanové: Go on. Look at me. Look at my eyes. I'll kill you. Sometimes I stand in front of the mirror and my eyes get bigger and bigger. And I'm like a tiger. I like tigers. Rrrrah! ()
Galerie (88)
Photo © Paramount British Pictures
Zajímavosti (8)
- Příběh je založen na krátkometrážním snímku Jean Viga Trojka z mravů (1933). (formelin)
- Lindsay Anderson žádal ředitele školy Cheltenham College, kterou kdysi sám navštěvoval, o povolení natočit zde film. Ředitel se zeptal, o čem film bude. Když Anderson váhal s odpovědí, chtěl vědět, zda to bude něco jako Školní dny Toma Browna (1951). Režisér ho ujistil, že "jisté motivy" příběhu by se daly přirovnat k tomuto klasickému viktoriánskému filmu Thomase Hughese (ve kterém jsou dospělí symbolem autority a pravdy). Dostal povolení natáčet a zaplatil za ně údajně pouhých 100 liber. Není ovšem divu, že na žádnou další zdejší výroční školní slavnost nebyl už Anderson pozván... [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995] (dopitak)
- Vedení společnosti Paramount bylo filmem po jeho zhlédnutí zhnuseno, odsoudilo jej a nechtělo jej ani pustit do kin. Jejich stěžejní film Barbarella (1968) se však stal obrovským propadákem a společnost jej potřebovala nahradit jiným. Ač neochotně, vyrukovali se snímkem Kdyby.... K jejich úžasu se film dočkal velkého úspěchu u diváků i kritiků. (Nine)
Reklama